Třpytný dvůr nabízí napínavé čtení ve skvěle promyšleném světě,
 |
Elizabeth Whitmorová je hraběnkou z rodu, který je v Osfridu velmi vážený. Po nepovedených investicích a následné smrti rodičů se ale rodinné jmění zmenšilo natolik, že ji může zachránit pouze sňatek s dobře situovaným mužem. Elizabeth se ovšem rozhodne před domluveným sňatkem utéct a nastoupí místo jedné ze svých dvorních dam na Třpytný dvůr. Cílem této instituce je vychovat mladé dívky z chudých poměrů a naučit je způsobům, aby se mohly stát šlechtičnami v nově osidlované zemi – Adorii.
Nová šlechta. K tomu, aby měli moc a postavení, ti muži nepotřebují titul ani dědičné právo. Zasloužili si to tvrdou prací a skutečně se stali jakousi šlechtou, které chybí stejně urozené ženy. A protože ženy vašeho postavení se za moře zrovna nehrnou, založili jsme Třpytný dvůr, v němž soustřeďujeme zástupy žen ochotných se změnit. (str. 27)
Protože ale Elizabeth už šlechtična je, a navíc na útěku, vystupuje pod jménem Adelaide jako chudá komorná a záměrně skrývá své znalosti a dovednosti, aby nebyla odhalena. Zjistí ale, že není jediná, kdo má tajemství. Cedrik, syn zakladatele Třpytného dvora, skrývá něco ještě zásadnějšího, a tak se společně rozhodnou vytěžit z přítomnosti Adelaide u Třpytného dvora co nejvíc. Komplikace ovšem nastanou ve chvíli, když se Adelaide místo do bohatého osadníka v Adorii zamiluje do někoho mnohem méně vhodného…
Třpytný dvůr je počátkem další knižní fantasy série z pera Richelle Meadové a stejně jako dříve vydané knihy se i tato ihned stala bestsellerem. Meadová totiž vždy přijde s naprosto novým a skvěle promyšleným světem a ani Třpytný dvůr v tomto ohledu nezklamal. Tentokrát zavede čtenáře víceméně do středověku, a i když v knize nikdo nedisponuje nadpřirozenými schopnostmi, svět Osfridu a Adorie je kouzelný sám o sobě.
Elizabeth, téměř celou knihu vystupující jako Adelaide, nabízí čtenářům zajímavě se vyvíjející hlavní postavu. Na začátku se projevuje jako namyšlená šlechtična, jejíž chování je na hony vzdálené od chování ostatních dívek ze Třpytného dvora, postupně se ovšem víc a víc ukazuje její skutečná osobnost, jež se nerozpakuje pomoci všemi dostupnými prostředky svým novým přátelům. Zkrátka a dobře, dívka na první straně a ta na straně 478 nemohou být rozdílnější.
Autorka opět předvedla své spisovatelské dovednosti, kterými drží čtenáře doslova přilepené ke knize. Třpytný dvůr nedá člověku vydechnout – jen co je vše, jak má být, přichází další zvrat. Některé části příběhu jsou sice předvídatelné, přesto mají natolik dalekosáhlé důsledky, že na čtenáře vždy čeká alespoň nějaké překvapení. Jediná z autorčiných zvyklostí, která je v této knize na škodu, jsou obšírné popisy. Možná je to ale dobře, jelikož kdyby byla kniha o něco tenčí, člověk by ji už opravdu nepustil z ruky.
Sečteno a podtrženo, Třpytný dvůr rozhodně není knihou na jedno odpoledne, přesto však baví. A skalním fanouškům Richelle Meadové, zklamaným po posledním autorčině ne úplně povedeném výkonu v podobě Neslyšna, kniha určitě spraví chuť.
- Richelle Mead: Třpytný dvůr
- Domino, 2016
- překlad: Jan Netolička
- obálka: Rajka Marišinská
- 480 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)
