Vilém Koubek dokazuje, že humor má budoucnost, Vilém Koubek: Posmrtná predace
 |
Vincent Krhavý je dokonalý detektiv. Minimálně pro literární potřeby. Věčně bez peněz, neustále hledající útěchu v alkoholu a cigaretách a postupně se bořící víc a víc do depresí. Takže si nemůže dovolit odmítat zakázky, i když tuhle konkrétní by klidně přenechal někomu ještě zoufalejšímu. Jenomže tentokrát si zákazník nehodlá hrát na pravidla konsenzu.
Najít ztraceného otce je otrava. Najít ztraceného otce, aby ho mohl jeho syn zabít, už zní o něco zajímavěji. I když asi ne pro otce. Jenomže když se Vincent dozví, kde by měl začít s hledáním, rozhodne se zůstat raději bez zakázky. A přesto se ukáže, že taková příležitost se odmítnout nedá. Ne, když máte na krku bojového robota citujícího sovětská hesla, který se postará i o to, abyste zálohu neproměnili na dostatečné množství alkoholu, v němž by se dalo utopit. Takže hlavního hrdinu čeká cesta na místo horší než všechna pekla dohromady. Místo s poetickým názvem Odpočinek, kde žijí téměř výhradně lidé, kteří už měli dávno umřít. Což samozřejmě neznamená, že se tady smrt nevyskytuje. Obzvlášť když se kolem začne motat jakýsi soukromý detektiv.
Odpočinek je velice specifické místo. Funguje (de facto) jako stát ve státě a svým obyvatelům slouží jako zdroj nekonečných slev a všech potěšení, jaká mohou mít lidé důchodového věku. A jakkoli je nebezpečné dostat se do supermarketu spolu s vlnou nakupujících řidičů elektrických vozíků, nejde vlastně o nic jiného než o kulisu. Autorem vytvořený zdroj vtípků na konkrétní generaci. Což funguje prvních pár stran po Vincentově příjezdu. Další vtípky na adresu nevyspělých lidí mentálně zaseknutých v dávno ztraceném čase již lze bez obtíží ignorovat. Nemají žádnou přidanou hodnotu a děj se bez nich velice snadno obejde.
Už na začátku příběhu je jasné, že pokud se hlavní hrdina dostane do Odpočinku, musí se nějak změnit, respektive bude změněn. Autorovi se povedlo postupně poodkrývat Vincentovu pravou osobnost, včetně důvodů jeho lásky k alkoholu. Díky tomu ztrácí tento zoufalý detektiv prvotní auru ztroskotané trosky existující pouze coby zdroj cynických komentářů.
Vilém Koubek ve čtyřech bodech:
- Vystudoval Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity.
- Spolu s Janou Kiliánovou vydával komiks Korektor.
- Jeho knižním debutem byl román Čepel entropie.
- V současnosti je redaktorem časopisu 100 + 1 zahraniční zajímavost.
A čím lidštěji hlavní hrdina působí, tím snazší je litovat ho. Zejména v souvislosti s jeho případem. Protože nejzajímavější částí jeho pátrání je scéna, kdy recituje recept na asijskou delikatesu, zatímco je mučen. Což je ještě smutnější vzhledem k tomu, že tato část nemá žádnou viditelnou spojitost se zbytkem příběhu (kromě pár vtípků a další indicie odhalující Vincentovu minulost) a jako taková by vlastně vůbec nemusela existovat.
A to asi zase nejlépe ilustruje hlavní problém této knihy. Většina scén je psána čistě na efekt a bez většího přesahu. Sympatizovat není s kým, příběh postrádá (částečně kvůli přehnaným snahám o humor) napětí, a ačkoli je zápletka logická a ve vztahu k vytvořené realitě uvěřitelná, nemá žádný zásadnější dopad na čtenáře. Jedinou katarzí tak může být pouze pocit z úspěšně dočtené knihy.
Posmrtná predace obsahuje hrstku výborných nápadů a realistickou zápletku, dokazující autorův potenciál. Knihu bohužel sráží přehršel pokusů o co nejvtipnější kritiku některých lidských vlastností a jedné ne tak docela šťastné generace. Kvůli tomu se naneštěstí jedná o titul z kategorie přečíst a zapomenout.
- Vilém Koubek: Posmrtná predace
- Host, 2021
- obálka: Jana Kiliánová
- 288 stran, 344 Kč (v e-shopu Fantasye již za 314 Kč)
