Přední zástupce černočerné cynické fantasy, Joe Abercrombie, že se pustil do literatury pro mládež? Inu, ne tak zcela, samozřejmě. Román Půl krále si bere to nejlepší z mládežnického i dospělého proudu fantastiky a je lehce stravitelný, ale pořád uspokojivě temný a krvavý.

Půl krále se do určité míry inzeruje jako young adult (s okamžitým rozporuplným dodatkem o tom, že to vlastně žádná YA není), což může působit jako vějička na možná nákupně nejsilnější skupinu fantasy čtenářů, na druhou stranu pro ty ostatní, a zvláště Abercrombieho fanoušky, to může být odstrašující. Nejlíp ale asi knihu popisuje sám autor v rozhovoru na konci (mimochodem, za tuto novinku, tedy rozhovory s autory v knize, patří nakladatelství velký potlesk!): Jde o příběh, který on sám si chtěl přečíst, když mu bylo šestnáct. A v té době jej bavilo v podstatě to co dnes.

Takže co Půl krále do literatury pro mládež řadí, je přímočarý, jednoduchý děj, vyprávěný z pohledu jediné postavy a – alespoň zdánlivě – přítomnost povinné pubertální zamilovanosti. Co se vymyká, jsou propracované postavy a nádech až naturalistické krutosti.

Princ Jarvi má zmrzačenou ruku, což ho ve světě silných válečníků činí poněkud méněcenným, to ale příliš nevadí během doby, kdy to vypadá, že se stane ministrem, poklidně radícím svému králi. Vše se ale změní ve chvíli, kdy musí nedobrovolně usednout na trůn. Od té chvíle je Jarvi vláčen událostmi, vyzkouší nepříjemná a ještě nepříjemnější „povolání“ (říkal někdo veslařský otrok?) a trvá nějakou dobu, než vezme věci do vlastních rukou… či alespoň ruky.

A celé je to vlastně příběh o dospívání a přeměně vyjukaného chlapce, když už ne přímo v moudrého, tak alespoň v chladně kalkulujícího muže. Družina věrných, která se kolem Jarviho utvoří, je složená z postav do značné míry archetypálních, ale napsaných s lehkostí, díky níž ani trochu nešustí papírem. Jejich příběh plyne kupředu bez zádrhelů, není třeba se zabývat ničí historií či postranními motivy… Hlavní (a jediná) dějová linka je na maximum osekaná, což není vůbec špatně, zajišťuje to naprostou koncentraci zábavnosti.

Úlitbou mladší čtenářské skupině (a nemilou skutečností pro ostatní) je fakt, že identita tajemného bezejmenného člena družiny je nejen téměř jasná od samého počátku, ale zcela naplno (i když stále mezi řádky) prozrazená v půlce knihy. Závěrečné „odhalení“ tak poněkud vyznívá do prázdna. Po něm má ale naštěstí autor připravené v rukávu ještě jedno, a to zpracované jemněji. Dá se tu tak na malém prostoru krásně sledovat Abercrombieho mistrovství v rozmisťování indicií na ploše celého děje a promyšlenost jeho příběhů.

Půl krále je sice první díl trilogie, ale proti současným zvyklostem jde o sympaticky uzavřené dílo, které si každý užije a jež zároveň nikoho nenutí pokračovat jen z důvodu zjištění „jak to bylo dál“. Zkušenějším fantasy čtenářům nabízí rychlý a příjemný oddech, mladším začátečníkům ideální bránu k „dospělejším“ dílům, ať už od Abercrombieho, nebo dalších autorů (z podobného soudku jmenujme například skvělou loni vydanou trilogii Kronika netesaného trůnu od Briana Staveleyho).

PS: Pokud byste knihu v obchodě hledali podle jména autora, musíte mít štěstí na světlo. Mimo velmi specifický úhel osvětlení je totiž na obálce neviditelné. Jde o zajímavou obchodní taktiku, na jejíž účel a úspěšnost bychom se nakladatele rádi vyptali :).

• Joe Abercrombie: Půl krále (Moře střepů 1)
• Laser, 2018
• Překlad: Roman Tilcer
• Obálka: Michal Kuba
• 328 stran, 269 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)