Na počátku roku 2012 probíhala v knihovnách akce Sladký život s knihovnou. Lze-li knihu přirovnat k zákusku, pak fantasy román Chladné břehy lze přirovnat k čokoládovému dortu, ozdobenému šlehačkou i s kávou pro dobré trávení. Tak je vydatný.

Kluzký Ilmar, zloděj pátrající po zapomenutých pokladech, míří do dolů dobývat kámen. Ale nabídne se mu příležitost utéci, příležitost, která se jmenuje Marek. Obě se nakonec únik z dolů podaří a cestou se k nim přidávají další spolupoutníci. Pak se ale všichni dozví, že…

Sergej Lukjaněnko prostřednictvím svých hrdinů adoruje přátelství a dává naději, podobně, jak tomu je u Dumasových Tří mušketýrů. Ilmar zde necestuje pro šperky do Anglie, ale užije si své vlastní dobrodružství. Tentokrát neprolézá opuštěná města, aby v nich něco našel, ale skrývá se v nich. A společnost uprchlíků se rozrůstá podle hesla: „Najdeš-li přátele, najdeš poklad.“

Sergej Lukjaněnko v pěti bodech

• Narodil se v roce 1968 v Karatau, SSSR.
• První fantastická povídka s názvem Porucha (Narušenie) mu vyšla v časopise Záře v roce 1988, známým se ale stal až po publikování románové prvotiny Rytíři čtyřiceti ostrovů (Rycari Soroka ostrovov).
• Zpočátku byla v jeho dílech patrná inspirace ruským autorem Vladislavem Krapivinem nebo Američanem Robertem A. Heinleinem, rychle však našel svůj vlastní styl.
• V roce 1990 dokončil Státní lékařský institut v Alma Atě se specializací lékař-terapeut, začal pracovat jako psychiatr a potom se stal zástupcem šéfredaktora časopisu Světy.
• V České republice je známý především cyklem románů Hlídka, který vychází od roku 2005. Právě první dva díly tohoto cyklu, Noční hlídka a Denní hlídka, byly i zfilmovány. Noční hlídka v roce 2004, Denní hlídka o dva roky později.

Příběh Chladných břehů se odehrává v jednom z těch vesmírů, které nazývají čtenáři fantastiky paralelními, kde železo je dražší než zlato a tak vzácné, že se z něj vyrábí šperky. Zbraně vyrobené z tohoto kujného nerostu, jak chladné i palné, vlastní jen bohatí. Toto nevaječné dvojče naší reality, jeden z vesmírů pana Lukjaněnka, obsahuje i určitý typ magie, Slovo. A navíc tu Ježíše neukřižovali – co se s ním stalo, pozná čtenář v pokračování dvojdílné série.

Knížku Sergeje Lukjaněnka lze srovnat jen s jeho dalšími díly. V Rusku vyšly Chladné břehy a Nadchází ráno v letech 1998 a 2000, tedy před legendárními Hlídkami. Co je spojuje s dalšími autorovými literárními díly? Propracovaná psychologie postav, postupně narůstající napětí s akčními scénami, které se ale občas střídají s chvílemi zastavení na besedách s přáteli či spolucestujícími, během kterých se čtenář dovídá víc o světě, kde se příběh odehrává, a získává další informace jakým směrem se dát a kam zamířit. Takové RPG.

Do jakého literárního subžánru svazeček zařadit a pro koho jej pan Lukjaněnko napsal? Těžko Chladné břehy zaškatulkovat, protože obsahují prvky jak sci-fi, tak i fantasy. Podobnost lze vidět i u Miroslava Žambocha a jeho Seržanta, propojení techniky a magie. A která skupina z rozsáhlého čtenářstva má k novince nejblíže? Fandové a ti, kteří se s autorem už potkali nad jeho jinými výtvory, cestovatelé alternativními světy a snílci, kteří se zamýšlejí, snímají fantazii ohlávku a řeší, co by se stalo kdyby.

• Sergej Lukjaněnko: Chladné břehy (Hledači nebe 1)
• Argo a Triton, 2012
• překlad: Pavel Weigel
• obálka: Milan Fibiger
• 368 stran, 298 stran (v e-shopu Fantasye již za 268 Kč)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).