Terra Nullius, česká antologie sci-fi pro náročné, Julie Nováková ed.: Terra Nullius
 |
S antologiemi českých autorů je to jako na houpačce. Chvílemi jich je jich tolik, že nevíte kde sáhnout, a jindy čest českých editorů zachraňuje jen pár odvážných. Poslední dobou se ale objevují nová nadějná jména i mezi editory a jednou z nich je nepochybně i Julie Nováková.
Jednou z velkých předností antologie Terra Nullius je tematická sevřenost. Hlavním motem se jí stal transhumanismus, tedy snaha člověka překračovat své vlastní meze, zejména ty biologické. Autoři nabízí hned několik možností jak toho dosáhnout – od klasických kybernetických upgradů kyberpunku přes napojení lidí na vesmírné koráby až po extenzivní biochemický trip. Samozřejmě v některých příbězích jde o pouhé ozvláštnění atmosféry, jinde je kolem transhumanismu vystavěna celá dějová kostra. Každý autor však každopádně přihodí svůj pohled a díky tomu se čtenáři dostane rozmanité všehochutě, která ovšem nepostrádá spojovací myšlenku, jak to občas bývá u „best of“ antologií.
Trochu paradoxní je, že příspěvek samotné editorky patří spíše do spodní poloviny kvalitativní stupnice antologie – ale bylo by naivní se domnívat, že poměrně zkušená a známá autorka jako je Julie Nováková, by tuto stránku podcenila. Možná se snažila předvést možnosti tématu až příliš originálně, takže se z její povídky vytratil spád, který by měl růst v nepřímé úměře z délkou textu. Na druhou stranu jako editorka měla opravdu šťastnou ruku. Přestože v celé knize nenajdeme žádnou vyloženou hvězdu české sci-fi, kvalita jednotlivých příspěvků je na opravdu vysoké úrovni.
Transhumanismus na sto způsobů
Hanuš Seiner zkoušel podobně jako Nováková samotné hranice tématu a je docela oprávněné tvrdit, že je i do značné míry překročil. Ale to nemusí být – a v tomhle případě ani není – vždy na škodu. Velmi atmosférická, poetická a relativně složitá titulní povídka vypráví o nelítostném souboji mezi lidskou rasou a podivnými vetřelci z vesmíru, fungujícím na principu simulování svých nepřátel a nejen jich.
Posledním zkušenějším borcem je Martin Gilar, který se oproti výše zmíněným autorům rozhodl vsadit na příběh a samotné téma transhumanismu používá v jeho nejklasičtější podobě – tentokrát přivede biologicky upravená špionka své mučitele na hranici šílenství. A něco podobného provede i se svými nadřízenými. Vtip, nápad a spád potvrzují, že Gilar velmi dobře zvládá spisovatelské řemeslo a že se od něj ještě dočkáme mnoha kvalitních kousků.
Alexandr Kazda to zase zkouší na zdánlivě odlehčenou notu a přemýšlí, jaké by to bylo telepaticky spojit osamělou ženu s její kočkou. Výsledek je místy humorný a místy hrozivě mrazivý. Tomáš Dostál přináší originální pohled na cestování vesmírem – jeho vesmírná kapsle totiž dokáže do vesmíru dostat jakéhokoli tvora, a to díky tomu, že si ho přizpůsobí podle svých potřeb. Tak trochu transhumanismus. Varování – cestování vesmírem způsobuje závislost!
Karolina Francová a Lucie Lukačovičová jsou už ve psaní rutinérky a na jejich příspěvcích to je poznat. Nehýří přehnanou originalitou ani způsobem psaní, za to jejich povídky mají precizně vystavěnou dějovou kostru, která nepostrádá patřičný spád a neplýtvá stranami, ale zároveň dokáží skvěle podat zajímavé postavy.
Bodují i nováčci
Jak si ale s přísným zadáním poradili úplní nováčci, kteří mají za sebou sotva pár časopiseckých povídek? Překvapivě dobře a je třeba přiznat, že jejich práce patří k nejzajímavějším. Občas se sice nevyhnou nějakým drobným zádrhelům, ale jejich neotřelé nápady a zapálení do psaní příběhů to vynahrazují.
Například Tomáš Petrásek skvěle zkombinoval vylepšování člověka s pokusem o vybudování utopické společnosti pro mezihvězdné cestování. A ukazuje, že utopie nemusí fungovat ani pro ni speciálně geneticky upravené lidi.
Dvacet cigaret denně a pět jazyků od Petry Pecharové čtenáře zase uvrhne doprostřed nelítostné bitvy lidí s mimozemšťany. Lidská armáda se ocitá na pokraji zhroucení, když padne její geniální generál, a tak nezbývá nic jiného než se pokusit o naroubování paměti generála do jeho dcery. Skvělá myšlenka podána svěží formou psedodokumetárních rozhovorů s účastníky experimentu.
Věda není sprosté slovo
Julie Nováková svůj editorský debut vystavila precizně. Přišla s nosným tématem, které je dostatečně zajímavé a zároveň autory příliš nesvazuje v jejich práci. Přizvaní spisovatelé se jí za to odvděčili sbírkou velice kvalitních a nápaditých povídek, která zaujme každého čtenáře, pro kterého není věda sprosté slovo a počet vystřelených mozků jediným kritériem zábavy.
- Julie Nováková ed.: Terra Nullius
- Brokilon, 2015
- Obálka: Lukáš Tuma
- 336 stran, 368 Kč (v e-shopu Fantasye již za 331 Kč)
