Feyre se vrátila z boje pod Horou jako úplně jiný člověk. Tak zaprvé – už vlastně člověk není, protože za svou oběť získala od všech vládců Prythianu obrovský dar a stala se nesmrtelnou vílou, na což si neustále zvyká a objevuje stále nové schopnosti, o kterých dřív nevěděla. Ale hlavně je psychicky zničená a uvnitř zlomená a noc co noc se budí z nočních můr, které ji od návratu na Jarní dvůr neúnavně pronásledují.

Ničí ji, co pod Horou provedla, a vyčítá si to i přesto, že její rozhodnutí nakonec dokázalo zachránit celý Prythian. Nepomáhá ani to, že jí nikdo jiný kromě jí samotné nic nevyčítá a naopak ji všichni oslavují jako velkou zachránkyni. Feyre nevěří, že si zaslouží pohádkový život, jakého se jí dostalo, a její špatná psychika se na ní silně podepisuje. I když má dostatek jídla a luxusu, její tělo je vyhublejší, než když ve svém dětství žila v chudobě a skutečně umírala hlady. A její teď už snoubenec Tamlin jí to ani trochu neulehčuje. Kvůli strachu o její bezpečí ji nutí zůstávat na dvoru v obležení stráží a skoro ji nepouští z domu, i když vidí, jak ji to ničí. Je tu však jeden muž, na kterého zapomínají a který může všechno změnit – vládce Nočního dvoru Rhysand, se kterým Feyre pod Horou uzavřela dohodu.

Nesmrtelná síla byla spíš prokletím než darem. Po návratu zpod Hory jsem pokřivila a ohnula každý příbor, kterého jsem se dotkla, a na svých delších a rychlejších nohách jsem zakopávala tak často, že Alis z mých komnat odnesla veškeré nenahraditelné cennosti (obzvlášť ji rozladilo, že jsem převrhla stolek s osm set let starou vázou). A rozbila ne jedny či dvoje, ale patery skleněné dveře jen tím, že jsem je nedopatřením zavřela příliš velkou silou. (str. 14)

Feyre se Rhysandovi za to, že jí zachrání život, zavázala, že jeden týden v každém měsíci stráví jako host na jeho dvoru. Doteď se jí nejmocnější vládce Prythianu neozval, nechával jí prostor, aby se se všemi uplynulými událostmi vypořádala, a ona tajně doufala, že na ni zapomněl. Ale to byla bláhová naděje. Rhysand se brzy objeví a bude vyžadovat splnění smlouvy. Na Nočním dvoře Feyre zjistí, že to tam vůbec není takové, jak se mezi ostatními vílami s děsem v očích špitá a ona se tam nemá čeho bát. A jak se postupem času ukazuje, ani Rhysand není tím bezpáteřním, sobeckým zmetkem, za jakého ho považovala.

Už brzy ale na hlavní hrdinku a vlastně i celý Prythian čekají větší problémy, v porovnání s nimiž vypadají ty jejich současné jako obyčejné malichernosti. Ukáže se totiž, že Amarantha, která sužovala Prythian dlouhých padesát let, než ji Feyre dokázala porazit, byla pouhý začátek. Král Hybernu se smrtí jedné ze svých velitelek nenechal rozhodit a i nadále plánuje obnovit válku, kterou s vílami vedl před celými staletími. Obyvatelé Prythianu se chtě nechtě budou muset opět chopit zbraní, a pokud nechtějí znovu stanout v řetězech, bránit, co je jejich.

Sarah J. Maas v pěti bodech

1. Narodila se a dětství prožila v New Yorku.
2. V současnosti žije se svým manželem a psem v Pensylvánii.
3. V roce 2008 absolvovala s vyznamenáním Hamilton College s diplomem z tvůrčího psaní.
4. Skleněný trůn, svou úplně první knihu, napsala, když jí bylo pouhých šestnáct let.
5. Svou prvotinu Skleněný trůn vydala i díky nespočtu internetových fanoušků, kteří si ji přečetli na stránkách, kam původně publikovala.

Dvůr trnů a růží, první díl ze série, byl založen na pohádkovosti, okořeněné trochou temnoty a mystiky. To se teď mění. Dvůr mlhy a hněvu se úplně zbavil předešlé pohádkové atmosféry a naopak přidal na temnotě, což sérii velmi přidalo. Stala se dospělejší, akčnější, zbavila se převážného množství klišé z prvního dílu a tak nějak celkově poskočila na úplně jinou (čti: mnohem vyšší) úroveň. Díky tomu je příběh hned od začátku velmi zajímavý a čtivý a čtenáři se pročtou na konec dřív, než si to vůbec stačí uvědomit. A to i přesto, že se jedná o více než šestisetstránkového cvalíka. U mnoha knih bývá na škodu, když je příběh natažen na tak úmorné množství stránek, ale to pro díla od Sarah J. Maas neplatí. Ta to umí podat tak, že se čtenáři naopak budou dožadovat ještě přídavku.

V případě předchozího dílu se často kritizovala plochost hlavních postav, které byly téměř bez jakýchkoliv charakterových vlastností, a čtenáři si o nich nedokázali utvořit přesnější představy. Jediné postavy, u kterých se dal nějaký ten charakter vypozorovat, byly jen a pouze tři a to ještě ke všemu spíše vedlejší – Rhysand, Lucien a Nesta. Druhému dílu už to samé vytýkat nelze, s příchodem Nočního dvora se totiž objevila pořádná nálož nových postav, které si nejde nezamilovat, a konečně se předvedla i samotná Feyre, která se z původně nevýrazné šedé myšky stala lvicí zasluhující si respekt a čtenářské sympatie.

Sarah J. Maas je už proslulá tím, že se knihu od knihy zlepšuje a první díly jejích sérií bývají oproti těm následujícím mnohem slabší. To dokázala i u této série, protože Dvůr trnů a růží se nemůže Dvoru mlhy a hněvu vůbec rovnat. Druhý svazek utekl tomu prvnímu hned o několik mil a nastavil nadcházejícímu třetímu zatraceně vysokou laťku. Jediná nevýhoda, kterou tento velký vývoj má, je ta, že se série stala skoro až nevhodnou pro čtenáře pod patnáct let. Autorka se totiž kromě jiného pustila i do docela detailního popisu erotických scén.

• Sarah J. Maas: Dvůr mlhy a hněvu (Dvůr trnů a růží 2)
• CooBoo, 2017
• překlad: Ivana Svobodová
• 664 stran, 369 Kč (v e-shopu Fantasye již za 332 Kč)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).