JFK 25: Soumrak Camelotu, Karolína Francová
 |
Tajemný, magický, plný dokonalých hodnot, naplněný láskou a věrností, nezničitelný – takový je legendární hrad Camelot. Tedy vlastně byl. Symbol bájných lidských věků, kdy čestný skutek a úmysl měly váhu mocného zaklínadla, začínají ohrožovat náhle se probudivší draci. Nejde ale o přízračné bestie s ostrými drápy, dlouhými zuby a planoucím dechem. Draci Camelotu jsou plody zákeřných semen, která byla zaseta do úrodné půdy nevypočitatelné lidské povahy již před mnoha lety…
Agent JFK vstupuje do děje právě na počátku těchto událostí. Jeho první kroky v novém světě ale nejsou zrovna šťastné. Je nucen utkat se s Lancelotem a v čestném souboji ho poráží. Lancelot sice neumírá na místě, ale jeho zranění jsou natolik vážná, že požádá svého soupeře o důstojnou rychlou smrt. Musím říct, že osobně mě tento okamžik velmi potěšil. Obsahuje drsnou realitu středověku takovou, jaká doopravdy byla. Žádné romantické přikreslování, žádné nesmyslné utěšování a planá naděje do posledního okamžiku. Lancelot ví, že zemře. A chce odejít z tohoto světa hrdě, a ne jako mátožná chrčící loutka plivající krev. A JFK se ho nesnaží nijak přemluvit. I on situaci velmi dobře chápe…
Tragické události tím ale zdaleka nekončí. Ze severních končin země začínají přicházet podivné zprávy o řádění draků a mnich, který má podat králi přímé svědectví umírá ještě předtím, než dorazí na Camelot. Družina králova synovce Mordreda, cestujícího do středu království, je napadena a brutálně zmasakrována za pomoci neznámé magie. Mordred unikne smrti jen o vlásek, ale mezi mrtvými je nalezeno i jedno záhadné tělo se znetvořeným obličejem. Kdo je ten neznámý mladík? A proč nesměl být poznán?
Úvodní děj seznámil čtenáře s profilem dvou významných postav a ve stejném duchu kniha ještě nějakou dobu pokračuje. Dá se říct, že co kapitola, to jiný hrdina nebo hrdinka. Jindy bych nejspíš označila takový úvod za rozvláčný a nezajímavý, ale tedy musím s potěšením konstatovat, že ve skutečnosti slouží jako výborný úvod do příběhu. Autorka si totiž dala na psychologii hlavních postav opravdu záležet. Nezůstala jen u plochého profilu, ale propracovala všechny povahové rysy doslova do detailu. Vdechla postavám život, který jim uvěří i náročný čtenář.
Příjemným osvěžením je i to, že hlavními vypravěčkami poutavého příběhu jsou ženy. Nejdříve je to krásná, ale nešťastná manželka krále Artuše Guinevere a zhruba v polovině knihy se k ní přidá i bývalá agentka Nikita Bernstein alias Nimuet. Právě její vstup do děje mě trochu překvapil. K vyprávění doposud používaná třetí osoba se totiž najednou změní v „ich formu,“ což na můj čtenářský dojem působilo trochu nepatřičně. Pochopila jsem sice, že tak navazuje na svá předchozí dobrodružství, ale myslím, že to není příliš dobře zvolená metoda.
Nicméně k postavě Nimuet nebo spíše k jejím vlastnostem mám i další výhrady. V knize existují místa, při jejichž čtení mi opravdu nebylo jasné, jaké pohnutky Nikitu k jejímu jednání vedly, děj byl chvílemi zmatený a nepřehledný. Také sexuální magie, kterou autorka na několika místech nakousla, by si podle mě zasloužila trochu více prostoru. V jednu chvíli Nikita doslova omdlévá nesnesitelnou bolestí, když se přeruší její spojení s draky a za chvíli se už zase chová jakoby nic. O to zajímavější je ale Nikitina netušená schopnost nekromantské magie, která se závěrem příběhu docela zamává. Zajímavou ženskou postavu je i Morgana, ale ta se v samotném příběhu úplně ztrácí a několikrát jsem si položila otázku, proč ji tam autorka vlastně chtěla mít? Morgana sice přijede na Camelot a potvrdí smrt svého syna Mordreda (i když musí nepochybně vědět, že to není tak docela pravda), ale dál se o ní prakticky nic nedozvíme. A když začne Artušův hrad podléhat nepřátelskému útoku, doslova se vypaří z povrchu zemského, aniž by se pokusila jakkoliv zasáhnout.
Celkově ale výrazný ženský prvek dává knize nevšední originalitu.
Znamená to sice, že se ne zrovna malá část děje točí okolo citových
problémů a příběh je o něco více romantický, než kdyby ho vyprávěl
muž, ale žádnou červenou knihovnu v tom nehledejte. Navíc si myslím, že
prostřednictvím Guinevere poznáme temnou stránku jejího chotě mnohem
lépe, než kdyby o ní vyprávěl Artuš sám.
Otázkou zůstává, jestli nám zpracování nejznámější britské legendy
může nabídnout ještě něco nového. Nejde jen o opakování starých
příběhů se špetkou moderní sci-fi reality? Potěším vás, není to tak.
Zpracování artušovské tematiky už jsem četla a viděla mnoho. Dá se
říct, že co autor, to jiný přístup k legendárním postavám, takže
například někdy vidíme Morganu jako zlou a nenávistnou čarodějku a jindy
jako milou kladnou kouzelnici. Jedno měly všechny knihy společné: Artuš tam
byl vždycky „ten dobrý.“ V Soumraku Camelotu to ale není tak
jednozačné, a pokud se zaposloucháte do vyprávění Merlina, určitě velmi
dobře pochopíte proč
Přitažlivost textu spočívá mimochodem právě v důmyslném a detailně
propracovaném prolínání světů a časů. Minulost i budoucnost, známá
i neznámá realita, střípky našeho současného světa, to vše se
vzájemně mísí dokonale a přirozeně. Agenti z budoucnosti zapadají do
hradeb středověkého Camelotu stejně dobře jako rytíři kulatého
stolu.
Fakt, že se nejedná o naši minulost, ale o minulost jednoho z paralelních
světů, dává příběhu velkou volnost a netušené možnosti. . Kniha je
tedy napínavá až do poslední chvíle. Bude autorka alespoň trochu věrná
Artušovské legendě, nebo to všechno dopadne úplně jinak? To vám
neprozradím. Ale věřte mi, že se můžete těšit na opravdu rychle
plynoucí děj, s neočekávanými odhaleními a náhlými zvraty. Středověk
na vás bude doslova dýchat z každého řádku a možná pochopíte, že
tehdejší svět nebyl tak ideálním místem pro život, jak jste se
domnívali. I když motiv Mordreda, jako jediného přeživšího z celé
družiny (proč sakra přežívá vždycky jen ten nejdůležitější, toho by
přece měli pro jistotu několikrát propíchnout, ne?), se zdá být
přežitým klišé, nic není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo
zdát. Ne každý je tím, kým se zdá být. Ale to už bych
prozradila moc…
Jestliže je Soumrak Camelotu vaším prvním setkáním se světem agentů Miroslava Žambocha a Jiřího W. Procházky, ničemu to nevadí. Během šesti let od jejího uvedení na trh sice stihlo vyjít už 24 knih, ale příběhy na sebe vlastně příliš nenavazují. Se světem Artuše a jeho rytířů se tady setkáváme vůbec poprvé a agenti v něm vlastně mají jen docela nevýznamné role. S agenturou a její minulostí se tak sice příliš neseznámíte, ale příběh si můžete skvěle vychutnat i bez nich. Navíc většinu nevysloveného si každý jen trochu šikovný čtenář lehce domyslí.
Pokud hledáte neotřelý pohled na dobu rytířů kulatého stolu, máte rádi lehce akční fantasy počtení s mírnou příchutí sci-fi, jestliže milujete odvážné bojovníky v lesklé zbroji, nevypočitatelné kouzelníky a křehké dámy v nesnázích, pak je JFK – Soumrak Camelotu přesně pro vás. Dlouholetí fanouškové ságy se zase v knize dočkají zajímavých odhalení u bývalé agentky Nikity Bernstein, která postupně objevuje své nové schopnosti a dovednosti. A vyhrocuje se také situace mezi JFK a X-Hawkem, takže to vypadá, že na jejich střet už nebudeme čekat příliš dlouho…
– Francová, Karolina: JFK 25 – Soumrak Camelotu
- Triton + EF, 2011
- Obal Tomáš „sketchbook“ Jedno
- 192 stran/ 149 Kč