Síla vzdoru, Suzanne Collins
Katniss Everdeenová přežila v aréně už dvakrát. Musí ale sehrát svou roli ještě v jedné hře. Kdo jiný by mohl rozdmýchat jiskru, kterou dívka v plamenech zažehla v obyvatelích Panemu? „Jestli shoříme my, vy shoříte s námi!“
Lidé z Třináctého kraje zachránili Katniss z arény, přesto jim ale jejich Reprodrozd není na nic. Místo podpory revoluce se schovává v komoře, probírá se krabicí s tužkami a truchlí nad ztrátou Peety, kterého zajal Kapitol a právě teď ho nejspíš mučí kvůli informacím o povstání.
Když ale Katniss uvidí v televizi Peetův rozhovor, po kterém ho celá Třináctka označuje za zrádce, něco se v ní pohne. Souhlasí s rolí tváře povstání, ale za podmínky, že zajatí splátci dostanou milost a že zabije prezidenta Snowa. Natáčení proklamy v televizním studiu však skončí katastrofou. Katniss prostě není typ na odříkávání sloganů. Její nejsilnější momenty totiž vždycky nějak vyplynuly ze situace, jako když se dobrovolně nabídla jako plátkyně místo své sestry nebo když ozdobila Routino tělo květinami. Dívka je proto vyslána do Osmého kraje, při její návštěvě ale na provizorní nemocnici, ve které natáčení probíhá, zaútočí kapitolská vznášedla a před troskami rozbombardovaného skladiště Katniss pronáší jeden ze svých nejsilnějších projevů.
Zdaleka ale ještě není vyhráno. Každá válka totiž stojí životy mnoha lidí a ušetřeno není ani duševní zdraví. Když v přímém přenosu Peeta varuje Třináctý kraj před bombami, velmi riskuje. Díky němu ale proběhne včasná evakuace a nikomu se nic nestane. Tedy kromě Peety. Snow to jistě nehodlá nechat jen tak. A právě proto je uspořádána záchranná mise, která má Peetu dostat zpátky ke Katniss.
Ten pravý boj tak teprve začíná a Katniss se v něm nemůže spolehnout
ani na to, kdo je její přítel, a kdo nepřítel.
Síla vzdoru opravdu zamává čtenářovými emocemi. Z předchozích dílů
bychom měli být na umírání mnoha postav zvyklí, přesto jsem ale občas
musela sama sebe pomalu resuscitovat. Autorka naprosto chladnokrevně
vyvraždila polovinu mých oblíbených postav. Rada pro čtenáře: na nikoho
se nevažte. Spisovatelka je totiž opravdu nevypočitatelná a její řádění
nemá daleko k Jacku Rozparovači.
Pokud jste v předchozích dílech měli pocit beznaděje, teď budete naprosto odrovnaní neschopností hlavní hrdinky změnit tragické události, kterými je kniha prošpikovaná skrz na skrz. Donutí vás to o příběhu přemýšlet ještě měsíce po tom, co jste se čtením skončili, a znovu si číst některé scény s nadějí, že jste jen špatně viděli, a ta daná věc byla vlastně úplně jinak, než jste si mysleli. I když konec byl na můj vkus až moc rychlý, nemohu si jinak stěžovat na nic, co by mi v trilogii chybělo. Zamilovala jsem si naprosto všechny aspekty příběhu. Charaktery, zápletku, prostředí i styl, jakým autorka píše.
Pokud hledáte něco hlubokého s opravdovým poselstvím, volbou Hunger Games určitě neprohloupíte. Tato série je majákem v přeslazeném moři literatury pro mladé dospělé. Nikdy bych neočekávala tak moc reálné zakončení něčeho, co je určeno pro náctileté čtenáře. Dá se to vůbec nazývat happy-endem? Jsem nešťastná z toho, že Sílou vzdoru Hunger Games doopravdy skončily, ale na druhou stranu jsem autorce vděčná za to, že nepropadla touze po ještě větší slávě (což snad není ani možné) a nenechala se zviklat k dalšímu dílu.
S Katniss ale rozhodně budeme mít tu čest ještě jednou, a to na plátnech kin ve filmovém zpracování Arény smrti. Co by si mohl fanoušek přát více?
- Collins Suzanne:Aréna smrti
- Fragment, 2011
- Překlad: Zdík Dušek
- 336 stran / 349 Kč