Když se řekne, že se všechny povídky obsažené v dané knize odehrávají v (doplňte místo) a okolí, kdekoho napadne, zda se autor kvůli místopisu nezapomněl věnovat též ději. Vladimíru Zábrodskému se této pasti povedlo vyhnout. Jeho příběhy se sice točí kolem Blanska, ale jak je uvedeno na zadní straně knihy, mohly by se stát kdekoli.

Mrtvý, za mnou pojď začíná dobře. Hlavním hrdinou je kluk, který má strávit nějaký čas u svého otce (rodiče jsou rozvedení) a jeho dvou dcer. Autor celou dobu naznačuje, že by se mu mohlo stát něco ošklivého, a nakonec překvapí úplně jiným závěrem. Jen škoda, že střední část příběhu působí poněkud chaoticky a bez většího budování pointy. Mohl z toho být bezkonkurečně nejlepší text celé knihy.

Nevyužitý potenciál by jinak mohl být podtitulem celé sbírky. Asi nejlépe to ilustruje Bez budoucnosti není minulost, kdy se protagonistka vydá se svým dokonalým přítelem na odlehlou chatu. Očekávaná pohoda a romantika se ovšem nekoná. Místo toho přichází boj o holý život. Dát hrdince větší prostor a nespoléhat se příliš na závěrečné vysvětlování, což je pro spoustu těchto povídek charakteristické, byl by z toho příjemný thriller.

Vladimír Zábrodský ve třech bodech

1. Vystudoval informatiku na UJEP Brno.
2. Vyučuje informační technologii na integrované střední škole.
3. V současné době žije v Blansku.

Výškáč též slibuje mnohé. Ostatně jako vždy, jde-li zároveň o název celé knihy. Vypravěč má schopnost vidět vrahy, protože mu svítí. Čím víc obětí, tím větší jas. Není divu, že to hlavního hrdinu motivuje k vlastním experimentům. Budovanou atmosféru ovšem zhatí uspěchané finále, které počítá s přípravou, jež se v ději víceméně ztratila.

Podobně je na tom Školník. Nespravedlivě obviněný mladík se rozhodne najít pravého viníka sériových vražd a pomstít se za to, jak na něj navlékl všechny zločiny. Jenomže nic není, jak se na první pohled zdá, neboť čtenářům se dostane naprosto překvapivého vysvětlení, které bohužel nemá žádný reálný základ v předestřeném příběhu.

Úchylka sice netrpí tolik nedotaženým koncem, nicméně samotná pointa patří mezi ty slabší. Hlavní hrdinka se skrze literární soutěž seznámí s atraktivním, leč plachým mužem, který se též věnuje psaní. Ani jeden na nic netlačí, přesto se do sebe nakonec zakoukají. Schůzka střídá schůzku, ovšem on se zdá mít nějaký problém či snad tajemství. A ona se rozhodne přijít této záhadě na kloub. Konec působí lehce neuvěřitelně, tentokrát spíš vzhledem k průběhu osudového večera (a vypitého alkoholu). Sluší se ale přiznat, že tentokrát se vysvětlení povedlo zakomponovat přímo do děje, a ne do podivného dovětku, jako se to stalo u většiny předchozích textů.

Celá sbírka je přímo nabitá zajímavými náměty, které by s větší péčí o vybudování všech podstatných základů nepochybně vedly k velice povedeným příběhům. Bohužel se ale zdá, jako kdyby autor téměř ve všech případech příliš spěchal na konec. Proto se na klíčové informace dostane až v samotném závěru. Skoro jako kdyby kouzelník po každém triku vysvětlil, co se právě stalo. Neznamená to, že by si Výškáč nemohl najít své čtenáře. Ovšem nejvíce zamrzí, jak málo stačilo, aby tyto povídky byly více než jen průměrnou zábavou na jedno znuděné odpoledne.

• Vladimír Zábrodský: Výškáč
• Golden Dog, 2025
• Obálka: Michal Březina
• 220 stran