V Česku se blýská na Temné časy, Martin Fajkus (ed.): Temné časy
 |
Poslední dobou ubývá antologií vzniklých pod taktovkou českého editora, alespoň ve srovnání minulými roky. Jejich zašlou slávu se letos odhodlal obnovit Martin Fajkus, který už sestavil knihu plnou hrdinské fantasy pod názvem Legie nesmrtelných. Tentokrát se rozhodl podívat na odvrácenou stranu hrdinství.
Jednou z věcí, kterou se Legie od Temných časů liší, je fakt, že z cizích autorů tu je pouze William King. A i ten už se dá považovat za polovičního Čecha, vzhledem k tomu, že má u nás byt a vzal si za manželku Češku.
Nejvíce ale čtenáře asi překvapí volnost, s jakou autoři pojali zadání temná fantasy. A překvapili i samotného editora, jak sám přiznává v předmluvě. Budu poslední, kdo by někoho plísnil za snahu o inovativní přístup a rozšiřování hranic žánru, ale občas se nejde ubránit pocitu, jestli do této antologie všechny povídky patří. Nikoli ovšem kvalitou, ale spíše svým žánrem. A to i přesto, že podtitul nehlásá temná fantasy, ale temná fantastika.
 |
Ale přejděme k jednotlivým povídkám. Kingova Noc na hřbitově nám převypráví mrazivý příběh vykradače hrobů, jenž se rozhodl vykrást hrob, který neměl. Má správnou, přiměřeně děsivou atmosféru i spád, ale svým dějem i závěrem jen těžko někoho překvapí.
Přečtěte si i recenzi na VYLÉVÁNÍ KRVE OD PETRA SCHINKA
Petr Schink se zase vrací Na půdu k jednomu ze svých oblíbenců, pistolníkovi Fastyngerovi. Toho tentokrát čeká zvrhlý hrabě a prokletý zámek. Dekadence, steampunk, drsný hrdina a kolem něj samí podrazáci. Prostě Schink, jak ho jeho fanoušci mají rádi. Přitom plně zapadá do antologie, takže rozhodně jeden z nejlepších příspěvků.
Se zadáním se velmi dobře popasovala i Lucie Lukačovičová, která ke klasickým hořkým dark fantasy ingrediencím přidala trochu orientálního koření. Velmi zajímavý systém magie, propůjčuje pátrání po vrahovi hlavy klanu až nečekané možnosti a závěrečné rozuzlení zamrazí nejednoho čtenáře.
 |
Jak Míla Linc, tak Jan Galeta se odpíchli od motivů klasické fantasy, ale patřičně jim zdrsnili hrany a jejich ostří potřísnili krví. Ve Ztracených jménech to odnese potulný bard, v Lovcích slávy pak nesourodá družinka dobrodruhů, která se ve světě Asterion vydala na draka. Zajímavé, poctivě napsané příběhy, v nichž nechybí přiměřená dávka temnoty, ani odlehčení v podobě nadsázky.
NĚKDY PROSTĚ JEN ČUČÍM DO MONITORU A POFŇUKÁVÁM SI, rozhovor s Mílou Lincem
Pak jsou tu povídky, které se do vytyčených hranic sotva vlezly. Pěšáci boží Martina Antonína jsou skvělou ukázkou, že i humorná fantasy může být docela drsná a navíc si zachovat i takový luxus jako je fungující dějová linka. Cynismus a strefování se do všeho možného je sice nadmíru zábavné, ale působí v antologii přece jenom trochu nepatřičně.
Podobně je na tom i Rastislav Weber, jehož drsná slovanská fantasy je sice Až do krve, až na kost, ale pořád jde mnohem více o dílko spoléhající na jiné pilíře než by čtenář mohl očekávat. Každopádně jde o výbornou povídku a nezbývá než konstatovat, že čím více toho Weber spáchá, tím lépe pro československou fantastiku.
 |
Nakonec jsem si nechal dvě speciality a dost možná vůbec nejlepší díla antologie. Trny v očích od druhé ze sester Lukačovičových, Petry, jsou velmi sugestivní povídkou postavenou na originálním nápadu. Sci-fi, v níž se utkávají vyvolení Bohů s lidmi upravenými záhadnou tekutinou, která umožňuje jejich tělům do sebe pojmout nejrůznější kovové předměty, je opravdu strhujícím čtením. Temná atmosféra, obskurní scény, intriky a zrada. A hlavní hrdinka, která je vyvolenou Lokiho, jednoho z největších lhářů, jaké lze v mytologii najít, to všechno jenom podtrhuje. Rozhodně nejmilejší překvapení, které spatřilo světlo světa pod Fajkusovým dohledem.
Přečtěte si i recenzi na FAKT HUSTEJ NÁŘEZ OD FRANTIŠKA KOTLETY
Příliš dlouhá swingers party sice možná úplně nezapadá do konceptu, ale nelze se Fajkusovi divit, že se o její zařazení s nechvalně proslulým Františkem Kotletou nehádal. Autor, který je známý tím, že k sekáčku na maso nemá nikdy příliš daleko, nepatří mezi ty, kteří by si do své práce nechali kecat. Povídka má sex, násilí i zvrhlé hrdiny, ale hlavně je neskutečně zábavná. Ne vždy se sice možná bere vážně, ale bylo by chybou ji do antologie nezařadit. Pro editora patrně poslední chybou v jeho životě.
Povídky:
- William King: Noc na hřbitově (Graveyard Night)
- Petr Schink: Na půdě
- Lucie Lukačovičová: Jazyk ohně, srdce ledu
- Martin D. Antonín: Pěšáci boží
- Rastislav Weber: Až do krve, až na kost
- Míla Linc: Ztracená jména
- Jan Č. Galeta: Lovci slávy
- Petra Lukačovičová: Trny v očích
- František Kotleta: Příliš dlouhá swingers party
Každopádně se objevila velice povedená kniha, jež dokazuje, že česká scéna pořád může nabídnout mnohé autory, kteří si zaslouží větší pozornost. Absence velkých jmen tak dílu spíše prospívá, než škodí. Trochu rozporuplnější ale je určitá žánrová nevyhraněnost, která by mohla některé čtenáře trochu iritovat. Ale věřím, že většina zlých jazyků se nechá uchlácholit kvalitou povídek, protože všechny jsou přinejmenším dobré.
- Fajkus, Martin (ed.): Temné časy
- Fantom Print, 2012
- obálka: Adam Dragon
- 384 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)
