Sniegoského válka pokračuje. Jak si vedou Padlí andělé ve druhém svazku?, Thomas E. Sniegoski: Aerie a Zúčtování (Padlí andělé 2)
 |
Aaron Corbet, vyvolený Nephilim, se vydává spolu se svým učitelem Camaelem a psím kamarádem Gabrielem na strastiplnou cestu za vítězstvím proti Mocnostem, na jejímž konci snad naleznou rozhřešení, po kterém padlí andělé tak dlouho prahli.
Děj knihy navazuje přesně tam, kde první díl skončil – Aaron se vydal spolu s pomocníky na cestu, na jejímž konci, jak doufají, najdou ztraceného bratra Stevieho, které ho unesl Verchiel, porazí Mocnosti a budou žít šťastně až do smrti. Příběh se však začne pomaličku komplikovat, do děje vstupují další postavy a zaplétají tak klubko ještě víc.
I přes značný počet hlavních či vedlejších postav čtenář však neztrácí přehled, spíše naopak – Thomas E. Sniegoski rozehrává andělskou hru velmi přehledně, což nepozornějšího čtenáře jistě potěší. Zápletka je daleko komplikovanější než v prvním svazku, příběh plyne velmi dynamicky a nudnější pasáže, které trochu narušovaly plynulost prvního dílu, autor brilantně nahradil akčními scénami, kde se cítí jako ryba ve vodě. Na jeho psaní je to také znát – klidnější pasáže pokulhávají, ale jakmile nastane bitva, Sniegoski mistrně využije svého umu a podá čtenáři přesně to, oč žádá. Především díky tomu se kniha tak rychle a snadno čte.
Na rozdíl od Padlých andělů a Leviatana uplatňuje spisovatel v Aerii a Zúčtování více metafor, daleko lépe vykresluje atmosféru a jednotlivé charaktery postav, což způsobuje, že se čtenář lépe ztotožní s hrdiny a celkovým příběhem. Dalo by se říci, že Sniegoskiho styl psaní se od prvního dílu velmi zlepšil. Díky tomu je druhý díl dynamičtější, čtivější a celkově povedenější než jeho předchůdce, a to nejen svou originálnější zápletkou, ale také schopností čtenáře zaujmout a udržet si jeho pozornost až do poslední slabiky.
Zpočátku bylo vše ponořeno do tmy, jen jed hřál. Pak ji ale spatřil, rozvalující se v černém moři pomalého ústupu. Když ji Aaron viděl naposledy, brala na sebe podoby nejrůznějších stvoření. Nyní dospěla do překrásného okřídleného tvora s lidskými rysy. Kůži měla jako slunce, ale oči chladné a tmavé jako noc. (str. 133)
Autor se v Aerii a Zúčtování zabývá více psychologií postav, což nikdy není na škodu. Především vykreslení velitele mocností Verchiela se mu podařilo na výbornou, ale i nové postavy jsou krásně prokreslené a vztahy mezi nimi zajímavě vykonstruované. Spisovatel se ve svém druhém svazku také vyvaroval nudných středoškolských, dětinských milostných pasáží s Vilmou, které v prvním díle nabourávaly celkový dojem z knihy, a nahrazuje je daleko vyspělejší a zajímavější dějovou linkou, která zamotá pomyslné klubko ještě víc. Tím se kniha stává zajímavější i pro pánské publikum.
Stejně jako první kniha, i Aerie a Zúčtování jsou rozděleny do dvou částí, ale navzdory tomu na sebe krásně navazují a udrží čtenářovu pozornost. Především díky napínavým koncům obou z nich. Kapitoly jsou dobře rozvrženy, ani příliš dlouhé na to, aby se čtenář začal nudit, avšak ani zbytečně krátké, což opět přispívá k dobrému plynutí čtyři sta třiceti pěti stránkového příběhu.
Druhý díl trilogie o Padlých andělech v mnohém převyšuje svého mladšího bratříčka – více akce, méně hluchých míst, poutavější zápletka. Tématika padlých andělů je poslední dobou v módě. Některé knihy jsou lepší, jiné horší – a Thomas E. Sniegoski dokazuje, že i v této době dokáže napsat vkusnou, zajímavou a originální knihu, která se v záplavě andělů jen tak neztratí.
- Thomas E. Sniegoski: Aerie a Zúčtování (Padlí andělé 2)
- CooBoo, 2012
- překlad: Anna Vondřichová
- obálka: Lubomír Kuba
- 435 stran, 299 Kč, (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)
