Trilogie Havraní kruhy začíná velmi slibně, Siri Pettersenová: Ódinovo dítě
 |
Někteří si možná při pohledu na název této knihy otráveně povzdechnou, neboť budou pokládat severskou mytologii za vyčpělou. Nicméně Siri Pettersenová ji dokázala uchopit za trochu jiný konec a dělá dědictví své norské vlasti čest.
Neočekávejte, že máte před sebou „božský“ příběh o Thórovi nebo Baldurovi. Titulní hrdinkou tu je patnáctiletá dívka Hrilka. Zdánlivě jen kvůli starému zranění jí schází ocas, jenž jinak zdobí všechny příslušníky rasy Ymslanďanů. Jak se dovídá se značným zpožděním od svého adoptivního otce, nejde o následek zranění, nýbrž jej nikdy neměla. Ve skutečnosti je člověkem jako my, čtenáři. A nás se Ymslanďané bojí a nazývají „Ódinovými dětmi“. Hrilčino tajemství dlouho nezná ani její kamarád Rime, potomek vznešeného rodu, avšak rebel proti očekávanému poslání.
Děj je kromě nich dvou líčen ještě z pozice padoucha Urda, který právě zažil šťastnou událost. Táta mu umřel, takže synátorovi se uvolnila cesta do rady, vládnoucí z města Manfally ve jménu božského havrana Vidoucího. Urd je připraven pro své cíle využít napětí kvůli odbojnému Ravnhovu, avšak jen málokdo ví, že jeho úmysly jsou spojeny se Slepými, polomytickou rasou, jíž se Ymslanďané bojí ještě víc než Ódinových dětí…
Šikovnost řemesla dokazuje Pettersenová na nejdůležitějším místě knihy, totiž na začátku, kdy se vám děj zasekne pod kůži hlouběji než drápy bájného vlka Fenrira a vy najednou zjistíte, že máte přečtený kus dlouhý jako jeho bratr, tedy had Jörmungandr. Je to, jako by si autorka vzala k srdci vzory mistrů, úspěšných v nedávných letech. Sloh se vyznačuje podobnou čistotou a důrazem na detail jako raný Harry Potter, vzdálen je však jakékoliv kýčovitosti. Na knižním prostředí je totiž patrný přístup George R. R. Martina, jemuž vděčíme za Píseň ledu a ohně/Hru o trůny, jelikož zdůrazňuje magickou atmosféru, nikoliv bombastická kouzla. Ymslanďané mají přirozené spojení s přírodou kolem sebe a samotná premisa souvisí s přesuny mezi různými světy, ale autorka ničeho fantaskního příliš nenadužívá a naopak si to šetří na vhodnou pasáž, kde nejlépe zapůsobí.
Siri Pettersenová v pěti bodech
- Narozena roku 1971 v norském Trondheimu.
- Je známa svými komiksy, především humoristickou sérií Anti-Klimaks.
- Za Ódinovo dítě obdržela Fabelprisen, cenu pro nejlepší dílo v žánru sci-fi a fantasy.
- Již dopsala i další dva díly Havraních kruhů s originálními tituly R?ta a Evna.
- Jejími oblíbenými knihami jsou například The House between Night and Day jejího krajana ?rjana Nordhuse Karlssona nebo série Dcera kostí a dýmu Američanky Laini Taylor.
Strach má velké oči
Tento pomyslný svět je však hlavně souborem kulis pro vnitřní vývoj protagonistů. Hrilka, jako obligátní „šikanované dítě“, je odjakživa zvyklá na určitou vyčleněnost z řad normálních jednotlivců a ústrků jí bude jenom přibývat. Společnost trpí předsudky i strachem, jenž zkresluje skutečnost. Stejně jako je dívka terčem cizího odporu, musí i ona později překonat bázeň z jisté obávané skupiny mezi Ymslanďany. Onen národ jako celek je v našem světě vlastně znám jako rasa obludných obrů, ačkoliv ve skutečnosti se od nás tolik neliší. Oproti tomu posvátné autority nemusí být zdaleka bezúhonné. Zkrátka, nic není úplně takové, jak se to zdá na první pohled… Možná vyjma Slepých. Jejich role záporáků je zatím jednoznačná, i když možná se ještě dočkáme překvapení.
Nepravidelné střídání tří rozdílných perspektiv obohacuje vyprávění o přirozeně se doplňující vrstvy. Jak Hrilka, tak Rime prožívají chvíle silných emocí i objevování nových stránek života a o Urdovi je zkrátka zábava číst jako o každém padouchovi. Okolní postavy jim rozhodně nedělají pouze křoví, neboť jsou zajímavé samy o sobě a vedou s nimi dobře napsané konverzace. O to víc skutečně ucítíme děs či dojetí. Jazyk textu sice počítá i s mladším čtenářem, obsah se však rozhodně nevyhýbá drsným narážkám ze světa dospělých.
Oba protagonisté se čtenáři rychle zalíbí, i když možná je to právě proto, že jeden jako druhý jsou účelově vystavěni ke své úloze hlavních postav. Hrilka představuje dívku sice ohrožovanou, avšak připravenou k akci a široce znalou lékařského umění, takže je z ní cítit vzdáleně něco z bojovnic typu Katniss Everdeenové. Rime je pak ostřílený bojovník, odhodlaný postavit se vlastní rodině v boji za pravdu a ochranu své kamarádky, potažmo lásky. Stejně jako vlastnosti hrdinů nejsou moc originální ani zvraty. Vzpoura proti zavedenému pořádku přivede naši dvojici k mnohým převratným zjištěním, jež jsou pro ně sice překvapivá, pro nás však je (přinejmenším to nejzásadnější) až moc předvídatelné, což vede k bolestivému nepoměru.
Zcela chápu, že Ódinovo dítě si velice rychle zajistilo plány na filmovou adaptaci. Je také první částí trilogie, a tak se upřímně modlím nejen k Ódinovi, ale i k Thórovi a Freyovi, aby byly zbývající dva svazky alespoň stejně dobré! Mám totiž pocit, že úvodní díl skončil v nejlepším.
- Siri Pettersenová: Ódinovo dítě
- Host, 2016
- Překlad: Jitka Jindřišková
- Obálka: Matej Vojtuš
- 568 stran, 349 Kč (v e-shopu Fantasye již za 314 Kč)
