Život vyvolených ve fantasy není nikdy jednoduchý. Jako by nestačilo, že vám v mládí zemřou rodiče, váš mentor vás drtí a místy i zneužívá ke svým cílům a hned jak začnete mít dojem, že už bude konečně klid, začne se rozpadat svět. A navíc vás pronásleduje nejedna pochybnost o vlastní identitě. Vskutku nelehký úděl. Přesně takový je životní příběh Ankary, magického Zrcadla.

Tereza Matoušková patří mezi nejnadějnější autory nové generace a má za sebou už nejeden zajímavý počin – zejména steampunkové Podmoří sklidilo veskrze pozitivní ohlasy. Tentokrát Matoušková zkouší své schopnosti v klasické epické fantasy. Navíc se ale rozhodla, že příběh o boji proti konci rozpadajícího se světa vtěsná do jedné, navíc nepříliš rozsáhlé knihy. To už chce rozhodně odvahu.

Bohužel stejnou odvahu neprojevila autorka v invenci, protože čtenář, který narazil na svět Dragon Age, bude neustále narážet na až zarážející podobnosti, kterých je až podezřele mnoho (Strážci hranic – Šedí strážci, Bdící – Templáři, Soumrak – Závoj, abych jmenoval jenom pár těch výraznějších). Na druhou stranu je třeba uznat, že dějová linie příběhu i hlavní postava jsou velmi zajímavé i přes to, že v principu jde o okoukaný motiv cesty vyvolené hrdinky za záchranou světa. Naštěstí Válka Zrcadel s Dragon Age nemá společné jen kulisy, ale i temné vyznění světa a systematickou snahu komplikovat zajetá fantasy klišé. To nejlépe dokládá samotný závěr knihy. Možná úplně nepřekvapí, ale je rozhodně netypický.

Patrně nejoriginálnějším prvkem je pak hlavní hrdinka sama, která je Zrcadlem. Je to vlastně specifický magický talent, který proměňuje tvář hrdinky podle toho, kdo se na ni dívá. Každý, kdo ji potká, v ní totiž vidí toho, koho chce – dlouho ztraceného/mrtvého přítele, příbuzného nebo učitele. To vyvolává nejednu otázku ohledně identity Zrcadla, a i když Matoušková nezabíhá s psychologizací a vztahy příliš do hloubky (vzhledem k rozsahu knihy na to není ani místo), čtenáře tím rozhodně zaujme.

Jenom je trochu škoda, že se nepodařilo úplně hladce propojit úvodní pasáže o hrdinčině dětství a výuce v nějaký funkčnější celek s dalšími částmi knihy, kdy se začne rozvíjet hlavní linie a začne se rozpadat svět. Úvodní kapitoly tak mají povahu mozaikovitých střípků, které jsou na první pohled lehce chaoticky poskládány, ale většina z nich bude později naštěstí využita. Oproti tomu v druhé části už se rozjede příběh, který nepostrádá akci a napětí. Zpočátku je hrdinka pouhým pasivním pozorovatelem událostí, jimiž si autorka připravuje hlavní linku, ale v momentě, kdy se Zrcadlo zapojí do děje, vše šlape, jak má.

Škoda, že tento rozvleklý úvod, který je asi nevyhnutelný, pokud chcete epickou fantasy o boji s koncem světa vtěsnat do jednoho dílu, nebyl zapracován organičteji nebo využit pro hlubší charakterizaci postav. Kromě hlavní hrdinky jde spíše o jednoduší charaktery načrtnuté několika s málo vlastnostmi. Osob je naštěstí dost na to, aby nebyly zaměnitelné a aby si čtenář dokázal alespoň k některým vytvořit emociální pouto, ale většina se dějem mihne bez většího dopadu.

V případě Války Zrcadel se lze bohužel jen těžko ubránit dojmu, že si Matoušková vzala příliš velké sousto. Atraktivní styl psaní a několik velmi zajímavých nápadů trpí příliš malým prostorem, na kterém se nedá rozehrát pořádně epické drama. Nejvíce počtem stran trpí vedlejší postavy, na druhou stranu je potřeba uznat, že díky zhutnění do jedné knihy má příběh velmi solidní spád, který nedovolí se nad ničím příliš zaobírat. Jakkoli je pokus o vtěsnání fantasy do jednoho svazku sympatickým počinem, v tomto případě by možná více prostoru mohlo dodat příběhu větší hloubku. S takovou je dojem, který ve své podstatě silný příběh ve čtenáři zanechá, dost omezený.

• Tereza Matoušková: Válka zrcadel
• Epocha, 2017
• Obálka: Alena Koubíková
• 224 stran, 189 Kč (v e-shopu Fantasye již za 167 Kč)