Vítr v piniích, F. Vrbenská, J. D. Kočí
 |
Vítr v piniích je kniha osudů. Autoři vás do jejich víru budou nořit postupně a jemně, ale neústupně. Nedostanete druhou šanci se nadechnout. Tak to raději udělejte hned na začátku, jinak budete na konci kašlat vodu. Ale ani tak jim to nebudete mít za zlé. Zažijete totiž intenzivní pocit, že ten ponor za to stál.
Svatyně na vrcholu horského útesu se třpytila v jitřním světle, bílá a vznešená. Útržky perleťových mraků se jí dotýkaly jako závoj, jenž povívá kolem zasněné dívčí tváře. (s. 11)
Skupina poutníků putuje k chrámu Purpurových mračen na hoře Asun Ghol, do míst, kam se již dlouhá léta nikdo nevydal. Každý z nich má pro svatou pouť jiné důvody, jež ho motivují vyrovnat se s nástrahami putování skrz ještě nedávno znepřátelená území, která nyní pojí křehký mír. Někdo se jde modlit za odpuštění svého zločinu, jiný touží po uzdravení odporné vyrážky, kvůli níž se ho všichni štítí, další doufá, že se na Asun Ghol skrývá poklad, který by obohatil jeho už tak těžké pokladnice, a někdo jde prostě jen prožít velké dobrodružství. Poutníci však mají modlitbami a prosbami především zajistit pokoj a mír válkou těžce zkoušenému císařství. Na začátku plní síly obracejí s nadějí zraky směrem, kde se v dálce třpytí hora Asun Ghol. A na konci…
Vítr v piniích je kniha o osudech, ale také o cestě. Ta je tu pojata jako archetyp, jako něco, co až na dřeň odhaluje jádro člověka, jeho pravou povahu a charakter. Něco, co ho může posílit, ale také zranit, ať už fyzicky, či, což je mnohem horší, na duši. V každém případě ale všechny poutníky nenávratně změní. Cesta se jako nit vine celou knihou, nic dalšího kromě ní není podstatné. Odhaluje minulost svých účastníků, postupně rozplétá jejich složité osudy, ukazuje souvislosti, které navždy měly zůstat skryty. Každému měří stejným metrem a nikomu nic neodpustí. Každý během ní něco ztratí… ale také získá. I když má ten dar často trpkou příchuť…
Vítr v piniích vznikal dlouho. Téměř pět let. Původně to měla být jen povídka do sborníku textů vztahujících se k hrám na hrdiny a jistý spojující prvek najdeme i v konečné podobě románu – právě to putování, které je pro Dračí doupě a další podobné hry příznačné. Jenže autoři dalekosáhle překročili hranice jakéhokoliv questu, a to nejen co se týče rozsahu. Na čtyři sta stranách vytvořili něco, co se v české fantastice jen tak nevidí. Vsadili na originalitu – kolik je u nás fantasy knížek z prostředí Číny, Koreje? Vsadili na uvěřitelnost a nastudovali díky ní stohy a stohy publikací. Proto kniha dýchá orientální atmosférou, proto se zdá jazyk, kterým postavy mluví, tak živý. Následuje karta, která jim vyšla nejvíc – vsadili na postavy. Ne na jednu, ne na dvě, ani na malou skupinku věrných přátel. Přiměli spolu putovat mnoho lidí, z nichž každý je úplně jiný, každý však do detailů propracovaný. To činí knihu pestrou a nepustí čtenářovo oko ze stránek, protože autoři odkrývají jednotlivé osudy postupně a každému se věnují přibližně stejnou měrou. A nejsou to, samozřejmě, hrdinové bez bázně a hany, neohroženě mávající mečem (či v tomto případě spíš katanou), ale lidé stejní jako my – se šrámy na duši a spoustou škraloupů z minulosti. O to víc se jejich osudy čtenářů dotýkají, tím hlouběji je zasáhnou.
Vítr v piniích je mnohovrstevnatá kniha. Člověk ji může číst poprvé, podruhé, potřetí, a vždy v ní objeví nějaký význam, který mu zůstal při předchozím čtení skryt. Autoři upozadili akci a dali prostor myšlenkám, čímž cílí na přemýšlivé, náročnější čtenáře, pro něž není kniha jen výplň času mezi dvěma tramvajovými zastávkami. Takovým se bude knížka líbit, i když si určitě všimnou několika nedostatků – lehce uspěchaného konce, nedořešených osudů některých postav (což však přímo vybízí k pokračování) a nevyužitého potenciálu bátyrů, tajemných bojovníků, jejichž část patří jednoznačně k nejpůsobivějším z celého románu.
Existuje spousta lepších knih. Vítr v piniích si však zaslouží vaši pozornost nejen pro výše zmíněné klady, ale i proto, že takové příběhy se běžně v české fantastice nepíšou. O to víc si ho vychutnejte. Klobouk dolů, Františko a Jakube!
- Františka Vrbenská, Jakub D. Kočí: Vítr v piniích
- vydaly: Straky na vrbě, Praha 2009
- obálka: Jana Šouflová
- 440 stran / 225 Kč
