Autorů juniorů není příliš a těch, kteří umí zábavně psát, je ještě méně. Bareš patří mezi ně a ve své poslední knize ukázal nejen spisovatelské řemeslo hodné protřelého harcovníka, ale i neotřelý a provokativní ná­mět.

Vydávat samostatné romány v prestižním nakladatelství není nic snadného a většina autorů se na tuto metu dostane až v určitém věku. Aneb jak říkají zkušení literární kritici, spisovatel ve čtyřiceti patří do škatulky „mladých autorů“. Ač mlád duchem i perem, takový autor už obvykle nereflektuje fenomény, které intenzivně hýbou nejmladší generací. Pavel Bareš má ještě daleko do třetí desítky natož do čtvrté, což se projevilo v námětu románu Meta.

Nejen, že hlavní postavy se pohybují v prostředí vysokoškolských studentů, ale i celý příběh je intenzivně svázán fenomény sociálních sítí a informací, které se jejich prostřednictvím nejlépe distribuují, tj. senzacemi. V paralelní realitě Mety je několik jedinců obdařeno paranormálními schopnosti. Jenže se z nich nestali superhrdinové ve střihu Avengers, ale spíše existencionálně zmatení mileniálové.

Někteří z nich se obávají zveřejnění informace o své jinakosti, jiní naopak exhibují na sociálních sítích s vidinou snadného výdělku, tak jako dnešní youtubeři. Nicméně zjišťují, že superschopnosti jsou sotva dobré na fixlování u zkoušek během vysokoškolského studia. Na autentičnosti příběhu dodává i jazyková forma autora, která se drží hovorového jazyka mladých lidí, a vytváří tak okno do jejich světa, do něhož je proto možné prohlédnout přes precizně vyleštěné sklo.

Při četbě je od hlavní dějové linie čtenář tu a tam odtržen do vložených zamyšlení autora. Místy ani není zcela jasné, jestli promlouvá ústy hlavní hrdinky nebo svými vlastními, kdy zcela bez varování přechází od prozaického k žurnalisticko-esejistickému stylu. Bareš si s tím při psaní knihy zjevně hlavu nelámal a dobře udělal. Prokládání stylu je příjemným kořením děje.

Hlavní dějová linie však příliš nenadchne. Zde se projevuje fakt, že jde o v podstatě začínajícího autora, jehož síly stačí jen na několik hlavních postav. Ty mezi sebou reagují v rámci lineárního vývoje a vyvrcholení zápletky po této rovné dráze dospěje k nikterak dechberoucímu zakončení.

Ovšem jak již bylo řečeno, kniha staví na poutavých myšlenkách a vhledu autora do světa současné generace. A udělal jen dobře, že se nepokoušel zajímavý koncept nasardinkovat do složitého děje s mnoha zvraty, jelikož by zcela jistě ztratil na dynamice. V budoucnosti by pak Bareš vůbec nepřekvapil ani majstrštykem, kde svou provokativnost a originalitu spojí i se skvěle propracovanou dějovou linií. Možná už bude sice mít na hlavě nějaký šedivý vlas, ale klidně ještě půjde v hantýrce literárních kritiků o tzv. mladého autora.

• Pavel Bareš: Meta
• Host, 2020
• 336 stran, 349 Kč (v e-shopu Fantasye již za 314 Kč)