S každou knihou se snažím být lepší a lepší, říká autorka Dcery hvězd Michaela Burdová
 |
Michaela Burdová je zkušenou autorkou fantasy knih pro děti a mládež. Od vydání její první knihy a začátku úspěšné série Poselství už uběhlo deset let a za tu dobu se jen této knihy prodalo skoro dvacet tisíc výtisků.
U příležitosti vydání autorčina nejnovějšího počinu – Dcery hvězd – si redakce Fantasya.cz pro své čtenáře připravila s touto úspěšnou spisovatelkou a výtvarnicí rozhovor.
V roce 2008 vyšla vaše první kniha Zrádné hory Dragor a úvodní díl oblíbené série, to vám bylo teprve 19 let. Vzpomínáte si ještě na pocity, které Vás provázely při vydání první knihy v tak nízkém věku? A jak moc se liší dnes, deset let poté, když už jste zkušená spisovatelka?
Byly to naprosto úžasné a vzrušující časy. Všechno pro mě bylo nové a ze všeho jsem byla nervózní, ale zároveň jsem si to neskutečně užívala. Hodně dlouho jsem nemohla uvěřit, že se mi doopravdy podařilo vydat knihu a zrovna u Fragmentu! Dokud jsem ji nedržela v ruce, pořád jsem si říkala, že to není možné. Měla jsem ohromnou radost.
Dnes to mám vlastně stále hodně podobné – pořád se nejvíc těším na to, až budu svou novou knížku držet v ruce. Je to pocit euforie, hrdosti a neskonalé radosti. Víc ale vnímám určitou zodpovědnost vůči čtenářům, protože mi hodně záleží na tom, aby se jim kniha líbila a nezklamala je. Také jsem víc spokojená sama se sebou a nehroutím se, když se objeví nějaká negativní odezva. Myslím, že to celé beru víc s nadhledem. To ale neznamená, že se méně snažím, naopak – s každou knihou se snažím být lepší a lepší.
Dcera hvězd se stejně jako předchozí Vaše knihy týká světa fantasy. Proč právě tenhle žánr? Měli na vaši tvorbu největší vliv kouzla a magické bytosti, kterým se v knihách často věnujete, nebo něco jiného?
Miluju tenhle žánr, protože jsem v něm v dospívání našla sama sebe. Díky fantasy jsem se naučila snít a své sny si plnit. Baví mě utápět se v představách, kde žijí stateční hrdinové a silné hrdinky, kde na vás na každém kroku číhá nebezpečí v podobě děsivých a tajuplných tvorů, kde je zkrátka všechno možné. Myslím, že fantasy navždy zůstane žánrem mého srdce. Ráda bych si ale zkusila i něco jiného – hodně mě láká thriller.
Před vydáním knihy byla zveřejněna i povídka Ztracená – Dcera hvězd, která sloužila jako předkrm ke knize, která nedávno vyšla. I dřív, než jste začala knihy vydávat, jste se věnovala blogu a sociálním sítím. Vidíte v tom nejlepší způsob, jak komunikovat s fanoušky?
Podle mě je to skvělý způsob. Skrze blog nebo sociální sítě můžete sdílet to, co máte rádi, co vás baví, s lidmi, které to baví také. Před lety jsem vedla blog zaměřený především na FF na Harryho Pottera, blog existuje dodnes a najdete na něm spoustu mých povídek. Dnes vedu blog zaměřený na svou tvorbu, tedy psaní, knihy, malování, ale i zvířata a podobně. Blog je součástí mé oficiální stránky. Najdete na něm i ochutnávku právě z povídky Ztracená. Celá je pak publikovaná na Wattpadu.
Ještě zpět k blogu a sociálním sítím. Na Vašich stránkách je v prodeji ebook 4 kroky jak napsat knihu, která má pomoci mladým spisovatelům. Myslíte si, že i blogování by takovým lidem mohlo pomoci? Vám to určitě pomohlo.
Určitě ano. Mládež dnes zkrátka žije internetem. Navíc blog je úžasným komunikačním prostředkem, kde se můžete i kreativně vyjádřit. Já jsem si založila blog až potom, co jsem začala psát první díl Poselství jednorožců. Tu dobu jsem milovala, protože jsem se skrze blog seznámila se spoustou nových úžasných lidí a sdíleli jsme jednu komunitu. Mnoho z těchto lidí se poté stalo mými čtenáři. Myslím si tedy, že psaním blogu si autor může usnadnit cestu k získání čtenářů.
V úvodu jsme se zmiňovali o Poselství jednorožců, které bylo myšleno pro mladší publikum. Dcera hvězd však, alespoň podle anotace, nijak mírumilovně nevypadá. Mohla byste čtenářům více přiblížit, pro koho je vlastně kniha vhodná?
„Samota je jako červ, který vás zevnitř pomalu užírá. Dcera hvězd Arinala, kdysi mocná válečnice bohů, zůstala sama mezi obyčejnými smrtelníky. Odolá instinktům vražedkyně?“
Spíš pro mládež, asi od 13 let. Určovat věkovou hranici je ale vždy hodně obtížné. Dneska děti čtou i horory. Je to hodně o tom, kdo co má rád. Dcera hvězd je fantasy pro všechny, kteří mají rádi temnější příběh s nádechem hororu. Také tam teče trochu víc krve. Velkou roli ale mají i vzájemné vztahy, přátelství a dávné křivdy. Význam tu hraje i láska, ale tentokrát ji zde najdete jen špetku. Je to příběh o ztrátě, osamění a síle znovu povstat a odrazit se ze dna.
Hlavní hrdinka Dcery hvězd je padlá polobohyně. Kde jste brala inspiraci pro svět, který jste stvořila pro Arinalu? Například z antických legend, nebo můžou čtenáři čekat úplně něco jiného?
Svět v Dceři hvězd je zcela vymyšlený, pochází z mé fantazie. Někomu může možná trochu připomínat svět ze severských ság, mám moc ráda severskou mytologii.
Kromě psaní se věnujete i malování. Čtenáři na Vašich stránkách najdou ilustrace k Dceři hvězd i k dalším příběhům. Znamená to, že se tyto dvě vášně chystáte v budoucnu nějak spojit?
Vlastně spojuji psaní s kreslením už tím, že si ke knížkám tvořím právě ty ilustrace. K Dceři hvězd jich ještě dost přibude. Také bych ráda do budoucna vytvořila nějaký komiks. Jinak mám malování oddělené, baví mě olejomalba a moc ráda maluji zvířata a přírodu. Vždycky si u toho odpočinu. Představuje to pro mě klid oproti divokým světům, o kterých píšu.
13. května 2018, Nela Libovická