Sex s vesmírnými piráty povede k revoluci nejprve ve videoherním průmyslu, a později dokonce k záchraně vesmíru od plánů temné církve. Já vím, na první pohled to vypadá podivně, ale pokud chcete přečíst komiksovou sérii Technokněží, vydanou nyní v jednom svazku, musíte trochu rezignovat na touhu po smysluplnosti, je-li vám zdravý rozum milý. Někdy budete muset také možná slevit ze svého vkusu. Ale, podívejte se, na té čtyř set stránkové četbě se bez nich obejdete.

V hlubinách vesmíru, daleko od Země, vypráví svůj životní příběh Albino, stařec s bělostnou pokožkou. Do daleké galaxie vede své následovníky, aby nalezli Zemi zaslíbenou, kde budou moci prožívat život nezkažený technikou. Albinovy vlastní začátky byly krušné, jak nám sděluje v zaznamenávaných pamětech. Matka Panefa měla být neposkvrněnou vestálkou, ale hromadně ji znásilnila posádka vesmírného korzára Ulrídže Rudého. Z nepřirozených tělesných spojení se zrodil sám Albino, rudá čtyřruká dívka Onyx a jediné Panefino oblíbené dítě, šedý syn Almagro. Zneuctěná žena si zřídila živnost, která jí, jak doufala, jednoho dne umožní financovat trestnou výpravu proti pirátům.

Albino vyrůstal nemilovaný a deprimovaný, štěstí mu zprostředkoval pouze mluvící zvířecí mazlíček Tinigrifi a hraní virtuálních videoher. Ano, řada z nás se s ním určitě ztotožní, jen to mluvící zvířátko nám chybí… Matka nakonec vyhověla jeho přání a poslala jej k sektě pantechnů, aby jednoho dne jako člen technokněží sám hry vytvářel. Nicméně v jejich výukových centrech to není příliš mírumilovné a ani Pantafě její pomsta příliš nevychází.

Mám za to, že kvalita space opery se má měřit podle toho, do jaké míry lze srovnávat obrazy z jejího světa s halucinacemi vyvolanými LSD – viz některé momenty z Hvězdných válek nebo z Perryho Rhodana. Technokněží splňují tuto podmínku naprosto dokonale, teď jde jen o to, jestli divoké výjevy z „tripu“ nebudou absolutně samoúčelné. Proslulý chilský tvůrce komiksů Alejandro Jodorowsky a jeho kreslíř Zoran Janjetov vytvořili společnou prací prostředí pro space operu, které nešetří excentričností.

Ano, znalcům již jistě došlo, že Technokněží se odehrávají ve stejném univerzu, jako předtím Kasta metabaronů nebo sága Incal. Děj je tentokrát rozdělen na tři linie. První část začíná během výpravy starého Albina, který musí překonat řadu obtížných překážek či ohrožení. Poté začne vzpomínat na vlastní útrapy v zařízeních technokněží, kde ovšem objevuje zázračné (super)schopnosti svého nitra a nakonec jej Tinigrifi upozorní, že jeho matka a její nejbližší to také neměli snadné a sledujeme chvilku zase linii Panefy. Když to takto zjednodušíme, objevíme zjevnou schematičnost jak v celkové struktuře, tak v obsahu jednotlivých linií. Rozhodně však není možné propadnout nudě.

Alejandro Jodorowsky v pěti bodech

1. Narozen 17. února 1929 v Chile.
2. Syn rusko-ukrajinských emigrantů.
3. Studoval psychologii a filosofii, univerzitu však nedokončil.
4. Stal se všestranným tvůrcem v oblasti filmu, divadla, poezie, hudby a komiksu.
5. Svou vlastní space operu začal tvořit po zmařeném filmovém projektu podle Duny od Franka Herberta.

Příběhy starého Albina i Panefy jsou složeny z obrazů, jež vycházejí z klasických motivů space opery. Nehrají si v žádném případě na uvěřitelnost a občas jsou i docela kreativní. Všechny tři části obsahují určitou formu náboženství. Panefina skupina se na různých planetách setkává s domorodci uctívajícími buďto příchozí z vesmíru, nebo nějakou místní příšeru (my, vesmírní religionisté, tomu říkáme „kingkongismus“) a provozujícími své děsivé barbarské obyčeje. Albino poznává temné úmysly a praktiky provozované církví pantechnů spočívající v něčem daleko horším než zneužívání technoministrantů. Sám však může být silou dobra, jak jej přesvědčuje přízrak zakladatele církve Severa z Loyozy. Jako stařík se pak náš hlavní hrdina stává šampiónem internalizované duchovnosti a rezignace na komplikovanou civilizaci. Zkrátka a dobře, komiks se občas zdá být produktem někoho, kdo si vzpomíná na své oblíbené scifistické motivy z dětství a následovně je doplní populární ideologickou omáčkou z 60. let. Oba tvůrci museli vědět, že tvoří do značné míry kýč, ovšem byli na to patřičně hrdí.

Ať už z toho, či onoho důvodu vás děj komiksu nenechá usnout, přičemž by se samozřejmě neobešel bez výrazné kresby. Janjetov vytvořil uspokojivé provedení postav a srdce scifistovo ocení nejen exotické vesmírné světy a mezihvězdné koráby, nýbrž také efekty Albinových parapsychických schopností a virtuálních světů z dílny technokněží. Část čtenářstva jistě ocení také občasné polonahé ženy. To ostatně lze očekávat, zvláště, když Jodorowsky v minulosti spolupracoval s Milo Manarou, velmistrem čuňa…. Chci říct italského erotického komiksu. Možná jen různí mimozemšťané a příšery jsou trošku jednodušší, ale na celkové dílo se můžeme dívat jako na mix různých stylů, od starých béčkových filmů po roztodivná anime.

Kvalit vizuální představivosti a pestrosti exotických prvků bohužel nedosahují víceméně jednoduché postavy a s tím související prostý dialog. Slavný technoblábol Star Treku je proti zdejším výrazům dokonale srozumitelný a mluva je až moc „obohacována“ různými předponami, typu „paleo“, „techno“, „bio“ atd. Dá se na to zvyknout, ovšem za chvilku se sami možná budete dovolávat pomoci Paleoježíše a tvůrce komiksu posílat do biopr… V zápletce je každopádně důležitý hlavně efekt a zvláště Albino je za chvíli schopen jakéhokoli zázraku, jehož si děj žádá.

Jestli sáhnete po Technokněžích, vydáte se na divokou jízdu, která i ty méně zkušené může naučit zajímat se víc o komiksy. Seriózního materiálu v nich příliš není, ale přesně to potřebujeme na osvobození od šedi reality.

• Alejandro Jodorowsky, Zoran Janjetov: Technokněží
• Crew, 2017
• Překlad: Richard Podaný
• Obálka: Zoran Janjetov
• 408 stran, 999 Kč brožovaná, 1399 Kč pevná vazba (v e-shopu Fantasye již za 899 Kč a 1259 Kč)