Superman - Co se stalo s Mužem zítřka?, Alan Moore & Curt Swan
 |
Myslíte si, že když vsadíte diamant do zlatého prstenu, nemůžete udělat chybu? Mýlíte se. Diamant mnohem lépe vypadá ve stříbře. Superman je zlatým hochem americké kultury, Alan Moore diamantem mezi komiksovými scenáristy, společně však netvoří tak bezchybnou dvojici, jak by čtenář nejspíše očekával. Co se stalo s dvojicí snů?
V civilu nenápadný obrýlený novinář Clark Kent, v přestrojení mimozemšťan, který přežil zánik své vlastní planety a zasvětil celý život obraně nového domova. To je Superman, jak jej každý zná z televizních obrazovek. Teenagerovská léta v městečku Smallville vycházející z komiksových příběhů o Kal-Elově mládí (Superboy) byla v podstatě ochuzena jen o novinařinu. V nedávno vydaných sešitech legendárního scenáristy Alana Moorea se však čtenář setkává s jiným Supermanem. Superhrdinou, který poprvé za dlouhá léta poznává pachuť porážky. Mužem zítřka, pro něhož je zítřek pouze zbožným přáním.
Zavřete oči, odcházím!
Komiksovým příběhem Co se stalo s Mužem zítřka?, který tvoří první polovinu česky vydaného alba, končila v roce 1986 jedna komiksová éra. „Starý“ Superman musel zemřít, aby „nová, porevoluční“ verze – Muž z oceli – mohl žít. Fanoušci byli dokonce na krátkou dobu mystifikováni tvrzením, že se jedná o vůbec poslední příběh Supermana, který kdy spatří světlo světa. Tomu musel být přizpůsoben i samotný obsah závěrečného časopiseckého dvojčísla. Čtenáři chtěli zodpovědět otázky, které univerzum nakupilo za řadu let. Vždyť Superman si kráčel pro své absolutorium.
Jenže to učinilo z „posledního“ příběhu defilé všech důležitých postav. A právě v tomto bodě naráží Superman na slušnou dávku kryptonitu. Nutností uzavřít veškeré dějové linky, které scenáristé budovali řadu let, přichází Moore o možnost vytvořit kompaktní příběh. Jakkoliv se snaží vtisknout svému komiksu spojovací linku v podobě retrospektivního vyprávění Supermanovy lásky Lois Laneové, neubrání se čtenář pocitu určité epizodičnosti. Jako by Moore dostal seznam, s čím vším si musí na stránkách poradit, a postupně odškrtával položku za položkou.
„V Pevnosti samoty na konci světa sice panovalo smrtelné ticho, ale když člověk usilovně naslouchal, slyšel, jak se stahují supi.“
Mooreův talent, v době vzniku jasně reflektovaný ve Strážcích, však nebrzdí pouze povinnost konce, ale i samotný supermanovský vesmír. Záporní hrdinové objevující se v knize jsou smrštěni na analogie venkovských balíků, kteří se všemožnými způsoby snaží propíchnout nenáviděného souseda vidlemi, ostatní postavy zase porůznu postávají na okrajích panelů, vyjadřují oprávněné obavy nebo jen bezmocně krčí rameny. Snad jen Superman sám, donucený čelit tváří v tvář strachu, projevuje nějaké hlubší srozumění s existencí slov jako emoce nebo charakterový kolorit. Jeden opravdový muž však na jeden komiks nestačí.
Značným handicapem, který má do jisté míry podíl i na výše uvedeném, je českému čtenáři jeho vlastní neznalost Kal-Elova světa. Zatímco americký fanoušek bezesporu slintal blahem nad návratem největších legend Supermanových příběhů, pro českého čtenáře jsou postavy jako Bizarro, Brainiac nebo Kryptonitový muž absolutní neznámou. Přitom třeba Brainiac dal dokonce v angličtině vzniknout pojmenování, které se dnes běžně používá pro osobu nadprůměrné inteligence.
Ekoproblémy na obzoru
Pokud první příběh nese komiksový fanoušek jako Mooreovo očividné uvěznění, ne-li bezostyšné znásilnění, během něhož se slavný scenárista jen několikrát vymaní z chřestících řetězů, zbývající dva resuscitují nejen Britovu pověst, ale i celkový dojem z vydané knihy. Crossover Superman a Bažináč: Hranice džungle je ringem, v němž se boxer Moore umí perfektně pohybovat. Koneckonců se tu Superman setkává s Mooreovým vlastním elementálním „dítkem“, jemuž scenárista vtiskl jeho nejpopulárnější podobu. Kal-El se nachází opět na pokraji sil, doslova před prahem smrti, což z něj dělá čtenáři sympatickou postavu. Interakce s podivnou houbou z jeho domovské planety znamená pomalou smrt, z níž není úniku.
Bažináč v příběhu sice figuruje pouze jako katalyzátor, vedlejší hrdina, jehož úkolem je dovést příběh k určitému konci, ústředním tematickým prvkem však Moore jednoznačně určil souboj Ocelového muže s jeho mimozemským dědictvím, které nemusí být vždy harmonické.
Jako by tím připravil čtenáře na velké finále, komiks Superman Annual: Pro muže, který má všechno. Superman v něm oslavuje narozeniny. Od jednoho ze svých zarytých protivníků však dostane dárek v podobě nebezpečné rostliny, která coby symbiont nabourá nervový systém svého hostitele a výměnou za jeho tělo mu nabídne splnění nejhlubších přání. Zatímco jeho vyděšení přátelé se snaží vytrhnout Supermana z transu, Kal-El prožívá ve své hlavě život, který mu nikdy nebyl dán. Není snad touha splnit si svá přání vlastní každému člověku? Není tedy divu, že právě tento příběh patří mezi fanoušky k nejoblíbenějším, v nichž se Muž zítřka objevil.
Moore nám však hned zlomyslně připomene, že jakkoliv by člověk někdy rád nepříjemné události nebo chybná rozhodnutí rád vzal zpět, ani neuskutečněná varianta nemusí být mnohdy tím pravým ocelovým.
Osmdesátková kresba jako z učebnice
Vložené komiksy vznikly v rozmezí jednoho roku v polovině 80. let, a tak ve své grafické podobě nesou nezaměnitelný otisk dané doby. Všechny tři styly jednotlivých ilustrátorů (Curt Swan, Rick Veitch a Dave Gibbons) jsou si relativně podobné, takže kniha působí v tomto směru kompaktně, přestože je tím současně čtenář ochuzen o bohatší výtvarný rozměr Supermana. Po moderní kresbě Jima Lee (Superman – Pro zítřek, originál vycházel v letech 2004 až 2005, český překlad ve dvou knihách v roce 2007) se tak fanoušek seznamuje s mnohem ranější podobou Muže z oceli.
Ta je samozřejmě mnohem jednodušší, méně detailní, s větším důrazem na atributy (např. Kal-Elova vlnka). Tvářím jednotlivých postav chybějí výraznější rysy, obrysové linky jsou naopak nápadnější než v komiksech z pozdějších let. Přirozeně je kresba velmi rustikální, což se čtenáři odkojenému moderními počítačovými zpracováními nemusí zamlouvat, přestože v sobě tento předcomputerový věk nese nesmazatelné kouzlo. Přirozeně je dnes kresba někde úplně jinde také z hlediska zobrazovaných prototypů. Lois Laneová je v podání ilustrátora Curta Swana (Co se stalo s Mužem zítřka?) nenápadná mladá žena s mikádem, poprsí má pod šaty jen lehce naznačené. Tatam je Leeova sexy dívka 21. století s odhalenými lýtky, bohatým dekoltem a hřívou dlouhých, nezkrotných vlasů.
Komiksový výběr Superman – Co se stalo s Mužem zítřka? mapuje konec jedné vydavatelské éry, český čtenář však tento velký závěr ani zdaleka nedokáže docenit. Tolik oblíbený Alan Moore, jehož autorské projekty jako Strážci, V jako Vendeta nebo Z pekla z něj učinily literární hvězdu první kategorie, prosvitne ve své genialitě jen místy, spoutaný tematicky i myšlenkově. Pokud měla být kombinace Supermana, jenž u nás nemá příliš pevnou půdu pod nohama, a Alana Moorea sázkou na jistotu, na českém trhu jen stěží trefí terč. Sebevnímavějšímu čtenáři totiž bude chybět nejen informační základ budovaný dobrých čtyřicet let před vydáním „posledního“ Supermanova příběhu, ale především citové pouto k ústřední postavě, které by z komiksu udělalo to pravé rozlučkové číslo, jakým bylo při svém vydání ve Spojených státech.
V budoucnu se však chystají v českém překladu k vydání kupříkladu netradiční, „what if“ komunistický Superman: Red Son od Marka Millara (Ultimates, Kick-Ass: Nářez) nebo Superman: Secret Origin Geoffa Johnse, který pokryje Supermanův původ. Pokud u nás tyto další knihy Supermana dostatečně etablují, není vyloučeno, že se dočká zpětného docenění i Mooreův „poslední, předrevoluční“ Superman. Do té doby však zůstává jen v superhrdinském průměru.
Hodnocení: 50 %
- Alan Moore, Curt Swan, Rick Veitch a Dave Gibbons: Superman – Co se stalo s Mužem zítřka?
- BBart 2011
- překlad: Viktor Janiš
- 128 stran / 399 Kč
