Sergej Lukjaněnko vypráví příběh člověka, který následoval Mesiáše, Sergej Lukjaněnko: Chladné břehy (Hledači nebe 1)
 |
Fakt, že Chladné břehy započaly dvoudílnou sérii Hledači nebe už v roce 1998, tedy na samém počátku Lukjaněnkovy vrcholné tvorby, však na kvalitě ani originalitě knihy nijak neubírá. Naopak – autor, který se věnoval převážně sci-fi, rozpoutává zajímavý příběh v době, kterou nelze zcela určit, a přesto se nejvíc podobá pozdnímu středověku, na místě, které tolik připomíná Evropu, a přece není tak docela totožné…
Každý touží vlastnit Slovo. Avšak toto privilegium náleží jen nejbohatším šlechticům, urozeným lidem a vyvoleným. Podstatu řečené magické formule není vůbec snadné pochopit, dokonce ani autor ji, jak se zdá, zcela nepochopil, neboť jeho pokusy o vysvětlení jsou poněkud mlhavé a v jistých ohledech si i protiřečí. Aby mohl člověk sáhnout na Slovo (nebo také do Chlad“), musí pronést jednoslovný příkaz, který zná jen on. Tím se dostane do jiné dimenze, kde je věčná zima, a kam si ukládá své věci. Zvláštní je to, že jak si člověk do Chladu věci uloží, tak je také vytáhne zpět na svět, i kdyby měla být mezi uložením a vyjmutím prodleva třeba tří set let. Nade všemi pak stojí Slovo, které vládne všem, a jež kdysi pronesl Vykupitel, načež ho dal Sestře (parafráze na Matku Boží – Marii).
Věrohodný příběh Chladných břehů je plný protikladů, a to jak vně hrdinů, tak i uvnitř nich samotných. Autor se s postavami nemaže, neváhá jednomu z hlavních hrdinů nalomit nohu a zranit druhého. Protagonisté se se svými problémy vypořádávají jen díky svým „lidským“ dovednostem a nikoli za přispění nečekaného štěstí nebo nadlidských schopností.
Sergej Lukjaněnko v bodech
- Narozen roku 1968 v Kazachstánu, v současné době žije v Moskvě.
- O fantastiku se zajímal už od dětství – mezi jeho oblíbence patřili Krapivin a Heinlein.
- Jeho nejúspěšnějším a neznámějším dílem je série Hlídek – Noční, Denní, Šerá, Temná, Poslední a Nová).
- Dnes má na kontě přes dvacet knih, z nichž většina už vyšla i česky.
- Lukjaněnko miluje Rusko a především Moskvu – zde se také odehrává děj většiny jeho knih.
Román se odehrává z pohledu zvláštní postavy – zloděje Ilmara, kterého by pravděpodobně jiní autoři zařadili spíš jako postavu vedlejší. Ne tak Sergej Lukjaněnko. To vytváří malý klam – příběh, který je na první pohled o zloději (autor dokonce dodržuje ich-formu), tak docela o zloději není. S takovou zajímavou kombinací se čtenář může setkat jen málokdy. Je to, jako by byl Matrix vyprávěný z pohledu Cyphera nebo Bible z pohledu Jidáše.
Co se druhého přirovnání týče, je třeba podotknout, že hlavní dějová linie Chladných břehů je parafrází na příběh Ježíšův, avšak s jediným rozdílem – před Vykupitelem, o kterém vypráví Ilmar, už jeden takový byl. I to dává celému příběhu zajímavý a nevídaný náboj, který může být na první pohled přehlížen – už proto, že se hlavní linie v podstatě točí okolo klasického klišé s Vyvolený“.
A možná právě oním prohozením hlavních postav proměňuje zkušený spisovatel klasické klišé o vyvoleném v poutavý a zajímavý příběh o muži, který znal mladíka, jenž se snažil stát Vykupitelem. S tím spojené nesnáze dotyčného mladíka, který si od začátku není jistý, zda svůj úkol zvládne, jsou rovněž dalším odkazem na skvělé zpracování.
Ne nadarmo se říká, že příběh s myšlenkou je dvojnásobně dobrý. Chladné břehy jsou živoucím důkazem tohoto rčení. Autor vypustil zbytečné krvelačné rvačky, omezil brutální scény plné krve a násilí, umístil vypravěče mimo střed příběhu a vše zasadil do světa, jenž je úplně jiný, než ten náš a přece je v lecčems podobný. Výsledek představuje pozoruhodné fantaskní dílo, u kterého se člověk neostýchá zamyslet se sám nad sebou.
- Sergej Lukjaněnko: Chladné břehy (Hledači nebe 1)
- Argo a Triton, 2012
- překlad: Pavel Weigel
- obálka: Milan Fibiger
- 368 stran, 298 stran (v e-shopu Fantasye již za 268 Kč)
