Ivan Sergejevič Ledněv dostal zdánlivě jednoduchý úkol – najít mocný magický artefakt v podobě nože. Jenže není zdaleka sám, kdo po téhle věcičce pase; a navíc Led, jak se mu přezdívá, není z těch, kteří by si věci příliš ulehčovali. Výsledek je tristní: nejen, že artefakt stále nemá, ale na seznamu nepřátel ho snad mají i krysy v kanále, a tak každá vycházka mezi lidi může být jeho poslední. A čas rychle utíká.

Led ví, že v současné prekérní situaci, kdy má na zádech pomyslný terč a čeká se pouze na vítěze soutěže „Sejmi si svého Leda“ s obrovským množstvím účastníků, má jedinou možnost – někam zalézt a počkat, jestli se situace alespoň trochu uklidní. Toto přání se mu, byť nečekaně a nechtěně, velmi rychle splní. Jeho úkryt však zároveň plní i funkci vězení, ze kterého se může dostat pouze za protislužbu. Podobných službiček však dluží různým lidem větší množství, a tak má v nastalém klidu konečně čas přemýšlet a utřídit si priority.

A protože Ledovi věznitelé nejsou žádní amatéři a místní lékař má navíc VELMI zvrácený smysl pro humor a zároveň pochopení pro Ledovo soužení, rychle se najde způsob jak dostat nebohého vězně zpět do ulic Pevnosti. Je mu naočkováno svinstvo, po kterém se (podle slov ošetřujícího lékaře– vtipálka pouze dočasně) změní ve zmetka, neboli ohavného humanoidního mutanta. Nový vzhled má jednu výhodu: nikdo nepozná toho chlápka, po jehož hlavě kdekdo touží.

Pavel Korněv v pěti bodech

1. Narodil se v roce 1978 v ruském Čeljabinsku. Vystudoval vysokou školu s ekonomickým zaměřením.
2. Jako spisovatel prorazil až v roce 2005 románem Led, první částí pentalogie Příhraničí.
3. Série Příhraničí se stala jeho nejvýznamnějším spisovatelským počinem – vyšla například i v polštině.
4. Kromě toho napsal několik samostatných románů a povídek a také další cykly Město Podzim nebo Exorcista.
5. Tento autor, libující si především v próze akčního ražení, se v současné době věnuje spisovatelskému řemeslu na plný úvazek.

Pokud jste četli předchozí tři díly série Příhraničí Pavla Korněva, pak vás začátek čtvrtého dílu s názvem Temné poledne příliš nepřekvapí. Hlavní hrdina je po pas v žumpě a s každým dalším krokem hladina stoupá, takže uvěznění je jen dalším přírůstkem do nekonečné řady průšvihů. Co však čtenáře zaručeně překvapí, je fakt, že Korněv se ústy jedné z velmi dobře informovaných postav pouští hned v samém úvodu knihy do vysvětlování Ledovy aktuální situace a odhalí některé dosud netušené vztahy mezi jednotlivými frakcemi bojujícími o nadvládu nad Pevností. Po předchozích třech dílech, kdy se pouze kupily otázky a odpovědí bylo poskrovnu, je tento úvod doslova balzám na duši nebohého čtenáře.

Čtyřka, číslo, které mnoho změní

Temné poledne je od prvních stran oproti předchozím dílům odlišné. Led už nepracuje sólo a jeho společníci se po celou dobu zběsile nemění jako apoštolové na orloji – nejen, že družina zůstává stabilní, ale je složená ze starých známých z předchozích dílů. Navíc toulky po Pevnosti už nejsou bezcílné a prokládané návštěvami s pochybným smyslem a bezuzdným popíjením; obě tyto činnosti jsou redukovány na nezbytné a ospravedlnitelné minimum, což dává ději nebývalou dynamiku a švih.

Když už je řeč o postavách, sluší se připomenout, že v předchozích třech dílech jich autor „nasekal“ vskutku velký počet. Ve čtvrté části již Korněv další téměř nepřidává, naopak se konečně dočkáme zasazení některých povrchně představených obyvatel Pevnosti do kontextu, mnoha zvratů a převlékání kabátů a smysluplného využití některých dosud nevýznamných figur s účelem posout děj. Členové Ledovy družiny konečně dostanou šanci vypěstovat si mezi sebou hlubší vztahy a dočkají se prokreslení a prohloubení; čtenář tak má poprvé šanci vypěstovat si k některému z nich sympatie a nevidí pouze zástup přicmrndávačů a poskoků, kteří jsou mu vcelku ukradení.

Svůj díl do víru událostí také přidají někteří mocní mágové a bytosti, jejichž lidství je diskutabilní. Budou se dít věci daleko přesahující hranice očekávaného a normálního!

Tak jsme se dočkali!

Jak již bylo řečeno na počátku recenze, primárním úkolem hlavního hrdiny zůstává najít mocný magický artefakt. Tomuto úkolu byl zasvěcen již celý předchozí díl. Nejeden nebohý čtenář začne bušit hlavou o stůl, protože v Temném poledni si hlavní hrdina s tímto úkolem poradí doslova během chvíle.

On vůbec Korněv konečně zařadil vyšší rychlost a sešlápl plyn. Pobíhání po ulicích má konečně cíl a smysl, a přesto, že stále zbývá několik hluchých míst, je děj konečně našlapaný a směřuje k finálnímu rozuzlení. Částečně je to tím, že čas, ve kterém mají věci eskalovat, se povážlivě krátí, částečně tím, že se jedná o čtvrtý díl pentalogie Příhraničí a již není prostor pro zbytečnou „vatu“. Závěrečné finále dává fanouškům série velké množství odpovědí, byť samozřejmě ty největší a nejmocnější nepřátele stále ponechává ve hře pod příslibem bombastického finále. Otazníky stále zůstávají i ohledně hlavního hrdiny samého, i když i zde se opona trochu poodhrne.

Temné poledne je zatím nejdynamičtějším dílem celé ságy. Pavel Korněv konečně začíná rozplétat klubko otázek a vztahů, dal ději švih a stabilizoval složení postav, což také výrazně zvyšuje čtivost. Je zaděláno na zajímavé finále, a čtvrtý díl série Příhraničí je skvělým lákadlem. Škoda, že v tomto duchu to autor „nerozjel“ o díl či dva dříve!

• Pavel Korněv: Temné poledne (Příhraničí 4)
• FANTOM Print, 2017
• Překlad: Hana Vlčinská
• Obálka: Dominik Broniek
• 320 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 209 Kč)