Vládci loutek, Robert A. Heinlein
 |
Pozor! Pozor! Vyhláška prezidenta republiky. „Zamkněte dveře!“ „Ucpěte komín u krbu!“ „Vyvarujte se tlačenic!“ „Člověk v kabátu je nepřítel! Střílejte!“ Klasika od mistra žánru, který má na svědomí slavnou Hvězdnou pěchotu, která byla zfilmována (i když nepříliš věrně své předloze).
Hlavní náplní románu je poukázat na možnost nepřátelské mimozemské invaze, která nemusí probíhat krvavou cestou, ale spoutáním mysli člověka. A ten pak bude vykonávat přesně to, co po něm „mimozemšťan“ chce. Jednoduše loutka, a proto název Vládci loutek. Dá se říci, že tady jsou emzáci velmi podobní Goauldům z Hvězdné brány. Ti se na rozdíl od Heinleinových museli přes krk omotat na páteř. Na druhou stranu nebude asi ani daleko do pravda teze, která na základě Heinleinových dalších románů, zaměření a aktivit tvrdí, že to může být parafráze na bezmyšlenkovité vykonávání příkazů. Národ jako jedno tupé stádo vedené svou vládou, která si dělá s lidmi co chce.
Musím říci, že hra slov a použité výrazové prostředky mně osobně velmi sedí, na knize ani není poznat, že byla napsána už v roce 1951, stačilo by pár drobných úprav a mohla by se odehrávat teď nebo třeba za pár let.
Celý příběh románu je zasazen v roce 2007 a vypráví ho jeden z hlavních účastníků této první a snad i poslední invaze, Sam Cavanaugh, který pocítí jařmo „otroků mimozemšťanů“ na vlastní kůži.
Na začátku přišly podivné zprávy, které hlásily přistání létajícího talíře v Iowě. Pak dorazilo oznámení, které celou věc vetovalo a tvrdilo, že je to podvrh. Tím by se to mělo asi uzavřít. Jenže dva agenti z nejtajnější zpravodajské agentury americké vlády z místa přistání zmizeli, aniž podali nějaké hlášení. A ztratili se i další čtyři vyslaní později, kteří měli zjistit co se stalo prvnímu týmu. A proto na scénu nastupuje nejlepší z nejlepších, Sam. Ten spolu s šéfem oddělení „Starouškem“ a krásnou agentkou, se vydají pod krytím idylické rodinky na výletě, na místo přistání, kde chtějí zjistit víc informací.
Postupně odhalují více a více informací, dokonce dojde i na ovládnutí hlavního hrdiny, který se z toho ale samozřejmě dostane. Snaží se varovat prezidenta a vládu, ale tady nesupěje a mimozemšťané ovládají stále více a více území…
Ale nebyli by to lidé, kdyby nepřišli s nápady. A tak se pouštějí do stále riskantnějších operací a vymýšlí různé finty na nepřítele, kterým jsou jejich vlastní lidé ovládnuti mimozemšťany. Tak začíná pomalý a postupný boj lidstva proti této „nákaze“. Proto akce „Holá záda“…poté „Nudisti“…..aby se zjistilo, kdo má či nemá na sobě parazita…..
Bát se nemusí ani milovníci romantiky, přece jen nám to tam trošku zajiskří a najevo vyjdou i nečekané rodinné vazby. Co může přijít trošku rušivé je, že se příběh odehrává v roce 2007, který máme za sebou a jsou tam technologie, o kterých si autor myslel, že budou ale my už bohužel víme, že stále nejsou. A tak se Henleinův optimismus mění v pouhý smutný povzdech současného čtenáře.
Doporučuji každému milovníkovi hard scifi a apokalyptických románů, dá se srovnávat s takovou klasikou jako je Den Trifidů, ne snad obsahově ale žánrově určitě.
A pár podnětných otázek na závěr:
Jak byste řešili tuto „nákazu“ Vy?
Máte nějaké nápady, připomínky a vychytávky?
Připište je pod článek jako komentář a můžeme si o tom podebatovat.
Aneb čtenáři Fantasye kontra Vládci loutek.
- Robert A. Heinlein: Vládci loutek
- Banshies, 2011
- Překlad: Martin Janda
- Obálka: Marek Okoń
- 240 stran / 249Kč