V koupelně mýdlo s příchutí střelného prachu, k snídani krajíc chleba namazaný olovem a na zdi obraz ukřižování smrtky. I tak by bylo možné shrnout život jednoho z největších ranařů mezi komiksovými hrdiny, marvelovského Punishera. V sérii MAX mu Garth Ennis vtiskl slušivě drsné rysy.

Když vtrhla roku 1974 na americký trh první verze Punishera, způsobila čtenářskou senzaci. Mezi mainstreamový superhrdinský komiks se prostřílel hrdina, který si nebral servítky a své soupeře skutečně likvidoval, nejen lapal do pavučin. Během několika let Punisher nejenže stanul po boku řady zavedených marvelovských hrdinů včetně Spider-Mana či Captaina Ameriky, ale dočkal se i vlastní řady a několika relaunchů.

Jeho pozice na trhu dosáhla zdánlivého vrcholu v polovině 90. let, kdy prototyp přímočarého zabijáka začala válcovat konkurence mnohem komplexnějších hrdinů. Komiks postupně prokazoval, že snese i měřítko náročnějšího média a s prostým mstitelem Punisherem to v tu chvíli vypadalo bledě. Kdyby se k němu roku 2000 nepřikradl irský scenáristický řezník Garth Ennis (Preacher, Hitman, The Boys), plácal by se dnes nejspíš na úrovni příležitostných minisérií. Ennis však postavu resuscitoval a zejména v edici MAX jí vtiskl atributy velkého komiksu.

Resuscitace anděla smrti

Ennis zahájil svůj divoký tanec s Punisherem už roku 2000 v klasické řadě, konkrétně čtvrté a páté sérii Punishera (Punisher Vol 4 a 5). Společně s ilustrátorem Stevem Dillonem (Preacher) strhl k postavě válečného veterána Franka Castlea dostatečnou pozornost, aby mu Marvel roku 2004 dovolil přeřadit na vyšší rychlost a restartovat Punisherův životní příběh v MAX imprintu (Punisher Vol 6). Ten se tradičně definuje jako odnož pro dospělé čtenáře, přičemž Ennis se nezalekl tuto definici dovést na hranici možného.

Pro Punishera to byla životní šance a pod taktovou irského scenáristy se jí zhostil s bravurou. Tón nové reinkarnaci jasně udala už úvodní šestice sešitů Na začátku (In the Beginning, #1–6), která nasměrovala Punishera k světlým zítřkům civilnějšího, drsnějšího a temnějšího hrdiny. Ennis zbavil Punishera superhrdinů, zasadil jej do pevně stanoveného, neklouzavého časového rámce a předhodil mu k řešení problémy ze současného světa zločinu.

„Malér s bombou je v tom, že nemáte po kom skočit, na koho střílet. Nemáte koho zabít.“ Punisher v Irské kuchyni

Pomine-li čtenář skutečnost, že Punisher viditelně stárne, rány se mu hojí pomaleji a už není tím nezdolným hrdinou arnoldovského typu, tolik se jej to zase nedotklo. Frank Castle je stále elitním zabijákem s obrovskou lebkou na hrudi, kterého žene touha po pomstě za smrt manželky a dvou dětí. Maria Elizabeth, Lisa a Frank David, Jr. přišli o život během mafiánské přestřelky v Central Parku, což jejich zlomeného manžela a otce přivedlo až na stezku zločince bojujícího proti zločinu. V komiksu Na začátku, jemuž vtiskl vizuální podobu ilustrátor Lewis Larosa, se však Frank setkává především s vlastní minulostí, a to v podobě dlouholetého přítele.

Ve volně navazujícím booku Irská kuchyně (The Kitchen Irish, #7–12) se z Manhattanu stává bojiště několika znepřátelených skupin, což se místnímu rezidentovi Punisherovi ani za mák nezamlouvá. Navíc se Frank dostane přímo do ohniska bojů, když mu takřka u hlavy vybouchne bomba z arzenálu Irské republikánské armády. Tu v komiksu reprezentuje jeden z nejvýraznějších záporáků celé série, bombový expert Finn Cooley. Ne snad, že by byl Finn nějakým nezadržitelným géniem zločinu, po jedné nezdařené akci se mu však doslova rozpadá obličej a musí nosit masku, aby neděsil děti a nedopadl jako Michael Jackson.

Ve srovnání s úvodním nadupaným dílem byla Irská kuchyně lehkým zklamáním. Její přímočará zápletka pracuje s několika znepřátelenými skupinami, přičemž na Punishera už nezbývá tolik prostoru. Absenci dějových zvratů kompenzuje slušná nálož Ennisova verbálního cynismu i kresba Leandra Fernandeze, který je jednoznačně dovednějším ilustrátorem než Larosa. Poznali to i šéfové z Marvelu, protože Fernandez u MAX série zůstal delší dobu.

„Ruské vojsko nikdy netrpělo přecitlivělostí, pokud jde o ztráty. Ale bylo by dobře, kdyby jim i tak došly nervy dřív než mně munice.“
Punisher v Matičce Rusi

Následující komiks, Punisherův výlet na Sibiř nazvaný vlastenecky Matička Rus (Mother Russia, #13–18), však ilustroval nováček Dougie Braithwaite. Nicku Furymu v něm teče až do ponožek a v nouzi nejvyšší se obrací na Punishera, aby za něj udělal špinavou práci. Destinací je ruská jaderná základna a cílem retrovirus, který je třeba uchránit před nenechavýma rukama postsovětských hlavounů. Jen v poznámce pod čarou se píše, že retrovirus je v krevním oběhu malé dívky.

Po užvaněné Irské kuchyni ze sebe Ennis vymačkal veškerý testosteron, polil jím odkaz studené války a slavnostně jej zapálil. Matička Rus si na nedostatek mrtvých rozhodně nemohla stěžovat a čerstvý sibiřský vítr tradičně městské prostředí Punisherových příběhů příjemně provětral. Ennis sice šetřil slovním humorem, kvality prokrveného akčního komiksu však Matička Rus s přehledem potvrdila.

Jedna věc je nabalovat se nezákonným způsobem, druhá vyhlásit válku Franku Castleovi. Řadě lidí k tomu druhému chybí odvaha a dostatek prostředků. Nenápadný gangster Nicky Cavella se v komiksu Dole je nahoře, černá je bílá (Up is Down and Black is White, #19–24) mylně domnívá, že to zvládne a vyprovokuje Punishera naprosto bezprecedentním způsobem: znesvětí vlastní močí hroby Frankovy rodiny. Samozřejmě si tím podepíše rozsudek smrti.

Cavellovým problémem je, že sice dělá ramena, ale ve skutečnosti je pěkná máčka skrývající se pod kravatou a plnou hubou keců. Nebýt jeho oddané, svalnaté společnice, jejíž krása sice může soupeřit jen s tím nejškaredším chlapem, ale která za něj odvede všechnu špinavou práci, nejspíš by si už dávno povídal někde na dně oceánu s rybičkama.

„Dlouho jsme se neviděli, Nicky. Tak dlouho, že tak dlouhý nemám skoro ani péro.“
Rawlins v Dole je nahoře, černá je bílá

Pokud po přečtení Matičky Rusi převládala výsostná spokojenost, Cavellův pokus naštvat zabijáka vrací Punishera zpátky do pouhého béčkového nadprůměru. Připomíná to trochu akční filmy s Jasonem Stathamem. Člověk se na ně rád podívá, ačkoliv dobře ví, že nemůže čekat žádné perly.

Nejinak je tomu přirozeně i v Otrokářích (The Slavers, #25–30), které stejně jako předchozí komiks opět ilustroval Leandro Fernandez. Punisher se v komiksu potýká s partičkou ostrých hochů z Východu, kteří v New York City rozjeli obchod s bílým masem – human trafficking, a když se k tomu Frank Castle nachomýtl, jednoduše proti němu poštvali místní policii.

Otrokáři jsou krásnou ukázkou toho, jak Ennis dokáže skloubit zdánlivě povrchní komiks s vážným problémem reálného světa. Nenabízí v něm sice žádné nenásilné řešení – kdo by taky od Punishera nějaké čekal –, ale pouhá skutečnost, že se podobné téma dostává na stránky komiksového média, svědčí o tom, že je to otevřená platforma, která scenáristům nabízí nespočet nových možností.

Zatím posledním česky vydaným komiksem v rámci číslované řady je Barracuda (Barracuda, #31–36), což je současně i jméno osvaleného černocha z Miami. Florida na první pohled není tak úplně Frankův revír, jenže zločin, jak je známo, si nevybírá, a tak si v tomhle komiksu Frank odskočí za teplem.

Jak se záhy ukáže, málem je to jeho poslední dovolená. Barracuda, který pracuje coby nájemná síla pro pochybnou společnost, jíž je Frank v patách, totiž není žádný mazel a s Frankem se podle toho nemazlí. Punisher však sdílí jeden koníček s Jamesem Bondem – zmrtvýchvstání – a příště si dá na Barracudu většího majzla. Však je to taky protivník, kterého je čest oddělat.

„Co vlastně musí člověk udělat, aby ho fakt vyrazili [od policie]? Opíchat komisaři psa, nebo co?“
Policejní strážník v Barracudovi

Navíc se k tomu všemu připlete hejno žraloků bílých, jedna vášnivá nymfomanka a nějaké ty výbušniny, takže fanoušek muže s lebkou na hrudi rozhodně nebude zklamán. A to navzdory tomu, že Marvel svěřil ilustraci Chorvatu Goranu Parlovovi, který s Punisherem ukročí trochu stranou, nikoliv však nutně zpět. Namísto realistické kresby Fernandeze či Braithwaitea nabízí Parlov poněkud uvolněnější styl, který tolik nedbá na detaily či obličejové rysy.

Komu současná nadílka krveprolití nestačí, může přirozeně sáhnout po speciálu Od kolébky do hrobu (Punisher MAX: Born 1–4, The Tyger, The Cell, The End), kterou scenáristicky zaštituje taktéž Garth Ennis. Komiks obsahuje celkem čtveřici příběhů, které Punishera představují v několika životních etapách. Asi vůbec nejlákavějším soustem je komiks Born, jenž se vrací k Frankově působení ve Vietnamu. Kromě Punishera-mariňáka se však čtenář dočká i Punishera na počátku mstitelské kariéry či Punishera v post-apokalyptickém svě­tě.

Mezi českými fanoušky Franka Castlea panuje nebývalá shoda, že právě Od kolébky do hrobu je nejlepším punisherovským bookem, který v češtině doposud vyšel. Nedá se však současně říct, že je to také kniha, kterou by měl vzít do ruky čtenář-začátečník. Pravda, seznámí jej sice s mentalitou hrdiny a celým konceptem jeho krvavého komiksového světa, jenže Punishera také představí v rolích, které v klasické řadě nezastává. Jednotlivé knihy číslované řady jsou často mnohem přímočařejší, což je ostatně jejich hlavním vývozním artiklem. Hodnotit Punishera jen podle speciálu je zavádějící, přestože samotný speciál skutečně patří ke špičce v oboru.

„Nebuďte moc překvapený, až se k vám minulost přece jenom připlíží a kousne vás do prdele, jak to dělá vždycky.“
Punisher v Irské kuchyni

V nastoupeném trendu navíc nakladatel hodlá pokračovat, neboť Frank brzy smete prach z munice v komiksu Muž z kamene (Man of Stone, #37–42). V něm se na scénu vrací zkorumpovaný CIA agent Rawlins (Irská kuchyně), Rawlinsova bývalá žena a Castleova milenka Kathryn O’Brienová (Irská kuchyně) a v neposlední řadě i nevypočitatelný ruský generál Zacharov (Matička Rus). Pokud tedy člověk nemá děj předchozích booků v malíčku, nastal nejvyšší čas to napravit. Muž z kamene totiž dorazí do knihkupectví už v dubnu.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).