Tereza Matoušková je ve Vílích kruzích temnější a dospělejší, Tereza Matoušková: Vílí kruhy
 |
Jako by těch problémů v Podmoří nebylo málo, začínají se objevovat Noví bohové, Lúté. Právě jejich příchod značí, že období, které Podmořany čeká, nebude jedno z těch nejklidnějších. Navíc musí hrdinové bojovat s faktem, že slunce, které jejich zemi drželo při životě, umírá…
Přestože v sobě Vílí kruhy ukrývají víc příběhů najednou, hlavní tématikou zůstává umírající slunce. Právě to se začne podepisovat na rostlinách, jídlo začne znatelně docházet. Staří bohové odmítají vyslyšet prosby podmořských obyvatel. Vypadá to, že se Podmoří dočká svého konce. Jenže to by tu nesměl být Femorian z Nergerienu, malá Kerdea, mocná Zorena a vychytralý Atalan. Situace se začne zlepšovat v okamžiku, kde Femorian zachrání boha smrti Kerabrita. Díky tomu ti dva spolu uzavřou dost zvláštní dohodu, která buď Podmoří zničí, anebo zachrání.
Tereza Matoušková je na spisovatelském poli v podstatě nováčkem, ale svými příběhy dokazuje, že psát umí. Její předchozí dílo Hladová přání však oproti Vílím kruhům působí jako pohádka a nyní do rukou čtenář dostává mnohem temnější a dospělejší vyprávění. Velkou výhodou autorčiných knih je, že se snaží psát tak, aby se jednotlivá vyprávění nemusela číst za sebou a pochopil je i náhodný kolemjdoucí.
Tereza Matoušková v pěti bodech
- Narodila se v roce 1990 v Uherském Hradišti.
- Momentálně studuje Český jazyk, Historii a literaturu.
- Nejdříve vydala dva tituly vlastním nákladem.
- Až v roce 2011 ji u nakladatelství Krigl vyšla Hladová přání.
- Kromě jiného aktivně publikuje i ve fantasy sbornících (Kočas, Žoldnéři fantasie).
Nicméně čím víc jsou temnější samotné Vílí kruhy, tak tím jsou dospělejší a promyšlenější také postavy. Největší proměnou si projde rusovlasá Kerdea, čarodějka a potencionální přítelkyně Femoriana. S touhle malou, drobnou osůbkou je to těžké. Zpočátku působila jako pěkně protivná potvůrka, spíše příslovečná osina v pozadí, a teprve pak se okázalo, že jde o dost sympatickou a svéráznou dámu, která si dokáže prosadit svoje. Ani Femorian nezůstává pozadu. Tenhle vysoký modrovlasý mladík už není jenom sexy idolem dívčích srdcí, ale stal se z něj rozený vůdce a někdo, kdo dokáže jít i přes mrtvoly. Zároveň se víc dozvídáme o Zoreně Rútid, o tom, čím vším si musela kvůli kráovně víl Yngith projít, ale také má čtenář možnost hlouběji proniknout do jejího vztahu s Femorianem. A Atalan? U něj to vypadá, že žádným vývojem neprošel, ale opak je pravdou. I on musí řešit problémy se svými podřízenými a ukazuje se, že když zrovna nesouloží, je to výborný bojovník a vůdce.
Avšak spisovatelka se nezaměřuje jenom na svoje hlavní hrdiny. Přestože se jedná o relativně útlou knížku, dokázala sem vmísit také pár vedlejších postav. Například takovou malinkou vílu Ladonu, jíž zpočátku potkáváme v zajetí a z níž se teprve postupně stává někdo mnohem důležitější. Na své si přijdou jak staří, tak noví bohové. A ani víly nezůstávají pozadu, neboť do jejich společenství se čtenář dostává čím dál tím podrobněji.
U Terezy Matouškové je velkou výhodou její široká znalost češtiny, což se na vyprávění hodně podepisuje. Místy oprašuje málo používaná slova, neopakuje a krásně využívá rozmanitosti jazyka. Hraje si s ním. Zároveň také nezapomíná na to, že ani kladná postava není vždy světlá a má svoje temná zákoutí. Totéž platí i pro nepřátele hlavních hrdinů. Takže chtě nechtě čtenář někdy sklouzne k tomu, že fandí i takové potvoře, jakou je Yngith.
Vílí kruhy jsou již plnohodnotná fantasy, která čtenáře nutí přemýšlet i dlouhé poté, co knížku odloží. Postavy jsou živé a jenom tak se jich nezbavíte. Navíc spisovatelka v příběhu vynese na světlo nejednu otázku, na jejíž odpověď si čtenář ještě dlouho počká.
- Tereza Matoušková: Vílí kruhy
- Mytago, 2015
- obálka: Alena Kubíková
- 256 stran, 249 Kč (v e-shopu Fantasye již za 224 Kč)
