Srdce v Atlantidě: Traumata, která nikdy neklesnou ke dnu, Stephen King: Srdce v Atlantidě
 |
Představovat jméno Stephena Kinga bezesporu není žádoucí. Stálice americké literatury posledních čtyř dekád patří mezi nejpopulárnější autory světa, což se odráží i v prodejích na našem malém trhu. I díky tomu se jeho mnohé knihy dočkávají dalších a dalších vydání. Tentokráte znovudošlo na Srdce v Atlantidě.
„Čti si někdy kvůli příběhu, Bobby. Nebuď jako ti knižní snobi, kteří to nedělají. Jindy si čti kvůli slovům – jazyku. Nebuď jako ti lenoši, kteří tohle nedělají. Ale až najdeš knížku, která má dobrý příběh a zároveň dobrý jazyk, tak si té knížky važ.“
Srdce v Atlantidě je v rámci Kingovy dlouhohrající spisovatelské kariéry v první řadě a především velice zvláštní knihou. Pardon, drahý čtenáři, poslední větu beru zpět. Velice zvláštními dvěma knihami.
Kniha je souborem hned pětice příběhů. Dvou delších novelek, jedné středně dlouhé povídky a dvou povídkových kraťasů. A zatímco první z nich, novelka s názvem Ničemní muži ve žlutých pláštích, je typická kingovina, kterou od knihy čekáte, všechny ostatní jdou proti tomu, co od Mistra známe. Až by bylo příhodnější Srdce v Atlantidě skutečně rozdělit na dvojici knih.
První by napsal Stephen King – Pan spisovatel.
Druhou pak Stephen King – člověk.
Všechny texty jsou sice provázány některými z postav a dějových motivů, to by však v mistrových rukou jistě nebylo na překážku tak, jako jsou čtenářsky lehce na překážku flagrantní rozdíly ve fikčních světech prvního a všech ostatních příběhů. Zatímco v Ničemných mužích ve žlutých pláštích dostáváme látku nefalšovaně mysteriózni, kdy spolu s jedenáctiletým Bobbym a jeho novým, zvláštním postarším sousedem Tedem odhalujeme nečekaná tajemství našeho zdánlivě obyčejného – a zdánlivě jediného – světa (zatímco my čtenáři objevujeme půvabnou provázanost s Kingovou kultovní sérií Temná věž), v ostatních příbězích můžeme číst zpověď stárnoucího muže, který byl při tom, když se svět měnil.
Zatímco Ničemní muži (podle nichž je natočený film s Anthonym Hopkinsem v hlavní roli, nesprávně pojmenovaný Srdce v Atlantidě) jsou skvělým čtenářským zážitkem, se sympatickými hlavními hrdiny, barvitými postavami, působivým námětem i oním temnověžním dědictvím a převážně dějovým narativem, ostatní příběhy se spíše zahloubávají do nitra. Vyprávějí příběhy nikoliv o tom, co zažíváme, ale jak na své zážitky reagujeme. Srdce v Atlantidě o první vysokoškolské lásce, vzestupu hippie komunity a o gamblerské vášni a prokrastinaci. Slepý Willie o pokání. Proč jsme byli ve Vietnamu o zážitcích z války, ve které američtí vojáci prohráli nejen vojensky, ale často i lidsky (na Kingově výpovědi k Vietnamské válce je paradoxní to, že se jí autor osobně nezúčastnil). A Nebeské stíny noci padají o vzpomínkách a vypořádání se s nimi.
Přesto jsou zřejmá i společná témata. Nostalgie. Zpověď a bolest pramenící z poznání, že mnohdy nejsme těmi dobrými lidmi, jimiž jsme být chtěli. Že svět se nevyvíjel směrem, kterým jsme očekávali. Že traumata, která se na nás během života nalepují jako nesmazatelné jizvy, nikdy nezmizí. Že válka je prostě kurva.
A že přes to všechno je život místem, kde stojí za to být. Obzvlášť, máme-li k ruce knihy, kterých si můžeme vážit.
- Stephen King: Srdce v Atlantidě
- Pavel Dobrovský – Beta, 2015
- překlad: Linda Bartošková
- obálka: Robin Brichta
- 526 stran, 319 Kč (v e-shopu Fantasye již za 287 Kč)
