Na každém setkání fanoušků fantastiky můžete najít skupinky nerdů zuřivě debatujících o tom, jak ta či ona superschopnost funguje a která z nich je silnější. Jamese Kakaliose díky tomu napadlo, že by nemuselo být špatné komiksové superhrdiny využít jako pomůcku k ilustraci různých fyzikálních principů. A nejde mu to vůbec špatně.

Hlavně je třeba mít při čtení Fyziky Superhrdinů na paměti, že kniha není (navzdory svému názvu) o superfyzice, ale o normální fyzice, kterou můžete znát ze školních lavic. Takže rozhodně to není povídání o tom, jak ta či ona schopnost funguje v komiksovém světě, ale o tom, jestli by se ten nebo onen superhrdina nedal využít při výuce fyziky. Proto se vám chtě nechtě při jejím čtení mysl vrátí do hodin fyziky na střední škole. Jak často k tomu při čtení dojde, záleží hlavně na tom, jestli jste dávali pozor. Ne že by vadilo, pokud nevíte o fyzice vůbec nic, James Kakalios vám vše vysvětlí až překvapivě přístupným, lidským způsobem tak, že se dá obsah povětšinou pochopit i bez vysokoškolského vzdělání. A to platí i pro takové vědecké divočení, jako je kvantová fyzika.

Zásadní výhodou je, že nebudete muset na rozdíl od školy vůbec nic počítat. Věrný slibům z předmluvy autor dělá, co může, aby se číslům vyhýbal. A pokud je nutné něco spočítat, tak to naštěstí udělá sám. Vzhledem k tomu, že hlavním záměrem je představení fyzikálních zákonů, je kniha věnována zejména těm momentům, kdy fyzika v komiksech funguje správně. Kupodivu dokáže Kakalios najít poměrně hodně příkladů, kdy se to autorům opravdu podařilo.

Ovšem pod jednou základní podmínkou, které říká zázračná výjimka – jinými slovy je nutné uznat, že superhrdina může vůbec nějakou takovou schopnost mít. V závěrečné bonusové kapitole potom především pro pousmání nabízí několik drobných příkladů, kdy se komiksoví tvůrci ve výkladu fyzikálních jevů opravdu hodně ustřelili.

Kromě fyziky kniha navíc nabízí ještě jednu zajímavou věc – a tou je stručný úvod do dějin komiksu, ve kterém se dozvíte takové ty základní věci, jako co to byla zlatá a stříbrná éra, jak vznikl Marvel a DC a kde se vzali nejslavnější komiksoví hrdinové. Kakalios jako každý správný nerd má i v této oblasti velké znalosti, a tak knihu můžete bez obav použít jako učební pomůcku i v této sféře. Samozřejmě se soustředí zejména na to, jak se v jednotlivých obdobích stavěli autoři k soudobé vědě. A i když to může vypadat poněkud překvapivě, povětšinou vychází jako vědecky nejerudovanější autoři nejstarší. A velice podobným způsobem je zpracováno v jednotlivých kapitolách také představení dějin probíraných fyzikálních oborů. Zde samozřejmě nechybí ani objev slavné Schrödingerovy kočky, která se objevila během Schrödingerova pobytu na chatě ve Švýcarsku.

Je zcela logickým a správným krokem, že se Kakalios jako každý „cool“ učitel snaží přednášenou látku něčím ozvláštnit. Kromě aplikace fyzikálních principů na superhrdiny, se snaží samozřejmě v hojné míře využívat i humor. Bohužel se ale v tomto ohledu jedná opravdu spíše o pokusy o humor. Ty jsou v podstatě dvojího druhu, ale ani jeden moc nefunguje – ať už zkouší nějaké fyzikální vtípky hodné středoškolského fyzikáře nebo stokrát otřepané nerdovské fráze a narážky na to, že superhrdinové si oblíkají trenky navrch kostýmů. Vzhledem k tomu, že se autor v předmluvě chlubí, jak své vtipy vylepšil a vypointoval oproti prvnímu vydání, je opravdu těžké si představit, jak vtipy fungovaly ve starší verzi.

Kakalios rozhodně zvolil skvělý způsob jak popularizovat tak nepopulární vědu, jako je fyzika. A i když se to zdá neuvěřitelné, tak se potvrzuje, že superhrdinové opravdu mohou posloužit jako odpověď na nejnenáviděnější otázku všech učitelů fyziky (ale nejenom ji) – k čemu mi to v normálním životě bude? V normálním životě samozřejmě k ničemu, ale co kdyby vás jednou náhodu kousl radioaktivní pavouk?

• James Kakalios: Fyzika superhrdinů
• Argo, 2018
• Překlad: Petr Kotouš
• Obálka: Pavel Růt
• 380 stran, 398 Kč (v e-shopu Fantasye již za 358 Kč)