V Berlíně, Městě kouře, bojují velké a malé dějiny. Je to výjimečný komiks, Jason Lutes: Město kouře (Berlín 2)
Naši představu o minulosti redukují učebnice dějepisu na přelomové letopočty a pány v kloboucích podepisující důležité listiny. Takový druh paměti je důležitý, zároveň ale neúplný a matoucí. Ve všech dobách chodili lidé tančit. Zatímco někteří dělali revoluci, jiní pili kávu. Jak vypadal život v Berlíně mezi dvěma velkými válkami, se snaží nastínit americký scénárista a kreslíř Jason Lutes.
Historii vnímáme především v rámci informací, které nám podávají média nebo které jsme vyčetli z historických knih. Kdo kdy koho upálil, kdo komu vyhlásil válku, který z nich vyhrál a kdo zůstal poraženým. Důležité letopočty, pakty, manifesty a smlouvy. To jsou takzvané velké dějiny, které psaly historii. Ta ale zahrnuje i miliony běžných smrtelníků, jejichž životy tvoří dějiny malé, osobní. Teprve spojením obou pohledů lze dosáhnout věrohodnější rekonstrukce historie. To ale vyžaduje mnoho práce, píle a odhodlání.
Zdá se, že Jason Lutes dosponuje tím vším a vybrané téma uchopil s patřičným respektem. První stránky historické fikce o metropoli, která byla středobodem obou světových válek, začal psát až po dvouleté rešerši. Pro formu komiksu se Lutes rovněž nerozhodl náhodou. Již v dětství propadl podmanivému kouzlu superhrdinských příběhů, při návštěvě Francie pak přičichl k evropské podobě komiksového romanopisectví, což mimo jiné ovlivnilo i jeho kresbu.
V Evropě se odehrává i jeho zatím nejvýraznější dílo. Stále nedokončená trilogie Berlín se snaží osvětlit málo exponované období mezi první a druhou světovou válkou. Z hlediska akce a dramatu nejsou léta 1918 až 1939 tolik atraktivní jako samotné roky války. Nabízí ale mnoho otázek a navíc sledovat vznik jednoho (respektive dvou) z nejzvrácenějších politických a myšlenkových hnutí v dějinách lidstva je fascinující.
Patrik Ouředník zde vedle sebe postavil například vynález tanku, Yperitu, podprsenky nebo příběh německého vojáka, který zjistil, že se nejspíš myje mýdlem vyrobeným z kůže jeho židovské přítelkyně. Velké vynálezy a události doplňují ty menší, politici a další osobnosti (např. Freud) jsou uváděni beze jmen a vše se taví v mohutný proud informací, který tvoří naši představu o Evropě 20. století.
Lutes pracuje podobně. Na pozadí historických reálií v jeho Berlíně žije tolik fiktivních postav, že tou hlavní může být jen jedna – město samo. Město, v němž to vře zprava do leva, po obloze plují majestátné vzducholodě a pod zemí se odehrávají zvrácené večírky rozmarné smetánky, která záměrně ignoruje politické nálady.
Reálné postavy jako Rosa Luxemburgová (v roce 1915 spoluzaložila frakci SPD Spartakovci, která se o tři roky později přetavila v Komunistickou stranu Německa; 1919 byla zadržena a zavražděna příslušníky Freikorps, kteří její tělo hodili do berlínského kanálu) nebo Horst Wessel (aktivista NSDAP a autor textu propagandistické písně Vlajku vzhůru, později známé jako Píseň Horsta Wessela; v roce 1930 zastřelen komunistou) hrají až druhý part.
Vyprávění se točí kolem přibližně desítky postav zastupujících všechna názorová a sociální spektra tehdejšího Berlína. Mezi levým a pravým pólem stojí stále nejistý novinář Kurt Severnig, který si víc než pověstnou novinářskou objektivitu snaží zachovat zdravý rozum. Jako levicový novinář má k jedné straně blíže, fanatičnost komunistů je mu ale cizí. Povolání mu ukládá zájem o aktuální dění a vrásky na čele mu ke konci knihy nepřibývají z rozmaru.
Berlín v pěti bodech
- Berlín je od počátku devadesátých let hlavní město Spolkové republiky Německo s populací kolem 3,5 milionu obyvatel.
- V roce 1961 byl rozdělen zdí dlouhou 140 kilometrů, která Západní Berlín sevřela uprostřed Východního Německa. Se svobodným světem ho spojoval především letecký most. Zeď padla v roce 1989.
- Historie města je spjata s oběma světovými válkami, v roce 1933 se zde dostal k moci neúspěšný malíř Adolf Hitler.
- Po druhé světové válce zůstalo zničeno 40 % obytné plochy města.
- Jedinečná atmosféra města dala vzniknout legendárním filmům jako Nebe nad Berlínem (1987), Lola běží o život (1998), nebo knihám My děti ze stanice ZOO (Kai Hermann, Horst Rieck, 1978), Nebe pod Berlínem (Jaroslav Rudiš, 2002) a mnohým dalším.
Lutes věrohodně vykresluje paradoxy tehdejší doby. Zatímco ti šťastnější si užívají drog a rozkoše na večírku, o ulici dál hladově bloudí nezletilá Němka, jíž politika rozvrátila rodinu (otec národní socialista, matka komunistka). Nakonec se íi ujme Žid, který skončil také na ulici. Ulice Berlína jsou špinavé, domy na spadnutí a pokoje umaštěné. Samotná kresba našeptává motivace pracujících bez práce, vzduch je cítit dusivým dýmem a napětím.
Jako okno do současnosti zase působí proslov Josepha Goebbelse ke konci knihy. Před davem zoufalých lidí vynáší zavražděného Horsta Wessela do nebes a vytváří mýtus árijského bojovníka, který se obětoval za vlast. Ve skutečnosti byl Wessel ale nejspíš jen neurotická nula, která disponovala sklony k násilí, nikoli však penězi na zaplacení činže. Jeho bytná se podle všeho obrátila na jednoho ze soudruhů, aby z něj dlužnou čátku vymohl.
Wessel je popsán jako předobraz dnešních neonacistů. Drobní zloději, podvodníci a násilníci se svoji asociálnost, psychické problémy a neschopnost snaží maskovat vyšším prinicipem. Nikoho z nich nezajímá osud země, jen se před společností snaží obhájit svou neschopnost a v nejlepším případě se postavit do role nepochopeného mučedníka. V angličtině pro takové lidi existuje krásný termín white trash.
Berlín: Město kouře je fascinující mozaikou lidských osudů, které spojilo a rozdělilo jedno město. Politika od sebe trhá rodiny, děti končí opuštěné na ulici, tři čtvrtiny města nemají co do úst, matky umírají při demonstracích, Žid se ujme Němky, berlínská zpěvačka se zamiluje do černošského klarinetisty. Takhle pohromadě to zní jako klišé, na pozadí skutečných událostí a černobílých stránkách komiksu vše ale vyznívá opravdově a upřímně. Nezbývá než čekat než až Jason Lutes dopíše i poslední knihu Berlín: Město světla. Vzhledem k tomu, že má popisovat vzestup Adolfa Hitlera, zajímavý je už jen ten název.
- Jason Lutes: Město kouře (Berlín 2)
- BBart, 2012
- překlad: Viktor Janiš
- 216 stran, 299 Kč