Superhrdina z mechu a kapradí bojuje v komiksovém hororu Bažináč 3, Alan Moore: Prokletí (Bažináč 3)
 |
Bažináč není klasickým superhrdinou amerického komiksu, ale právě to ho dělá zajímavým. Není to člověk se superschopnostmi, ale chodící bažina, která absorbovala entitu vědce Aleca Hollanda. Místo upnutého trikotu nosí zelenohnědou směs bahna, dřeva, mechu a hmyzu. A daleko víc než boj s padouchy ho zajímá, kdo nebo co vlastně je. Přelomový hororový komiks z pera Alana Moora ve třetí knize probírá otázky rovnoprávnosti žen, rasismu nebo jaderného odpadu.
Rukopis komiksového vizionáře a anarchisty Alana Moora je čitelný od prvních řádek, které pro Bažináče (v originále Swamp Thing) napsal. Dvacátý sešit The Saga of The Swamp Thing začíná konspiračním rozhovorem dvou hlavounů, kteří si nemohou vynachválit účinnost fráze „otázka státní bezpečnosti“. Univerzálního zaříkadla, po jehož vyslovení se už nikdo nezajímá, co děláte a koho chcete zabít. Sešit vyšel v roce 1984 a pro tehdy jedenatřicetiletého Brita znamenal velký vstup na americkou komiksovou scénu. Novému Bažináči tleskala kritika i čtenáři a to ještě netušili, že je čekají perly typu V jako Vendeta (1982–1989), Strážci (1986–1987) nebo Z pekla (1991–1996).
Alan Moore nenechal na Bažináči ani polštář mechu suchý. Hned na začátku svého vstupu do série nechal hlavní postavu zemřít, aby ji vzápětí oživil. Proč? Bažináč stále doufal, že z něj listí jednou opadá a opět se stane člověkem. Namísto znovuzrození v člověka mu ale Moore přichystal psychickou torturu: zjištění, že Alecem Hollandem s image bažiny není a nikdy ani nebyl. Je močálem, který náhodou nasál entitu umírajícího člověka a podle paměti vyrostl do tvaru humanoida. Není cesty zpět, žádná cesta neexistuje. Moore elegantně posunul těžiště vah Bažináčovy identity, čímž mu dodal nečekané možnosti. Bažináč je mrtev, ať žije Bažináč!
To vše se ale odehrálo o mnoho stran zpět a čtenáři teď drží v rukou třetí soubornou knihu Bažináč: Prokletí. Hned na jejím začátku Bažináč umírá znovu. Opět to není nic příjemného, očistec ale stojí za to. Zelenohnědý hrdina objevuje, čeho všeho je schopen a – mnohem podstatněji – že je nesmrtelný. Jeho tělo uvadnout může, vědomí si ale rychle vypěstuje další. Jedno torzo umírá, aby mohlo vzniknout nové a lepší. To je velmi pozitivní vidění světa, které u Moora nebývá často k vidění, nicméně v říši rostlin logiku nepostrádá.
Jak už bylo naznačeno, Bažináč tráví víc času nad přemítáním, kým nebo čím vlastně je, než bojem se zrůdami. Když už to vypadá, že se mu podařilo vybalancovat člověka a rostlinu v sobě, na scénu přichází John Constantine. Chlapík v baloňáku se sarkastickým šklebem, který se tváří, že o Bažináči ví vše. O vědomosti se ale dělit nechce. Občas něco naznačí a Bažináče vláčí po celých Státech s příslibem nových informací. Tenhle chlápek si hned od začátku získal srdce komiksových fanoušků a brzy (1988) se dočkal i vlastní komiksové řady. Od té doby je Constantine znám spíš jako Hellblazer.
Alan Moore v pěti bodech
- Jeden z nejvýznamnějších komiksových scénáristů ve vesmíru. Svým inovativním přístupem od 80. let 20. století posouvá možnosti komiksového média dál a dál.
- Na oslavě svých čtyřicátých narozenin se s naprostou vážností prohlásil za čaroděje, což později vysvětlil jako „logický krok v kariéře spisovatele“.
- Sám sebe prohlašuje za anarchistu, což lze vyčíst z mnoha jeho prací i otevřené kritiky kolegy Franka Millera, který stojí na opačné straně politického spektra.
- Logo mezinárodního hackerského hnutí Anonymous pochází dystopického komiksového románu V jako Vendeta, který Moore napsal. Jedná se o masku Guye Fawkese, který se roku 1605 pokusil vyhodit do povětří anglický parlament.
- Jednou z jeho posledních velkých prací je komiksový román Ztracené dívky (2006, česky 2008). Hlavními postavami této pohádky s prvky porna jsou Alenka z Říše divů, Dorotka ze země Oz a víla Wendy z Petra Pana.
Vizí Alana Moora bylo vytvořit moderní horor, který nestaví na zastaralých žánrových klišé a čtenáře děsí především současností. Jako anarchista neměl Moore nikdy problém najít v zaběhlých pořádcích plíživé děsy. Ty pak převedl do jazyka srozumitelnému široké veřejnosti – do komiksu. To je geniální tah, který konfrontuje publikum zvyklé na supermanovské rozdělení světa na dobro a zlo, s daleko komplikovanějšími myšlenkami. A co víc, funguje to dvousečně: komiks nabývá obsahu, který by mu kvalitou mohl závidět nejeden film nebo kniha, a pomalu se vymaňuje ze škatulky čtiva pro děti a retardované dospělé.
Říct, že právě společenská angažovanost udělala z Moora legendu, muže znít přitažené za vlasy. Pravdou ale zůstává, že jeho knihy měly vždy silný společenský přesah a výjimkou nejsou ani čtyři hlavní příběhy v Prokletí. První se točí kolem nebezpečí jaderné energie a odpadu, druhý se odehrává v zatopeném industriálním městě a poslední dvě vyprávění se vypořádávají s ozvěnami jižanského rasismu a rovnoprávností žen.
Zvláštní je, že Bažináč postrádá záporné postavy. Nukeface žije v halucinogenním objetí jaderného likéru, který neustále popíjí, upíři se usadili v zatopeném městě, aby měli konečně klid od lidí a jako běsnící vlkodlak figuruje frustrovaná žena v domácnosti, v níž léta spí nevyřčený vztek. Když si čtenáři odmyslí všechna strašidla a děsy, nejspíš se jim dostane obrázku temnější strany Ameriky z 80. let. Už tady se rýsuje pohled na svět pod nespočtem úhlů, který je tak zřejmý z pozdějších Strážců.
Třetí kniha se zdá být mostem, na jehož konci vypukne něco velkého. Především díky podivným narážkám Constantina, který neustále opakuje, že oni chystají něco velkého. Ze stránek komiksu čpí napětí a vzduch není ztěžklý jen vlhkostí bažiny. Přestože Prokletí nejspíš jen připravuje půdu pro čtvrtou knihu Hejno vran, kniha skvěle funguje i sama o sobě.
Jak to u dobré literatury bývá, Bažináč je aktuální i po téměř třiceti letech, protože obsahuje hledání identity člověka ve společnosti, rasismus nebo sexismus. Ona jsou ale spíš věčná sama témata. Stále se vrací, jako mrtví z hrobů. A proto existují knihy jako Bažináč, aby nám to připomínaly. Nehledě na to, že celý život Bažináče existuje na základě magického splynutí člověka s přírodou. Pravda, lidstvo by s přírodou nemuselo splynout tak doslovně, ale o to nejde. Počítá se každá kapka.
- Alan Moore: Prokletí (Bažináč 3)
- kresba: Stephen Bissette, John Totleben
- BB/art, 2011
- překlad: Viktor Janiš
- 192 stran, 499 Kč (v e-shopu Fantasye již za 449 Kč)
