V bezvýchodném terénu,
 |
David Weber, Steve White: V bezvýchodném terénu
Náročným terénem rychle projdi.
V uzavřeném terénu použij lest.
V bezvýchodném terénu bojuj.
—Sun-c': Umění války (asi 400 př. n. l.)
Tyto rady mají svou platnost i po tisících let v době Čtvrté mezihvězdné války. Jak mohou lidé a jejich spojenci reagovat na setkání s civilizací, která nekomunikuje, automaticky útočí a používá strategii, nad kterou zůstává rozum stát? Mnoho řešení k dispozici není. Vlastně jen jediné: Bojovat!
„U vás všechno v pořádku, Alexi?“ otázal se komodor Braun
obličeje na spojovací obrazovce.
„Ano, pane. Kersaint hlídá zadní vrátka a zbytek flotily je připraven
vyrazit, hned jak budete připraveni vy.“
„Dobře,“ přikývl spokojeně Braun. Vyčlenit jediný torpédoborec, aby
hlídal mimoprostorovou zkratku do Indry bylo téměř jistě zbytečné, ale
platné rozkazy hovořily jasně. Kersaint byl pojistka. Kdyby se přihodilo
něco ošklivého, torpédoborec by zůstal mimo dění a bez ohledu na to, co
se stane se zbytkem 27. průzkumné flotily, by byl schopen vypustit kurýrní
sondy, aby uvědomil Federaci.
Nebylo ovšem pravděpodobné, že by k tomu došlo. Pročesávali Alfu Jedna
už skoro čtyři měsíce, aniž by narazili na jedinou známku inteligentního
života. Vzhledem k požadavku podmínek Bravo, aby průzkumné křižníky
zůstaly trvale maskované, trval průzkum mnohem déle než obvykle a Braun
věděl, že jeho podřízení dychtí než kdy jindy prozkoumat dvě výchozí
mimoprostorové zkratky, které zaznamenali. Kdyby žádná z nich nevedla do
uzavřených ústí, flotila by se mohla vrátit k normálním operacím a
pustit z hlavy všechno tohle utajené plížení.
„Jdeme tedy na věc, Alexi. Zakrátko se vám ohlásíme.“
„Budeme tady, pane,“ přisvědčil Cheltwyn, Braun ležérně zasalutoval
obrazovce a pohlédl na Elswickovou.
„Znovu do díry, milí kamarádi.“
„Ano, pane. Stu, máte kormidlo.“
„Rozkaz, mám kormidlo,“ potvrdil astrogátor a TFNS Argosan se vplížil do
další mimoprostorové zkratky.
Tucet lodí čekalo, ukrytých v maskovacím poli a rozmístěných tak, aby zaskočilo každé plavidlo mířící od mimoprostorové zkratky do soustavy, jenže hlášení hlídkových křižníků odhalila problém: mnozí z vetřelců jsou rychlejší než kterýkoliv z číhajících obránců. Obránci jim při honičce nemohli konkurovat a hlídky ani nemohly poslat výstrahu, že vetřelci vlétají do zkratky. Cizí lodě se shlukly kolem ústí zkratky, takže by zcela jistě zpozorovaly každou kurýrní sondu, která by tudy prolétla, a to by je varovalo, aby uprchly. Obránci tedy byli nuceni aktuální manévry a plány nepřítele odhadovat, ale věděli, že je na průzkumu. To znamenalo, že nakonec musí zkratkou proletět, a proto nastražili léčku. Jestli vetřelci vyjdou obráncům dostatečně vstříc a prolétnou mimoprostorovou zkratkou v celé síle, nebude žádného pronásledování zapotřebí… a jestli to neudělají, třeba je bude možno pobídnout, aby změnili plány.
Průlet byl drsný, ale Braun překonal dezorientaci a nutkání na zvracení
dřív, než se dočasně zmatená elektronika zotavila a Channing zkontroloval
údaje.
„Stálice hvězdy je třídy G0,“ ohlásil poručík.
Braunův displej se stabilizoval a komodor se ušklíbl. Orientace hvězdoletu
po vynoření z neprobádané mimoprostorové zkratky se nedala předvídat.
Gravitační slapové vlny mohly vyvrhnout loď v jakémkoliv vektoru – a
také tak činily – a dokud nebyla zkratka důkladně zmapována, žádný
astrogátor nemohl přizpůsobit parametry průletu. Pochopitelně na tom
málokdy nějak záleželo. Jelikož neví, co leží na druhé straně
nezmapované mimoprostorové zkratky, je kterýkoliv vektor stejně dobrý jako
každý jiný.
V tomto případě ovšem ústřední hvězda soustavy ležela téměř
přesně přímo za zádí. Mimoprostorová zkratka se nacházela dost vysoko
nad rovinou ekliptiky, což na ni senzorům Argosana poskytovalo skvělý
výhled ‚dolů‘, ale kurs je vytrvale odnášel od stálice a Braun právě
otvíral ústa, aby nařídil komandéru Elswickové obrátit loď, když tu
promluvil Channingův seržant.
„Výstupní ústí je typu šest,“ informovala žena a Braun spokojeně
vydechl. Typ šest je otevřené ústí, takže by snad mohli zapomenout na
všechno to maskování a…
„Zachycuji umělé signály!“ ozval se náhle Channing a Braun prudce
otočil velitelské křeslo čelem k mapovacímu úseku.
„Jakého druhu?“ chtěl vědět.
„Po celém rozsahu spektra, pane.“ Channing už mluvil vyrovnaněji, ale
byla to úsečná a tvrdá bezbarvost profesionality, nikoliv klid. „Vypadá
to jako navigační majáky hlouběji v soustavě, ale mám tu i radar a
rádio.“
„Zaznamenávám v soustavě neznámá pohonná pole,“ řekl stejně
úsečně taktický důstojník.
„Kolik?“
„Spoustu, pane,“ řekl taktický důstojník zachmuřeně.
„Přinejmenším stovku.“
„Ježíšikriste,“ zašeptal někdo a Braun ucítil, jak mu tuhne
obličej.
„Podmínky Alfa, kapitáne Elswicková!“
„Podmínky Alfa, ano, pane.“ Elswicková rázně kývla na taktického
důstojníka a Argosanem se rozeznělo ječivé nemelodické kvílení sirény
všeobecného poplachu. Navzdory velikosti průzkumného křižníku si
specializované vybavení vyžádalo závažné omezení výzbroje. Oproti
těžkým křižníkům bojového loďstva třídy Bastion nesl sotva
poloviční boční baterie, ale obsluhy zbraní vyburcované poplašným
signálem nastupovaly na svá stanoviště s potěšitelnou rychlostí.
„Aktualizujte informace v sondě. Připojte úplné údaje senzorů a
odešlete ji,“ rozkázal Braun do panujícího organizovaného zmatku. Argosan
letěl tak pomalu, že se od ústí zkratky stačil vzdálit na sotva tisíc
kilometrů, a stopa pohonné jednotky sondy odlétající rychlostí 60 000
km/s se na zákresu jenom kratičce mihla. Komodor ji vyprovodil pohledem a
obrátil pohled k čerstvým symbolům, jež se rozsvěcovaly na hlavním
zákresu ve větším měřítku, jak mapovací a taktický úsek zuřivě
pracovaly na jeho aktualizaci.
„Komodore, mám tady něco zvláštního.“ Channing to pronesl, jako by
nemohl uvěřit vlastním senzorům, a Braun na něho pozvedl obočí. „Pane,
tahle soustava má v zóně kapalné vody nejméně tři planety. Odsud mám
dobré údaje jenom jenom na dvě z nich, ale… z obou zachycuji obrovské
energetické signatury.“
„Jak obrovské?“
„Z téhle dálky se to nedá určit úplně…“ spustil Channing, ale
komodor ho mávnutím ruky zarazil.
„Kvalifikovaný odhad, poručíku.“
„Pane, ještě jsem nikdy nic takového neviděl. Obě se zdají silnější
než ze samotné Staré Země.“
Braun na něj zůstal nevěřícně zírat. Domovský svět lidstva byl podle
všech měřítek nejprůmyslovější planetou ve známém vesmíru. Ani Nové
Valcha se jí neblížilo.
„Promiňte, pane,“ řekl Channing, jako by se bránil, „ale…“
„To nic,“ trhl sebou Braun a vymámil ze sebe pokřivený úsměv. „Jenom
dbejte na to, aby pohotovostní sonda dostávala nepřetržité aktualizace
vašich zjištění.“
„Rozkaz, pane.“ Channingovi jako by se po tak všedním rozkazu ulevilo a
Braun se obrátil ke komandéru Elswickové.
„Nebudeme zalétat příliš hluboko, Uršulo. Chvíli se budeme potloukat po
okolí a uvidíme, jestli zjistíme něco víc, než se vydáme do soustavy
samotné.“
„Cože našli?“
Kapitán Alex Cheltwyn se nevěřícně zadíval na důstojnici spojovacího
úseku a potom sjel pohledem na displej u svého lokte. Stahování dat ze
sondy skončilo a na displeji se objevila nová soustava. Předběžné údaje
sice trpěly zoufalým nedostatkem podrobností, ale v jeho hlubinách
zlověstně plály jasné šarlatové symboly a kapitánovi se zachvělo
chřípí, když si je prohlížel.
Konečnou odpovědnost sice nesl komodor Braun, ale ten se nacházel na opačné
straně mimoprostorové zkratky. Bylo na Cheltwynovi, aby rozhodl, co udělat se
zbytkem flotily, nejenom s doprovodným uskupením, a mozek se mu rozběhl na
plné obrátky.
Už předběžné informace z Argosana prozrazovaly přítomnost rozsáhlé,
vysoce vyspělé kultury a na rozdíl od spojení s Indrou jsou obě ústí
téhle mimoprostorové zkratky otevřená – proč tedy neviděli žádné
stopy po těchto tvorech na téhle straně? Sice tu nejsou žádné obyvatelné
světy, ale proč mimoprostorové zkratky v Alfě Jedna nejsou aspoň označeny
bójemi? Bylo možné, že jediné další otevřené ústí vede do stejně
neužitečné slepé uličky, což mohlo nepřítomnost navigačních bójí
vysvětlovat, ale Cheltwyn si nemohl dovolit něco takového přepokládat. Ale
pokud tomu tak není, pak nepřítomnost jakýchkoliv vesmírných artefaktů
může reprezentovat jedině něčí úmyslné rozhodnutí. Anebo…
„Spojovací, zavolejte Ute. Uvědomte komandéra Chiraca o hlášení
Argosana a předejte mu pokyn, aby byl připraven s ostatními Huny ustoupit
k mimoprostorové zkratce do Indry. Potom odvysílejte zprávu na Kersaint.
Zkopírujte mu úplné hlášení a dejte komandéru Hausmanovi pokyn, aby je
přeposlal do Sarasoty.“
„Rozkaz, pane.“
„Allison, vyhlaste podmínky Alfa a ať komandér Mangkudilaga vyzbrojí
perutě San Jacinta pro protilodní úder. Stíhačky ze Sha použijeme
k obraně proti letounům, pokud ji budeme potřebovat.“
„Ano, pane.“ Výkonná důstojnice se obrátila ke svému terminálu,
začala zadávat povely, Cheltwyn se zase zadíval na displej a hryzal si
spodní ret. Něco tady nesedělo a v břiše ho trápil svíravý pocit.
To, že se vetřelec vynořil z neprozkoumaného ústí zkratky čelem ze soustavy, nebylo nic překvapivého, jenže on nezměnil kurs do soustavy.Stejně jako všechny jeho elektronické systémy, i maskovací prostředky při průletu zakolísaly a pátrací senzory ho snadno zachytily. S touto výhodou a s nápomocí jeho malé rychlosti ho navzdory maskování dokázali sledovat poměrně snadno, ale současný kurs ho odváděl téměř přímo od lodí rozmístěných tak, aby ho polapily. A co hůř, nepřivolal své druhy a jeho senzory musely s každou vteřinou shromažďovat další a další údaje o soustavě. Minuty ubíhaly a vetřelec se stále vzdaloval od nich, až se nakonec šest superdreadnoughtů a šest bitevních křižníků pustilo do pronásledování.
„Pane, myslím, že na tohle byste se raději měl podívat.“
„Na co?“ zvedl hlavu komandér Salvatore Hausman a zamračil se.
Vzrušující zpráva od kapitána Cheltwyna přišla před třemi hodinami a
Hausman byl zabrán do debaty o jejích důsledcích se svým výkonným
důstojníkem.
„Na tohle, pane.“ Taktický důstojník poklepal na displej. Hausman
k němu přistoupil a podíval se mu přes rameno. Na zákresu se mihotala
nejasná světelná skvrnka a Hausman se zamračil ještě víc.
„Co to je, Ismaile?“
„Buď je to senzorový duch, skippere… anebo aktivní maskovací systém ve
vzdálenosti nějakých třiceti šesti světelných sekund.“
„Maskovací systém?“ ztuhl Hausman, oči náhle dokořán a taktický
důstojník zachmuřeně přikývl. „Jak dlouho už tam je?“
„Zrovna se ukázal, skippere. Jestli to je někdo maskovaný, přibližuje se
hodně pomalu. Odhaduji to na patnáct set km/s.“
Hausman zabručel, jako by ho někdo praštil do břicha, a hlava mu pracovala
o překot. To přece nemůže být maskovaná loď… nebo snad ano? Už ta
představa byla bláznivá, ale Ismail Kantor nebyl člověk, který by se
dopouštěl takových chyb.
Komandér se odvrátil a zlehka uhodil pěstmi o sebe. Kersaint se nacházel
čtyři a půl světelné hodiny od zbytku flotily, a to znamenalo, že Hausman
je odkázán sám na sebe. Jestli to je maskovaná loď, může to znamenat
jenom to, že tvorové, jejichž existenci Braun právě objevil, už vědí,
že flotila je tady. Ale jestli to vědí a ani se nepokusili navázat kontakt a
teď se snaží nepozorovaně připlížit…
„Sledujte to dál, Ismaile,“ řekl. „Nepoužívejte aktivní senzory, ale
vzburcujte protistřelovou obranu. Chci, aby neustále aktualizovala parametry
palby. Včera bylo pozdě.“
„Rozkaz, pane!“
„Spojovací!“ otočil se Hausman ke spojovacímu důstojníkovi.
Zaznamenejte zprávu pro kapitána Cheltwyna.“
„Nahrávám,“ odpověděl okamžitě spojovací důstojník a Hausman se
postavil před kameru.
„Pane, taktický úsek právě zachytil něco, co může být – opakuji,
může být maskovaný hvězdolet, který se přibližuje k mému postavení ze
směru—“ podíval se na pobočný displej „—nula devět dva na jedna
nula tři rychlostí přibližně patnáct set km/s. Nebudu zahajovat žádnou
nepřátelskou akci, ale když budu napaden, budu se bránit. Uvědomte mě,
prosím, co nejdřív o svých úmyslech a přáních.‘ Máte to?“
„Ano, pane.“
„Odešlete to s prioritou jedna,“ dodal Hausman temně a znovu se usadil ve
velitelském křesle, zatímco komprimovaná zpráva letěla rychlostí světla
vakuem. Jeho výstraze bude trvat přes čtyři hodiny, než dosáhne svého
cíle. Jakékoliv odpovědi bude trvat další čtyři hodiny, než dorazí
k němu, pomyslel si zachmuřeně, a jestli ta signatura je maskovaná loď,
bude to aspoň o šest hodin pozdě.
Hlídkový křižník se kradl blíž k nic netušící nepřátelské lodi, která nehybně trčela u mimoprostorové zkratky. Jeho aktivní senzory a zaměřovací systémy zůstávaly v pohotovosti, ale střely byly připravené k palbě a jeho úkol byl jednoduchý.
Tento úryvek neprošel jazykovými ani jinými korekturami a může se proto poněkud lišit od konečného textu.
- přeložil: Jiří Engliš