Pod krásnou Barcelonou existuje ještě jiná, temná a nebezpečná, taková, ve které snadno zabloudíte. V jejím podzemí se na svět probouzí nebezpečí a vypadá to, že se vším je nějak propojený už dávno zesnulý Michal Kolveník. Oskar Drai se společně s Marinou vydávají po stopě dámy v černém a znamení černého motýla, aby odhalili příběh, který měl být zapomenut.

Carlose Ruize Zafóna není nutné tuzemskému čtenáři sáhodlouze představovat. Po jeho románech Andělská hra a Stín větru přichází novela Marina. Jedinou věcí, kterou se Marina odlišuje od předchozích dvou titulů, je zaměření na mladší publikum. Jinak se jedná o další pro tohoto autora typickou knihu kombinující mysteriózní thriller s detektivkou, to vše na pozadí Barcelony dvacátého století.

Hlavním hrdinou knihy je Oskar Drai. Z jeho pohledu sledujeme příběh odehrávající se na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Hned na prvních stránkách nám Oskar prozradí, že jednou na dva týdny zmizel z internátu školy Sarriá, kterou navštěvoval, a dodnes nikdo kromě něj neví, co ty dva týdny dělal. Postupně začíná odkrývat příběh, který je pro všechny kromě něj záhadou. Jednou, když se jako obvykle toulal po Barceloně, ho kroky zavedly do starého domu, kde omylem ukradl starožitné hodinky. Když se je rozhodne vrátit, setkává se v domě s Marinou, dívkou jeho věku, jejímuž otci hodinky patří. Postupně se s oběma spřátelí a začíná je pravidelně navštěvovat.

Znuděný Oskar s Marinou se rozhodnou zajít na starý polozapomenutý hřbitov, kde pozorují dámu v černém, jak pokládá kytici na hrob. To by nebylo nic zvláštního, kdyby hrob neměl na náhrobním kameni místo jména nebožtíka jenom symbol černého motýla. Oskar a Marina dámu pronásledují, a pomalu rozkrývají tajemství o Michalu Kolveníkovi, které mělo být dávno zapomenuto. Pátrání je zavádí k jednotlivým aktérům příběhu. Každý z nich má svou vlastní verzi toho, co se tehdy stalo, a vlastní názor na Michala Kolveníka.

Tento styl autorovi dovoluje prezentovat události, jež se staly, z vícera úhlů pohledu, a nutí tak čtenáře přemýšlet, kdo vlastně Michal Kolveník, jehož příběh by vydal na celou knihu, byl. Díky tomuto prolínání dvou dějových linek (vyprávění očitých svědků a pátrání Mariny a Oskara) nenajdete v knize prakticky hluché místo.

Novela je psána velmi čtivě a děj rychle ubíhá. Barcelonu autor popisuje do nejmenších detailů a díky tomu máte pocit, jako byste tam opravdu byli. Snad menší vadou na kráse je předvídatelnost děje. I když se nejedná o náročné čtení, rozhodně by neuškodil nějaký nečekaný zvrat.

Carlos Ruiz Zafón v pěti bodech:

1. narodil se v Barceloně roku 1964
2. v roce 1994 odchází do Los Angeles, kde se věnuje psaní
3. vedle románů je známý také jako scénárista a novinář
4. za román El Príncipe de La Niebla (Kníže mlhy) získal cenu nakladatelství E­debé
5. Marina je jeho čtvrtým románem pro mladé. Mezi jeho další díla patří La Sombra Del Viento (Stín větru) a El Juego del Ángel (Andělská hra)

Celá kniha působí jako nostalgické ohlédnutí za mládím. Autor nás zavádí na místa, jež sám zná. Příkladem za všechny může být katolická škola Sarriá, kterou sám navštěvoval.

V dnešní době, kdy knihy pro mladé zastupují spíše lacinější zábavu, působí Marina jako zjevení. Kniha donutí se na chvíli zamyslet a zavzpomínat si na vlastní mládí a na věci, které jsme prožili, i když jak řekla Marina, vzpomínáme jen na to, co se nikdy nestalo.

• Zafón, Carlos Ruiz: Marina
• Albatros, 2012
• překlad: Athena Alchazidu
• obálka: Soňa Šedivá
• 254 stran, 269 Kč (v e-shopu Fantasye již za 242 Kč)