Stanice 11 není tou postapokalyptickou knihou, kterou nejspíš čekáte, Emily St. John Mandelová: Stanice 11
 |
Ne každá kniha se pyšní tím, že má na obálce doporučení od George R. R. Martina. A přitom jméno autorky, Emily St. John Mandelové, nejspíš nikomu z českých čtenářů nic neřekne. Nyní se ale poslední dílo této kanadské spisovatelky, postapokalyptický román jménem Stanice 11, objevuje díky Argu i na pultech českých knihkupectví. A tak si může každý nedůvěřivý čtenář ověřit, zda je pravda to, co se o jejím talentu píše.
Svět, jak ho lidstvo znalo, skončil – to je základ všech podobných příběhů. Tím ale skoro končí výčet věcí, co má Stanice 11 s dalšími knihami žánru společného. Tohle zkrátka není vaše oblíbené klasické postapo. Ještě než přijde na řadu gruzínská chřipka a vyhladí naprostou většinu světové populace, dojde na jednu malou a ve větším měřítku vlastně docela nedůležitou smrt. Stárnoucí herec Arthur Leander zemře před zraky diváků na pódiu, zatímco ztvárňuje krále Leara podléhajícího šílenství.
O pár desítek let později pak tím, co zbylo ze severní Ameriky, projíždí kočovná společnost. Říká si Symfonie, hraje dávné skladby a shakespearovské hry. Ne tak velkolepě jako kdysi ve velkých divadlech, ale členové divadelně-hudebního spolku dělají, co se dá. Protože i když svět vlastně dávno skončil, každý z nich si moc dobře uvědomuje, že jen Přežít nestačí, jak ostatně hlásají slova na boku jednoho z vozů karavany.
Emily St. John Mandelová v pěti bodech
- Narodila se roku 1979 na západním pobřeží Kanady.
- Vystudovala moderní tanec v Torontu.
- Zatím napsala čtyři romány, Stanice 11 je jejím posledním.
- Se svým manželem a dcerou žije v New Yorku.
- Píše do internetového časopisu The Millions.
Středobodem příběhu je Arthurova smrt a u ní postupně začínají či naopak dřív nebo později končí zbylé příběhové linky. Protože i když to tak ze začátku nevypadá, vlastně je všechno velmi jemně a umně propojené dohromady. Čtenáři bude určitě hodnou chvíli trvat, než si zvykne na to, že od dobrodružného počínání Symfonie v zdevastovaném světě autorka velmi často odbočuje do flashbacků v podobě života před katastrofou, aby pozorovala počínání Arthura či někoho z jeho blízkých.
Stanice 11 není proto tolik o zpustošeném světě a divokém přežívání v něm, jako spíš o mezilidských vztazích, komplikovaných životech, vzpomínání a nostalgii. A i když se příběh na chvíli přenese do časů Symfonie, kouzlo netkví v divoké akci či nečekaných dějových zvratech, které vyrazí dech. Tkví v tom, co všechno lidé ztratili a co si nechtějí nechat vzít, je víc o změně vnímání krásy a o přežití kultury, než o přežití člověka jako takového.
Na zadní straně růžové obálky Stanice 11 se tvrdí, že je to vlastně z části psychologický román. Takové označení je sice docela trefné, ale kniha je natolik originální a zvláštní, že nejlepší bude ji do žádné konkrétní škatulky nezařazovat. O jaký žánr se vlastně jedná, si může čtenář udělat představu sám. Důležité je to, že jde o velmi kvalitní dílo, o čemž svědčí i výhra ceny Arthura C. Clarka v roce 2015 a připravovaná filmová adaptace.
- Emily St. John Mandelová: Stanice 11
- Argo, 2015
- Překlad: Markéta Musilová
- 328 stran, 348 Kč (v e-shopu Fantasye již za 313 Kč)
