Život je krutý. Pokud žijete na planetě, kde musíte za vzduch platit, a vaši rodiče se rozhodnout využít svého práva zemřít jen proto, aby vám zajistili o něco světlejší budoucnost, rozhodně se to na vás podepíše. Stane-li se vám tohle všechno ve věku pouhých třinácti let, nezbývá, než předčasně dospět a převzít odpovědnost za svůj život. A tak je na Tikkirejovi, aby učinil tu zatím nejtěžší volbu ve svém životě.

Tikkirej se rozhodne ve své mladické pošetilosti jít za svým snem, a zanedlouho se ocitne na planetě, na které chce začít nový (lepší) život. Náhoda mu do cesty přihraje hned několik událostí: člena tajného spolku fágů, ochránců galaxie přezdívaných trefně Jediové, nového věrného přítele na život a na smrt, ale také celoplanetární revoluci. Obyvatelé planety Jíněja, vedení tajuplnou prezidentkou, dokážou ovládnout celou zemi bez jediného výstřelu; a nikdo nemá představu, jak je to sakra možné. Jen několik málo jedinců odolá jejich výplachu mozků a ještě menšímu počtu se podaří ze spárů přívrženců Jíněji uprchnout. A tak se Fágové rozhodnou Tikkireje využít jako svého špiona…

Tance na sněhu jsou vyprávěním o životě mladého chlapce. Hlavní postava je zpracována velmi věrohodně: z některých rozhodnutí čiší dětská naivita a touha po dobrodružství, ale oproti svým vrstevníkům je Tikki mnohem rozhodnější a otlučenější životem. A v souznění s hlavní postavou rezonuje i děj celé knihy. Některé scény jsou naivně malebné, a to nejdůležitější je skryto jakoby za oponou, neboť akce je na stranách Tanců na sněhu pomálu a je navíc velmi umírněná.

Více šťávy, kapitáne

Děj knihy je sledem tu více, tu méně dobrodružných příhod. Tok scén si plyne poměrně líně, a ne každému čtenáři může toto uspořádání připadat zábavné. Vše ale ústí ve velmi nečekané finále, které má svoji logiku a není na zbytek knihy násilně naroubované.

Hlavní problém celé knihy však spočívá v charakteristice „dobrodružná“. Větší část se nese ve stylu velmi zdařilé slohové práce talentovaného a řemeslně zručného spisovatele na téma „Co jsem dělal o prázdninách“. Chybí pořádně odvázaná akce, proto kniha vyznívá spíše jako příběh pro mládež než regulérní četba pro dospělé.

Sergej Lukjaněnko v pěti bodech

1. Narodil se 11. 4. 1968 v kazahtánském Karatau. Po rozpadu Sovětského svazu se přestěhoval do Moskvy, která silně ovlivnila i jeho dílo.
2. Ačkoliv vystudoval na Státní lékařské fakultě obor lékař-psychiatr, avšak profesi se téměř nevěnoval.
3. První povídku publikoval v roce 1988, a úspěch kratších prací ho rychle katapultoval na dráhu profesionálního spisovatele. V roce 1992 vyšel knižní průřez povídkovou tvorbou s názvem Atomový sen. Ve stejném roce vyšel i první román Rytíři Čtyřiceti ostrovů (v češtině vydalo Argo, 2005).
4. Nejznámějším autorovým cyklem je zřejmě série „hlídek“ – první kniha Noční hlídka vyšla v originále v roce 1998 (v češtině Argo, 2005). Cyklus se rozrostl na šest knih a jednu povídku, načež následně vyšly ještě další tři knihy ze světa hlídek sepsané jinými autory. O úspěchu svědčí i filmová adaptace prvních dvou knih.
5. Lukjaněnko je velmi plodným autorem – na svém kontě má více než třicet děl od klasických rozmáchlých space oper přes kyberpunk a heroickou fantasy až po knihy určené mladým čtenářům. Jeho texty jsou překládány do mnoha jazyků, vznikají podle nich počítačové i deskové hry.

Tento ne zcela lichotivý dojem podtrhují i další reálie dodávající knize nádech unylé civilnosti: o mimozemšťanech a cizích planetách se dost namluví (respektive napíše), ale jejich reálný výskyt je omezený, cizí planety navíc působí VELMI pozemsky, a výdobytky futuristických technologií by čtenář snadno spočítal na prstech jedné ruky. Bohužel, tohle nezachrání ani slušné zpracování, ani dobrý závěr (přičemž není jisté, že se k němu náročnější čtenáři vůbec doberou).

Jak ho známe

Tance na sněhu opět nesou charakteristický rukopis Sergeje Lukjaněnka. I přesto, že od vydání v originále uplynulo již devět let, je na stranách k nalezení velké množství popkulturních odkazů, které pozorný čtenář odhalí i přes značný časový odstup.

Dalším neodmyslitelným rysem autorových děl je filozofický přesah. Čtenář opět dostává několik zajímavých témat k zamyšlení, které jsou rozloženy v průběhu celé knihy. Bohužel součástí této filozofie je i prezentace autorových politických názorů, které jsou čtenáři poměrně okatě podosuvány.

Nezbývá než konstatovat, že Tance na sněhu nejsou špatné, ale Ljukaněnkovi čtenáři už budou povětšinou zmlsaní jinými jeho díly, a tak rozhodně kniha zanechá hořkou pachuť a neodbytný pocit, že autor umí podstatně lepší věci. Možná je chyba ve volbě velmi mladého hlavního hrdiny, možná se projevuje nedostatek invence – každopádně si troufnu říct, že kniha je čirý průměr.

A drobná perlička na závěr. Tance na sněhu jsou prequelem knihy Genom, která je mimochodem mnohem zdařilejší. Celý trik však spočívá v tom, že ačkoliv se jedná o prequel odehrávající se zhruba sto let před dějem druhé knihy, bylo dílo paradoxně v originále vydáno až o dva roky později.

• Sergej Lukjaněnko: Tance na sněhu (Genom 1)
• Triton a Argo, 2015
• Překlad: Pavel Weigel a Eva Bůžková
• Obálka: Cuteimage
• 392 stran, 298 Kč (v e-shopu Fantasye již za 268 Kč)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).