Stará páka Hitman překročil stín tarantinovky, Garth Ennis, John McCrea, Hitman 7: Stará páka
 |
O Hitmanovi se často psalo jako o povedené tarantinovce. To znamená, že se v jeho příbězích hodně střílí, mluví sprostě a kadence výstřelů, výbuchů a sarkastických hlášek je nadměrně vysoká. Jenže Hitman měl vždy na víc, než být jen tvrďákem, který se chová jako Vincent nebo Jules z Pulp Ficton. Minimálně poslední svazek Hitman: Stará páka je toho důkazem.
Scénárista Garth Ennis si nejspíš uvědomil, že s mafiány a mimozemšťany, kteří se mydlí s antihrdniny s cigaretou v koutku úst, už moc nepřekvapí. Série se sedmou knihou blíží ke konci a tohle téma (nebo spíš tón) začíná být vyčerpané. Nezbývá než životní eskapády nájemného zabijáka Tommyho Monaghana představit v nečekaných souvislostech. O slovo se přihlásil ekologický étos, dojde i na city a pořádnou dávku nostalgie. A kdyby to Tommyho černé rentgenové oči dovolily, došlo by i na pláč.
Kniha sestává ze tří příběhů a první začíná úplně nevinně. Ostatně, jak už to bývá. Konec kšeftu, jen si odskočit na malou a rychle na pivo k Noonanovi. Čtenáři se možná nestává, že se cestou na toaletu připlete do přestřelky, v níž se nedopatřením přenese o pětašedesát milionů let zpět v čase na lov dinosaurů. Naše hlavní hrdiny to ale moc nezaskočilo. To už se ovšem nedá říct o přímém setkání se smečkou tyranosaurů v čele Jizvounem. Důležitější než duel Hitman versus Jizvoun je ale střet vymřelého, panensky čistého zvířete se zatuchající realitou města současnosti. Tvorovi navyklému na bio stravu lidské maso z počátku učaruje, za chvíli se mu ale udělá zle.
Ennis se při psaní monologů pro krále druhohor vytáhl. Otextovat charakter sebevědomého dinosaura pobíhajícího po Gothamu tak, aby to nevyznělo blbě, není jen tak. Představte si Godzillu, jak si pošlapuje po New Yorku, a povídá si sama pro sebe. Nicméně tady to funguje, a když dinosaurus přemítá o podivně jedovaté chuti lidí a nedýchatelném vzduchu, čtenář téměř uznale pokyvuje hlavou. Garth Ennis dokázal čtenáře ztotožnit se s dinosaurem.
Hitman na Fantasyi:
Ani další příběh není bez překvapení a to především díky vážnému tónu, v němž se nese. Rozebírá se tu vztah Tommyho s o generaci starším parťákem Noonanem. Hitman si začíná uvědomovat, že tak nějak podvědomě Noonana přijal za „náhradního“ otce. Oba tuší, jak k sobě mají blízko, ale chlapská hrdost jim to nedovolí naznačit ani půl slovem. „To chlapi nedělaj, to by bylo divný,“ vysvětluje Monaghan své bývalé holce Tieglové. Ta ho nejdřív chtěla vlastnoručně zabít, nakonec mu ale krk zachránila.
Mafie totiž nezapomíná a přišel čas na odplatu za smrt „Pánského WC“ Louie. A jelikož jsou mafiáni opravdu snaživí a série se blíží ke svému konci (tento svazek je předposlední), řež nepřežije pár zásadních postav. V klasické tarantinovce by postavy za své mrtvé přátele s vyraženým dechem neplakaly.
Z pera Gartha Ennise pocházejí i příběhy Punishera – Dole je nahoře, černá je bílá je brutální komiks, který dojme k slzám
Abychom ale nezapomněli, že v Hitmanovi hraje prim zábava, svazek uzavírá trochu fantasmagorní příběh rozvíjející tezi Alana Moora, o tom, že superhrdinové jsou zakomplexovaní a duševně narušení jedinci se slabostí pro dobrodružství a upnuté trikoty. V tomhle tónu se ostatně nese celá Ennisova tvorba.
Největším přínosem knihy je titulní příběh Stará páka, který do série vnesl lidský rozměr a čtenář se může do Hitmanových příběhu vžít. Díky umu Gartha Ennise texty nezní pateticky ani hloupě a jedna z jeho nejznámějších postav se zbavila nálepky, která jí ubírala na originalitě. S knihou Hitman: Stará páka se Tommyho postava stala lidštější a dveře pro velké finále jsou otevřeny dokořán.
- Garth Ennis, John McCrea, Hitman 7: Stará páka (Hitman (44–52))
- BB art, Praha 2011
- překlad: Šimon Španihel
- 216 stran, 499 Kč (v e-shopu Fantasye již za 449 Kč)
