Superman – Rudá hvězda, Mark Millar, Dave Johnson a Kilian Plunkett
 |
Čistě alternativních komiksových příběhů ve stylu „what if“ (co kdyby) v češtině zatím příliš nevyšlo, v Americe jsou však již letitým zpestřením tradičních příběhových linií. K jednomu takovému přepracování se v roce 2003 po letech plánování odhodlal i scenárista Mark Millar (Mrtvý nebo živý, Ultimates, Kick-Ass: Nářez). Na pomoc si přizval tu nejméně pravděpodobnou dvojici – Supermana a Stalina.
Východiskem východní verze Supermana je jednoduchá myšlenka: Jak by svět vypadal, kdyby se Supermanův záchranný modul tehdy nezřítil do obilných polí v Kansasu, ale do nenasytného chřtánu Sovětského svazu? Setkal by se Superman s novinářkou Lois Laneovou? A vyrostl by z Lexe Luthora stejně zatvrzelý protivník? Trojice navazujících příběhů v komiksu Superman – Rudá hvězda se pokouší na tyto otázky najít odpovědi. V podání Marka Millara to však zdaleka není pouze černo-bílá podívaná.
Chlapec z ukrajinského kolchozu
Americká vláda je v šoku a v novinách, The Daily Planet nevyjímaje, už se nepíše o ničem jiném. Stalin odhalil zbraň, která o míle předčí americkou jadernou pumu. Je to mimozemšťan, jehož vychovali v sovětském zemědělském družstvu kdesi na Ukrajině. Říkají mu Superman, v erbu na prsou má srp a kladivo a je cele oddán Stalinovi, socialismu a myšlence postupné expanze Varšavského paktu.
Mladíka z kolchozu může podle americké vlády překonat pouze mozek Lexe Luthora, toho času významného vědce a manžela novinářky Lois Laneové. Luthor myšlence na porážku Supermana v mžiku zcela propadne a v průběhu let se snaží najít způsob, jak mimozemského parazita na straně Sovětů zneškodnit.
Ten si však nenechá nic líbit. Zatvrzele sice odmítá krveprolití, které je sovětské politice vlastní, coby nový Muž z oceli, jenž po zesnulém Stalinovi přebírá nejvyšší funkci v Komunistické straně, však neochvějně vede dělnický lid k závěrečnému vítězství a trpělivě buduje utopii sovětského typu. Na své cestě za dokonalou lidskou společností získává nejen cenného spojence v překrásné Wonder Woman, ale také početné řady odpůrců. Jedním z nich je i sovětský Batman, kterému KGB kdysi nemilosrdně zavraždila rodiče.
Superman Revised
Už z předchozích náznaků je jasně patrné, že se scenárista Mark Millar zdaleka nespokojil pouze s přesunem fyzického Supermana do zemí Východního bloku, ale obrátil naruby celý supermanovský mýtus, v němž zdánlivě zůstává vše při starém, ale současně je původnímu konceptu vzdáleno stejně jako Metropolis Moskvě. V komiksu se postupně objevují všechny postavy klasického příběhu od Marthy Kentové, která se (ne)stala Supermanovou náhradní matkou, až po Lois Laneovou, jež se (ne)stala jeho celoživotní láskou. Některé z těchto postav se objevují pouze na několika málo panelech jako letmá reminiscence mainstreamového konceptu (paní Kentová, první láska Lana, šéfredaktor Perry White), jiné promluví do příběhu mnohem výrazněji (Lex Luthor, Jimmy Olsen či Pete Ross coby sovětský vrchní agent Pjotr Roslov).
Millarova hra se čtenářem se však neodehrává pouze na rovině příběhu, ale jde mnohem hlouběji k podstatě problému. Upozorňuje v komiksové podobě jak na neduhy sovětského diktátorského režimu, tak na paranoiu, která převládala ve Spojených státech. Nastavuje tedy zrcadlo skutečnému světu. A ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že je to zrcadlo parabolické nabízející pouze pokřivený obraz reality, ve skutečnosti jen čtenář stojí na jeho opačné straně než obvykle. Superman není ikonou země neomezených možností, ale země omezených svobod.
Je škoda, že se skotský scenárista nedokázal zcela odpoutat od západního pohledu na věc a nevtiskl komiksu tón, který by se vyvaroval mírného moralizování. Superman navzdory sovětské výchově zůstává v první řadě zachráncem lidstva a tím pádem prototypem spíše západního hrdiny, kterého čtenář tak dobře zná z tradiční dějové linie. Ať už se o to Millar pokoušel či nikoliv, tenhle stín bohužel nepřekročil. Možná i proto, že přes tak zásadní změnu by se primární americký čtenář už nepřenesl.
Batman v ušance, Superman v sovětské uniformě
Přesun Supermana na Východ dovolil experimenty i po vizuální stránce, o kterou se postarali kreslíři Dave Johnson (obálky ke komiksu 100 nábojů) a Kilian Plunkett (Vetřelci Omnibus 3, Star Wars Omnibus: Stíny Impéria). Do nejpozoruhodnějších změn se Johnson s Plunkettem pouštějí ve vyobrazení tradičních atributů jednotlivých superhrdinů. O srpu a kladivu na prsou už řeč byla, tím však seznam alternací nekončí. Coby vrcholný představitel státu je Superman často k vidění v tmavě modré uniformě KGB, pod níž skrývá podobně laděný superhrdinský outfit včetně slipů téže barvy (coloring Paula Mountse), do socialistických barev je oděna i jeho pravá ruka Wonder Woman.
O tom, že fenomén alternativního příběhu se zákonitě musí projevit i na vnější podobě hrdiny, však možná vůbec nejpřesněji vypovídá podoba sovětského Batmana. Ten, podobně jako tradiční Batman, neskrývá svou zálibu v netopýřích uších, v krutých podmínkách ruských zim však vsadil i na tradiční čepici, tzv. ušanku, kterou navlékl přes kostým. Tyto a další maličkosti dávají čtenáři jasně na srozuměnou, že v rukou drží komiksový příběh, jenž byl tvořen s láskou k detailu, jakkoliv je pouze malým bratrem velkého mýtu.
Oba kreslíři se přitom drží poměrně tradiční vizuální podoby, která pracuje s rozvolněnou kompozicí stránky v nejmodernějším slova smyslu. Celostránkové ilustrace střídají detailní záběry obličejů, výrazné prvky jednoho panelu nenásilně vstupují do druhého, pomyslná kamera tvůrců se neustále pohybuje v prostoru a umožňuje komplexní pohled na celý příběh.
Johnson má o něco blíže k naivnějšímu stylu minulé komiksové éry, zatímco Plunkett je novodobě realistický a obličeje jeho postav jsou mnohem propracovanější. To však nemusí být nutně dáno osobitým stylem obou ilustrátorů, jako jejich snahou přiblížit vnější podobu komiksu časovému rozpětí jeho dějové linky (od 50. let až do začátku nového tisíciletí) a nepřímo tak vzdát hold vývoji komiksového média jako takového.
Vítej, sovětský kluku
Jen těžko by se mezi jednotlivými komiksy z imprintu Elseworlds (tedy Jiné světy, značka signalizuje umístění komiksového hrdiny z nakladatelství DC do zcela odlišného univerza, než jaké je mu vlastní) hledal příběh, který by měl šanci zarezonovat v postkomunistické zemi hlasitěji než Stalinův „rudý synek“ Superman. Ironizující pohled nejen na studenou válku, ale taktéž na supermanovský, ne-li rovnou superhrdinský mýtus samotný, přináší komiksovému fanouškovi další možnost, jak na celé médium nahlížet.
Mark Millar nabízí v Supermanovi – Rudé hvězdě čtenáři nezvyklou pozici, v níž nejenže na vlastní kůži pocítí dotek socialismu (čímž mu umožňuje poměrně bezprostřední zážitek, sic pouze čtenářský), ale podívá se nezkaleným zrakem i na poválečnou Ameriku a nabídne alternativní svět, v němž by podobný komiks vyjít nemohl, protože všichni včetně komiksových tvůrců by se postupem času stali roboty ve službách Stalinovy / Supermanovy utopické vize.
V tomto smyslu se Millarův Superman stává také důležitým příspěvkem do dialogu o světové historii, neboť dokáže čtenáři zábavnou formou zprostředkovat problémy, které ani zdaleka nemusejí být minulostí. Rudá hvězda si díky tomu říká nejen o místo mezi komiksovými „reinterpretacemi“ superhrdinského mýtu (Millerův Návrat Temného rytíře, Brubakerův Captain America), ale kradmo pokukuje i po politickém komiksu reprezentovaným autory jako Joe Sacco (Palestina, Bezpečná zóna Goražde) nebo Marjane Satrapi (Persepolis).
Mark Millar s jistotou sobě vlastní znovu všechny případné kritiky utvrzuje v tom, že komiks už zdaleka není pouze „pokleslým“ žánrem pro partu nudících se vysokoškoláků, ale plnohodnotným médiem, které často nachází cestu tam, kam se někdy ani „hodnotnější“ literatura neodvažuje.
- Mark Millar, Dave Johnson a Kilian Plunkett: Superman – Rudá hvězda
- BBart 2012
- překlad: Martin D. Antonín
- 168 stran, 499 Kč (v e-shopu Fantasye již za 449 Kč)