Spřízněnci čarodějů, Adam Jay Epstein & Andrew Jacobson
 |
Aldwyn, Gilbert a Sylvie nejsou jen tak obyčejní hrdinové. Oni to vlastně nejsou lidé. Můžou vůbec kocour, žabák a sojka prožít nějaké zábavné a hlavně napínavé dobrodružství? Že to není možné? Tak se pojďte přesvědčit.
Jistě si již většina (u této knihy lze předpokládat, že z největší části dětských) čtenářů zoufá až z příliš velkého množství fantasy knih pro mládež, které však neoplývají velkou originalitou. Kdo se má pak vyznat v tom, která kniha zaujme a pobaví, a naopak, které se obloukem vyhnout? V knihkupectvích se válí plno „nástupců Harryho Pottera“, i knih, čerpajících ze slavného čaroděje, který přežil, inspiraci – a to je jen malý zlomek.
Spřízněnci čarodějů si však díky své poutavé anotaci získají čtenáře hned, přestože ti moc nevědí, co čekat. Přeci jenom se chtějí dočkat nějakého toho odklonu od stereotypu. A dočkají se. Zprvu nic neříkající příběh se postupně rozvine v celkem klidně se větvící dějovou linku.
Autoři se nepouštějí do nějakých akčních zvratů, a když už se zde objevují akční pasáže, připadají čtenáři spíše poklidné a ne tak divoké, jak možná Adam Jay Epstein a Andrew Jacobson zamýšleli. Může za to především to, že celá kniha se nese ve znamení pohody a žádného spěchu (paradoxem může být, že příběh z větší části popisuje tři dny).
Kdyby v knize nebyla tři velká klišé, bylo by to hned o něco lepší. Jeden z hlavních hrdinů – kocour Aldwyn – se shodou všech nečekaných okolností, které mohly nastat, dostal do obchodu s kouzelnými zvířaty. V tu chvíli do krámku přijde hoch Jack se svým mentorem a po zadumání, společně s výčtem schopností různých zvířat, se rozhodne pro Aldwyna – jak jinak? Mezi prvním a druhým klišé dojde k seznámení s ostatními dvěma přáteli – sojkou Sylvií a žabákem Gilbertem. A třetí klišé se nalézá přímo na konci knihy. To jen tak, aby se vědělo, že všechno má své mouchy.
 |
Zvířecí hrdiny naleznete i v další sérii pro mládež – Legendě o sovích strážcích:
Adam Jay Epstein a Andrew Jacobson pojali vyprávění trochu z jiného úhlu, jak se lze v anotaci dočíst. A vůbec nevsadili na špatnou kartu. Že prý zvířata kouzlí, mají magické schopnosti? Proč ne, alespoň to není napodobenina chlapce s hůlkou. Každý bodík se počítá. Lecjaký čtenář by chtěl také za mazlíčka přeci nějaké to magické zvířátko, není-liž pravda?
Kniha se čte sama, přestože se příběh vine pomalu. Vlastně, mezi začátkem a konečnou bitvou, narušuje poklidnou pouť jen málo překážek. Někteří by řekli, že to vítězství v závěrečné bitvě mají Aldwyn, Gilbert i Sylvie celkem zadarmo (prosím, nepočítat bolavé nohy a křídla z věčného chození a létání). Objevují se zde i vtipné dialogy či scény, které mnohým čtenářům pomáhají v udržení pozornosti. Toto vcelku pohodové putování se totiž nemusí každému líbit, ba hůř – může nudit. Tím se nemyslí, aby s příštím dílem přišli zlomené končetiny nepřátel, smrtící kouzla lítala ostošest a další podobné ztřeštěnosti. Ale je nutno podotknout, že o něco více akce by to chtělo.
Shrnuto a podtrženo – Spřízněnci čarodějů jsou pro všechny čtenáře, kteří hledají nějaké to povyražení v oblasti fantasy literatury pro děti a mládež. Je možné, že budou požadovat o něco akčnější příběh, jiní budou plesat nadšením a někteří budou vyhlížet druhý díl, aby zjistili, zda jsou v něm další klišé. Ale ti, kteří všechny chyby (sic s přimhouřením oka) opomenou, se budou na pokračování těšit ze všeho nejvíc.
- Adam Jay Epstein & Andrew Jacobson: Spřízněnci čarodějů (Spřízněnci čarodějů 1)
- Mladá fronta; 2011
- Překlad: Anna Vrbová
- Obálka: Peter Chan, Kei Acedera
- 320 stran, 299 Kč