Ach, Jesenicko. Fascinující kraj. A nepochybně velice fotogenický. Zároveň se tam někde ukrývá i spousta inspirace a literárních námětů. Bohužel, jakýkoli nápad ještě automaticky neznamená dobrý příběh. Vždy je třeba ještě spousta další práce. V této sbírce není o dobré náměty nouze. O kvalitě zpracování se to ale říct nedá.

Komín začíná jako jednoduchý „co kdyby“ koncept a po většinu svého rozsahu jde o relativně zajímavý příběh. Starý komín coby brána do jiných světů sice neoplývá originalitou, ale je víceméně zábavný. Jenomže závěr počítá se znalostmi, kterých se čtenářům skrze jednotlivé odstavce nedostane. A proto je obtížné užít si pointu.

Coitus voltaika přináší trochu jiný pohled na řešení energetické krize. Tvořit elektřinu skrze orgasmy, a tím pádem nabídnout vykřičeným domům rozšíření podnikatelského portfolia je zábavná myšlenka. Být text o něco kratší a bez některých ne tak úplně veselých vtípků, šlo by o poměrně povedenou povídku.

REM by se dal označit za text s největším potenciálem. Mít možnost zaznamenávat a následně přehrávat sny nabízí fascinující možnosti. Zejména, je-li tato technologie spojena s investigativní činností. Neexistence reálného napětí, děj sledující spíš autorovu osnovu než realistické motivy hlavních postav a zbytečně uspěchaný závěr však tuto povídku notně sráží.

Tomáš Neuwirth ve čtyřech bodech

1. Od roku 2011 se věnuje fotografování za pomocí dronů.
2. Za své snímky obdržel několik světových ocenění.
3. Je členem mezinárodní poroty soutěží European Photography Awards a MUSE Photography Awards.
4. Žije na Jesenicku.

Cheaty je první ze dvou příběhů, které zde působí jako naprostá fanfikce a tzv. filler. Jako kdyby autor neměl čím zaplnit zbývající stránky. Kdo by nechtěl zažít tu moc, kdy by se dala realita ovlivňovat cheaty z počítačových her? Jenomže kromě ukázek, co jednotlivé příkazy dovedou, karikatur postav teenagerů a rychlého návratu světa do původní podoby, zde nic jiného není.

Bačkorový seznam popisuje, co všechno se hlavní hrdina rozhodne dokázat, než si pro něj přijde smrt. Zpočátku lehce zábavné, příliš brzy repetitivní a nezajímavé. Nelze se zbavit dojmu, který lze spojit téměř se všemi texty – kdo zná autora, nejspíš si tohle užije mnohonásobně víc než čtenář neznalý pozadí jednotlivých příběhů.

Ačkoli některé povídky by pravděpodobně kritičtější pohled nesnesly vůbec, najdou se i takové, které by mohly mít jistý potenciál. Alespoň pokud by nešlo o jejich finální verze. Stejně jako v případě fotografování, i tvůrčí psaní vyžaduje dodržování určitých pravidel (nebo jejich cílené obcházení). Ale zatímco i první snímek začínajícího fotografa může mít své objektivní kvality (nebyl-li objektiv zaostřen na detail vnitřní strany krytky), první povídky mohou být maximálně základem něčeho dobrého. A základy je lepší nechat pod zemí.

• Tomáš Neuwirth: Sci-fi povídky z Jesenicka
• Pointa, 2024
• obálka: Gabriela Helešicová
• 168 stran