Trosky Země jsou povídkovou antologií, která přináší díla nejzářnějších tvůrců aktuální české sci-fi scény a nechává nahlédnout do jejich známých světů. Vize jsou to neradostné a lidstvo nejspíš nic dobrého nečeká, ale čtení je to zatraceně skvělé!

Začněme malou pohádkou: byl, nebyl jeden známý editor. Jmenoval se Ondřej Jireš a dokázal zlákat ke spolupráci největší autorské hvězdy své doby. Proto „jeho“ antologie byly pořádné pecky a lidé je milovali. Jenže jak už to bývá, ztratil se Jireš potichu ze scény – těžko říct, zda v mezidobí cvičil draky, objevoval alternativní vesmíry či konstruoval vynález zkázy… To důležité ale je, že po devíti letech se nečekaně vynořil a opět ukázal, proč ho čtenáři velebili.

Ačkoliv obsahují Trosky Země pouze pět povídek, dohromady souzní bez přehánění jako libozvučná filharmonie. Už jen soubor jmen autorů je tahákem sám o sobě: legendární nestor české sci-fi Ondřej Neff, tvůrci Algoru, ze kterého si česká komunita sedla na zadek – Jan Hlávka a Jana Vybíralová (o kterých také dlouhou dobu coby o tvůrcích nebylo slyšet), přední osobnost české space opery Jan Kotouč, Vilma Kadlečková, držitelka historicky první Magnezia Litery za fantastiku, a Petr Heteša řadící se k větvi svižné české akční fantastiky.

Dobře, uznávám, spousta hvězd v jedné knize ještě samo o sobě mnoho neznamená. Ale z textů budete cítit, že psaní do téhle antologie všichni pojali jako prestižní záležitost. Není znát žádná uspěchanost, žádná „zakázková výroba“ ve stylu: když to Jireš chce, něco mu přece spíchnu. Pokud jste to ještě nepochopili, tak se vám skrytě snažíme naznačit, že Trosky Země jsou fakt pecka!

Takhle to začíná, takhle to končí

Na prvních stranách nás uvítá krátký úvod samotného editora. Přinese pár náznaků, co na čtenáře v knize číhá, a rovnou hurá na první z pětice povídek.

Jako první se podíváme v Deep Orange Petra Heteši… kam jinam než do Baltimore, protože Hetešovy knihy by se daly s nadsázkou nazvat jako příběhy z Baltimore 100krát jinak. Tentokrát je ovšem děj oproti jiným Hetešovkám o něco méně živý a vážněji podaný. Na povrchu došlo k incidentu, který zahnal obyvatele do podzemí. Staré tunely metra ožívají a ožívá také kult osobnosti a zákon silnějšího – totalita udeří plnou silou, potraviny se rozdávají na příděl a je třeba si je tvrdě odpracovat (pokud nepatříte k vyvoleným).

Hlavní hrdina, Lance, je spíš ve vleku událostí, ale fakt, že manželka místního podzemního diktátora se mu rozhodla udělat ze života peklo, ho pošťouchla na druhou stranu barikády – k rebelům. Jenže rebelie se pod tvrdým dohledem dělá vážně špatně, i když máte sebelepší plán.

Heteša nabízí komorní, ale propracovaný fragment světa, do které by nebylo na škodu se vrátit. Sice to tentokrát není jeho typická šílená akční jízda, ale nechybí kousavý humor (jo, utahovat si z blbých manýrů diktátorů Hetešovi vážně jde!) i pár svižnějších scén. Dá se mluvit o příběhu, v němž se autorovy typické přísady smísily v pro něj netypickém poměru, ale právě proto mu mnohem snáz uvěříte. Na Hetešově vypravěčském umění se nic nemění a pokud náhodou bude pro čtenáře Deep Orange prvním setkáním s tímto autorem, hrozí nám tu láska na první pohled.

Na uvítanou parádní příběh, laťka se nachází proklatě vysoko! A pokud někdo o zařazení Petra Heteši pochyboval, zdá se, že svým textem všem pochybovačům rázně zavřel ústa.

Myšlenka mocnější meče

Ve druhé povídce, Napravení mladého nezbedy, zavítají čtenáři do světa Arkádie. Průvodcem jim bude Ondřej Neff a na scénu přivádí své dnes již legendární hrdiny – Kubu Nedomého a Dědka Čucháka.

Příběh se odehrává v měsíční kolonii a ústředním tématem je jeden nevychovaný fracek. Duo hlavních hrdinů by sice tituly otců roku nevyhrálo, ale ze staré známosti a pro matčina kouzelná kukadla by možná uměli pomoc. Hop, šup a chlapec je najednou empatický, má zájmy, partu přátel… a stačila jen implementace jedné zakázané technologie.

Neffův příběh je v mnoha ohledech roztomilý a úsměvný. Vyznačuje se pro autora specifickým stylem vyprávění, který se na pohled líně převaluje a příliš neplyne, soustředí se spíše na myšlenky, popisy…. Ale právě v oněch myšlenkách, názorových veletočích a nečekaných posunech se skrývá kouzlo celého příběhu. To se budete divit, kam se dá dostat od pouhé snahy zapadnout a neprudit unavenou matku!

Konstrukce příběhu a situace dohnané až do absurdity (společně se stádovitým myšlením lidí, bez ohledu na to, že jsou zrovna na Měsíci) jsou tím, co tenhle příběh dělá tak úžasným. Čtenář může mít pocit, že je to místy utahané, aby vzápětí dostal zvrat, který nečekal a který vykouzlí jeho lehký úsměv. A také se nejspíš zamyslí nad tím, kam až mohou lidstvo dovést nové technologie.

Trosky a morálka

Třetí povídka, nebo spíše novela, má název Obráceno v prach a přenese čtenáře do kulis populárního cyklu Algor. Pro úplnost dodejme, že autory jsou Jan Hlávka a Jana Vybíralová.

Podíváme se na Zemi, jež však povětšinou slouží už jen jako archeologické naleziště plné trosek. A právě do jednoho takového naleziště přijíždí vyšetřovat ztrátu cenného artefaktu detektiv Donald Preston. Postupně se seznamuje s osádkou, a kromě rozpletení případu s artefaktem musí rozklíčovat i vztahy mezi pracovníky, které mají k ideálu opravdu daleko.

Celý příběh je velmi umně poskládaný a odvyprávěný. Opět zazní klišovité spojení „specifický styl vyprávění“, místy těžký a „suchý“ v mžiku přepadávající do rychlého dynamického vyprávění. Krůček po krůčku hlavní hrdina odhaluje souvislosti, a každý další dílek skládačky, který do sebe zapadne, přinese zajímavý posun v případu, a především překvapení pro čtenáře.

Algor je pro mnohé čtenáře i přes odmlku česká top sci-fi, a Obráceno v prach hrdě prezentuje silnou zbraň této ságy – propracovanost postav. Jen díky ní celý příběh funguje a emociálně dopadne na své publikum. Souboj eg si totiž v zajímavosti nezadá se samotným pátráním a technologii dělají nebezpečnou především lidé, kteří ji ovládají. Nebo jen touží získat.

Pravda a láska zvítězí?

Jan Kotouč nás postaví před Tribunál. Příběhem ze světa Centrálního Impéria bude čtenáře provázet stará známá, Hila Ebanová, jedna ze zásadních postav celé série.

Kotouč se rozhodl, že tentokrát nenabídne žádnou ze svých velkolepých vesmírných bitev, ale vystačí si s palubou kosmické lodi, na které probíhá vyšetřování atentátu. A na pomoc povolají jedna z nejobávanějších a nejvyhlášenějších vyšetřovatelek…

Autor postavil celý příběh na morálním dilematu – protože i když máte „pachatele“, na nějž ukazují všechna vodítka, existuje nejspíš dobrý důvod, proč z něj nedokáže ani nejdrsnější vyšetřovatelka vyrazit přiznání. Mezitím Hila pátrá na vlastní pěst a zkouší jít hlavou proti zdi a obrátit názor veřejnosti, pro kterou je celá věc jasná. Snadná cesta totiž není vždy ta správná.

Předsudky a deziluze

A nakonec asi největší hvězda současné sci-fi: Vilma Kadlečková. A jak jinak než příběh z Mycelia, i když Lidské k lidskému se odehrává až několik let po konci celé ságy.

Popravdě, tahle povídka bude hlavně o tom, jaký máte k Myceliu vztah. Úvod působí totiž dost rozvláčné a jako těžké čtivo, takže může leckoho odradit. Budete také bojovat se spoustou přehlásek ve jménech, což také začtení se příliš neusnadňuje.

Po troše boje se věci ale začnou vyjasňovat a najednou se začíná rozbalovat opravdu zajímavý příběh – o náboženské víře, která dosáhla malého zázraku, a o tom, že když už máte zázrak na dosah ruky, můžete zjistit, že je vše úplně jinak, než jak se předává z generace na generaci. A taky o lidech a náboženských fanaticích, o hranicích svobody a obětování a nutnosti vybrat si stranu.

Děj se ale dlouho vleče, potřebnou šťávu a čtivost získá až daleko po svém začátku, po dlouhé fázi objasňování a rozehrávání figur. A ačkoli je závěrečná gradace doslova raketová a řeší se větší množství témat a dilemat, působí tahle povídka nevyrovnaně.

Milovníci Mycelia budou nadšeni, ale pro čtenáře neznalého série bude tenhle text možná až příliš tvrdý oříšek, jehož skořápku buď nezdolá, nebo bude dočítat se sebezapřením.

Opět na výbornou, pane Jireši!

Vzhledem k tomu, že Trosky Země nabízí střípky ze známých sérií, bude většina čtenářů aspoň lehce tušit, do čeho jde. Všech pět povídek je reprezentativních a představují autory i jejich styl, který bude čtenáře provázet i v dalších jejich dílech. Kvalita textů je nesporná, jde jen o to, ve kterém příběhu si najdete to své. Takže vzhůru do výběru svých nových oblíbenců, drazí čtenáři!

Tenhle nečekaný návrat editora Ondřeje Jireše se vydařil a rozhodně stál za to. A tak nezbývá než vyhlížet, co nám naservíruje příště.

• Ondřej Jireš (ed.): Trosky země
• Argo, 2024
• obálka: Žaneta Kortusová
• 704 stran, 648 Kč (v e-shopu Fantasye již za 583 Kč)