Vendeta, Lovci monster 2 (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA), Larry Correia
 |
Studenti mi vyklidili cestu. Vztekle jsem se na ně podíval a každý, kdo byl v pokušení něco poznamenat, ještě o pár kroků ustoupil. Měl jsem v úmyslu sehnat si posily, ale když jsem se belhal k východu, na druhém konci bazénu se něco stalo. Pár studentů tam teď ječelo opravdovou hrůzou, překřičeli i dunění taneční muziky. Otočil jsem se k nim. Kapala ze mě krev, když jsem zvedl obrovský nůž a zakřičel: „Co zas?“
Zombie. Spousta zombií.
Večírek s konečnou platností skončil.
Někdo ke vchodu k bazénu zacouval se stěhovací dodávkou. Zadní dveře byly otevřené a potácely se z nich mrtvoly. Nemrtví byli ve vysokém stádiu rozkladu. Maso jim hnilo a odpadávalo. Spoustě z nich chyběly oči, nosy a uši. Bylo jich tolik, že je do dodávky museli doslova naskládat jednoho na druhého.
Bylo mnoho druhů nemrtvých, a zombie patřily k nejjednodušším. Byly to jen oživené mrtvoly, které se potulovaly kolem a hledaly jedinou věc – maso. Problém se zombiemi byl ten, že se množily jako králíci. Jejich kousnutí vždy končila smrtí a pokousaní pak sami povstali jako zombie. Jed se okamžitě rozšířil nervovým systémem a transformaci nezachránila ani okamžitá amputace pokousané končetiny. Pro Lovce monster byly v podstatě největší osinou v zadku, takový náš ekvivalent švábů. Obvykle hloupé a pomalé zombie nebyly pro zkušeného Lovce žádnou výzvou, pokud měl dotyčný dobrou bouchačku a přátele se spoustou dalších. Já byl v podstatě sám, právě jsem dostal pořádně na prdel a mou jedinou zbraní byl nůž. Kukri bylo pořádně velký a hrozivý nůž, ale pořád to byl jen nůž. Jako recept na úspěch nic moc.
Mohl jsem utéct. Ani s jedním nateklým kotníkem by mě neměli šanci chytit. Mohl jsem shromáždit tým a vrátit se k bazénu s pořádnou výzbrojí. Takhle se věci řeší bezpečně. Ale pak jsem viděl, jak jednoho studenta, kluka, který sotva vyrostl ze svých náctin, pár mrtvol strhlo. Vrhly se na něj jako psí smečka a jeho křik a kopání okamžitě ustaly. Zombie z dodávky padaly na hromadu, ale blízkost jídla je popoháněla a ony se stavěly na nohy a potácely do davu. Turisti při pohledu na přátele, jimž právě přímo před nimi utrhávali ruce a nohy, zpanikařili. Stovky lidí se tlačily jeden na druhého, všichni se snažili dostat do bezpečí. Ti malí a slabší končili ušlapaní pod jejich nohama, jen další žrádlo pro zombie.
Nos mi naplnil pach rozkladu.
LM byli soukromá společnost. Nejsme žádná policie. Nejsme Federální úřad pro kontrolu monster. Jsme poskytovatelé služeb, žoldáci. Nemáme povinnost ochraňovat nevinné, dokud nám za to nezaplatí. Skočit mezi ně by byla sebevražda.
„Hmm… do hajzlu s tím.“ Zvedl jsem Ganga Ram a zaútočil na nemrtvou dodávku. Odstrčil jsem několik prchajících studentů. Byla jich tu spousta, ale já jsem kus chlapa, a když naberu směr, jen tak mě něco nezastaví. Bosé nohy mi klouzaly ve vodě, která vyšplouchla na dlažbu, když dav srazil několik lidí do bazénů. Vnitřní dvůr praskal ve švech. Cítil jsem davovou paniku.
Těm střízlivějším se podařilo utéct, ale lidé ve vodě byli jako sedící kachny. Mladá žena se snažila vyšplhat ven, ale jedna ze zombií ji chytila za vlasy a přitahovala k zubaté tlamě, v obličeji se jí hemžili brouci. Odsekl jsem mrtvole ruku v lokti. Holka sebou plácla zpátky do vody. Zombie se automaticky otočila ke mně a já ji připravil o vršek hlavy, hned nad očními důlky. Ochabla. Znát svá monstra se vyplatí. Zombii zničte mozek, a hned je kaput.
Všimla si mě další, zaměřila se na mě a zaútočila. V tomhle případě šlo o starou ženu. „Hej!“ Uskočil jsem, když se po mně ohnala. Tyhle zombie byly rychlé. S obyčejnými už jsem měl něco do činění dřív, ale o rychlých jsem jen slyšel. Pokračovala dál, hlavu nakloněnou, otevřená tlama bez rtů po mně chňapala. Pokud se mi ty zuby zaboří do kůže, čeká mě osud horší než smrt. Krvácející patou jsem jí v oblaku prachu rozdrtil koleno, spadla do bazénu.
Sekal jsem a kopal, zombie přede mnou, zombie za mnou. Musíš ta děcka ochránit. Ironická myšlenka, protože většina jich byla v mém věku. Chlap šel k zemi s jedním nemrtvým na zádech, co ho kousal do krku. Byli moc daleko, nedostal bych se k nim včas. Zahlédl jsem napůl vypitou láhev piva ležící na boku, zvedl jsem ji a hodil na tu bestii. Láhev se jí roztříštila o lebku, ale to už byla příliš zabraná do jídla. Chlap zaječel, když se mu zombie zahryzla do hrdla. Křik přešel v bublání.
Sklonil jsem rameno a skočil, nabral jsem nemrtvého a cítil, jak mu pod papírovou kůží praskají kosti. Překulil jsem se na nohy dřív než on a silným seknutím mu oddělil hlavu od krku. Čepel nože vyšla ven od pavučin a jako bahno hustého slizu. Tyhle zombie nebyly čerstvé ani zdaleka. Z toho smradu se mi zvedal žaludek.
Stvůry byly všude. V dodávce jich muselo být asi padesát a už se množily, protože některá těla turistů se začínala třást. Hudba stále hrála. Ohňostroj práskal. Scéna přede mnou byla naprostý chaos. Pokud ty věci nezastavíme teď, budeme tu mít plně rozvinutou epidemii uprostřed populačního centra, což byla učiněná noční můra. Holka kousek ode mě, očividně úplně opilá, se chechtala a ukazovala na směšně vypadající zombii, druhou, co mířila jejím směrem, vůbec nevnímala. Zatracení ožralové. Vyrazil jsem k ní.
Ruka mi v ocelovém stisku sevřela loket. Podíval jsem se dolů a uviděl pokousaného chlapa. Přitahoval se ke mně, pusu dokořán, hladový, mozek už byl mrtvý a jeho systém teď ovládal jediný impulz… jídlo… já. To bylo téměř okamžité znovuoživení, což nevěstilo nic dobrého.
„Promiň, kámo.“ Sklonil jsem se a otevřel mu vršek lebky. Okamžitě mě ohodil mozek. Po dalších dvou seknutích se přestal hýbat. Ti čerství se zabíjejí hůř. Odvedl mou pozornost na dost dlouho, aby opilá holka přišla o nos dřív, než jsem s ním skončil. „Sakra!“
Ozval se výstřel. Z hotelu vyšel chlap z ochranky, aby zjistil, co znamená ten rozruch. Vyvalenýma očima sledoval stvůry, co pohltily kulky a pokračovaly dál. Jedna z kulek minula a šťastným zásahem sprovodila ze světa vyřvávající stereo. Dvůr ztichl až na sténání nedávno zesnulých a křik utíkajících.
„Střel je do hlavy! Cabeza!“ zakřičel jsem, přeskakoval mrtvá a svíjející se těla a běžel jsem ke smolařskému bezpečákovi. „Despidalos en las cabezas!“ Nejbližší zombii jsem sejmul zezadu, vrazil jsem jí čepel do vysušeného krku a vypáčil ho do strany. Bezpečák padl na kolena, ruce natažené před sebe, když se na něj vrhla zombie v žlutých svatebních šatech. Příliš daleko. Můj Ganga Ram nebyl na házení vyvážený, ale i tak jsem ho mrštil a trefil zombii do hlavy. Naneštěstí rukojetí.
Její pozornost to ale odvedlo. Dostal jsem se k ní, zrovna když se obracela zpátky k bezpečákovi, chytil ji zespoda za čelist, zvrátil jí hlavu a tahal, dokud páteř nepovolila a její prázdné oční důlky nezíraly na mě. Zombie se sesunula k zemi. Tohle podle všeho funguje taky.
Zadýchaný jsem zvedl nůž. Bazén, který teď měl výrazný růžový odstín, byl čistý až na pár zombií, co se potulovaly po dně, a pohupující se těla na hladině. Všichni, kdo ještě žili, utekli. Zbývající pohybující se zombie zkoušely štěstí v letovisku, pronásledovaly roztroušený dav a šířily kletbu. Nedávno zemřelí se právě začínali zvedat a budou je brzy následovat. Hotel se nacházel na okraji města, kde spalo padesát tisíc lidí. Tohle bude hodně rychle a hodně ošklivé.
- překlad: Jakub Mařík
