Sama čepel, Joe Abercrombie
 |
Při otevření první knihy fantasy trilogie mne často oblévá hrůza při představě „inovativního přístupu“ autorů, kteří zamění trpaslíka za skřítka, hobita za dítě a skupinka může chutě vyrazit přes Temný hvozd, aby v závěru třetího dílu slavně utloukla Temného mága kouzelnou paličkou na maso, kterou před staletími vykovali trpaslíci pod horou. Vždy jsem ovšem mile překvapen, když alespoň špetka fantazie pronikne mezi ubíjející klišé.
Joe Abercrombie není nijak plodný autor, vlastně je trilogie „První zákon“ jediné rozsáhlejší dílo, které napsal. Udivila mne nepřítomnost tradiční mapy, která by se při přeskakování mezi divokým severem „Spojeného království“ a vyprahlým jihem docela hodila. Při zmínce o „blatech na jihu“ jsem se příliš neorientoval, než z délky putování vyplynulo, že půjde patrně o jih „Severu“, a nikoli pouštní jih království.
Spojené království má nepřátele všude, jak již v divokých dobách
bývá zvykem. Na severu se „barbaři“ nedobrovolně spojují pod praporem
tvrdého samozvaného krále Bethoda a na jihu číhají na příležitost
vojska guršského císařství, kterému v žaludku leží nedávná
válečná prohra. Alespoň z rozhádané Staré říše snad nebezpečí
nehrozí.
Do srdce království pomalu směřují hrdinové knihy ze všech světových
stran. A je to opravdu vybraná sebranka.
„Devítiprsťák“ Logan je válečník ze severu, kterého v
„civilizovaném“ království pasují obratem za barbara – a to ani
netuší, že za berserkem „Krvavou devítkou“ je kraj vylidněnější než
po moru.
„První mág“ Bayaz je nerudný dědek, který je na svých pár set let
ještě docela čiperný a při síle.
Malacus Quai je naopak ňouma, který má jako mágův učedník ještě co
dohánět.
Jezal dan Luthar je aristokratický povaleč, kterého jen ješitnost
vybičovala k pořádnému tréninku v šermu. To je ostatně kromě arogance
a hazardu to jediné, v čem vyniká.
Ferro Malthiss je naopak zabiják z jihu a jediná žena ve skupince.
Inkvizitor Sand dan Glokta se z předchozího výčtu vymyká především
tím, že ho nikdo nechce uvrtat do divokého dobrodružství pod vedením
prastarého mága. K tomu navíc po mučení v císařské věznici nemá
fyzické předpoklady. Přesto je to nejživější postava knihy.
Autor si u většiny postav vystačí s archetypy polepšeného vrahouna, nadutého šlechtice (jistě přijde k rozumu), záhadného mága apod. Jedinou skutečně propracovanou postavou je zmrzačený inkvizitor, který působí lidským dojmem. Není to špičkový šermíř, mistr v přežití ani záhadný mág, je to prostý člověk vynikající pouze pronikavou inteligencí ukrytou ve zmrzačeném těle. Jeho myšlenky nesměřují k záchraně světa, ale pouze k přežití běžných životních situací, které zdravému člověku nedělají žádný problém. Rovněž jeho chování je dáno rozumnou úvahou a není skryto tajemstvím a mystikou.
Přijatelnou postavou je i Logan, přesto je množství jeho rozhodnutí
skryto neobjasněnými minulými činy. Celou knihou prochází s tím, že
„se stejně vždy rozhodl špatně, tak ať rozhoduje někdo jiný“. Na
vůdce bandy desperátů je to velice zvláštní přístup, ve kterém logiku
nevidím.
Ostatní hrdinové jsou jen karikatury základních charakterových rysů, ve
kterých žádnou hloubku nehledejte.
Již jsem naznačil, že se v centru Spojeného království pomalu schází skupinka, která má vyrazit do tajemných dálek za dobrodružstvím, jež jí nalinkoval mocný „první mág“, který byl prvním z učedníků mocné polobožské bytosti. Cestou pochopitelně prožívají množství příhod, kde nechybí bitky se skřety (šanky), bitky s lidmi, slavné souboje, trocha magie a pochopitelně i nějaká ta platonická láska.
Naštěstí se velká část děje odehrává ve městě, takže alespoň
stokrát omleté putování divočinou nezabírá celou knihu a poflakování
„barbara“ Logana po městě přináší i nejeden lehce komický prvek.
Obzvláště přestrojení do „těch správných barbarských“ šatů
obšitých kůží, které musí hrdinové shánět v půjčovně divadelních
kostýmů, je skutečně groteska k pohledání.
Naopak práce inkvizitora Glokty není veselá ani trošku a slabší povahy
možná budou mít delší dobu problém vyrazit k zubaři.
K mému překvapení se skupinka schází a schází, až je tu najednou konec knihy a děj ještě ani nezačal. Stručně shrnuto se hrdinové sešli ve městě a o tom je celá kniha. Nemohu tvrdit, že by byla vysloveně nudná, ale že by děj nějak překotně letěl, to také rozhodně neodpovídá pravdě.
K mé hrůze teď skupinku čeká cesta za magickým artefaktem (Sémě), aby nakonec nakopala Temného mága (proroka), který se snaží ovládnout svět. Pevně doufám, že alespoň nesídlí v Temné věži za Temným hvozdem. Přesto v sobě nosím naději, že nás autor v následujících dílech překvapí nečekaným rozuzlením a nepůjde o tradiční fantasy cestopis.
Co dodat? Zručně napsaná první kniha tradiční fantasy trilogie, která sice neurazí, ale ničím zvláštním neoplývá.
- Joe Abercrombie: Sama čepel
- vydal: Polaris, Frenštát pod Radhoštěm 2008
- přeložila: Dana Krejčová
- obálka: Laura Brett
- 430 stran / 259 Kč
