Runový meč, Pavel Renčín
 |
Krev, pot, slzy a Runový meč
Zkušení čtenáři ví, že druhé díly ambiciózních trilogií bývají většinou jenom podruhé zalitým lógrem dílu prvního, a navíc s tou vadou, že do nich autor ještě nenalil ani kapku rumu, který si chystá pro velkolepé finále. Budiž Pavlu Renčínovi připsáno k dobru, že tohle není jeho případ. I tak by ale ten zlobivý hejsek zasloužil naplácat na holou.
Trilogie Městské války je od počátku ambiciózním pokusem o originální český fantasy příběh z našeho světa, který dobře známe, ale v němž existují skryté světy, kde funguje magie a v nichž lidé bojují o moc, případně za naplnění více či méně ušlechtilých cílů a ideálů. Hlavním hrdinou příběhu je Václav Vran, tuctový pražský manažer, jehož jediným životním cílem je být bohatý a šťastný bez ohledu na své okolí. Osud tomu chtěl, že se tenhle v podstatě nepříjemný chlapík stane hrdinou proti své vůli, který má zachránit bohyni Prahu, antropomorfní personifikaci hlavního města, jíž někdo krade hraniční štíty a může ji tak připravit o život.
Renčínův originální svět skvěle funguje, je ve svých fantastických a magických zákonitostech logický a jako kulisa příběhu je stejně dokonale přitažlivý jako prsatá sedmnáctiletá dívka smáčená letním deštěm. V prvním díle Zlatý kříž Renčín čtenářům předestřel spiknutí proti Praze, které má právě Vran rozplést a zastavit. Z nepříjemného Pražáka, kterému by ve Slezsku havíři s chutí rozbili půllitrem hlavu, se stává umanutý a sympatický hrdina, jenž se rozhodne za každou cenu splnit svůj úkol. V druhém díle se však Vranova dosud celkem lineární a jednoduchá mise začíná komplikovat, a to nejenom kvůli několika nečekaným a překvapivým zvratům, ale i kvůli druhé linii příběhu, která z počátku působí poněkud nepatřičně, ale brzy čtenáře chytne možná víc než nosný Vranův příběh.
Zatímco první díl se blížil svým dějem klasickým fantastickým příběhům typu „máme problém a ty jediný nás můžeš zachránit (Luku, Bastiane, Frodo, Harry, atd.)“, druhý už tuhle linii opouští a víc se blížím skutečným příběhům, v nichž je dost těžké určit, kde je dobro, kde zlo a co vlastně udělat, aby se člověk zachoval správně. Runový meč pokračuje a rozvíjí velký příběh, který nastínil Zlatý kříž, a navíc celému Vranovu dobrodružství dodává spád a akčnost a na řadu přichází nejen krev, pot a slzy, ale hlavně zajímavý příběh, který se čte doslova jedním dechem.
Přestože předchozí odstavce zní jako bohapustá adorace dvou dílů trilogie Městské války (nejen zní), mají oba díly (druhý nelze porovnávat nezávisle na prvním) několik chyb. Tou nejvážnější je malý rozsah. Renčín předkládá dílo, které má ambice být velkým příběhem s velkými kulisami, v podstatě něco jako český Pán prstenů (to autor nikdy neřekl, podsouvá mu to pouze vševědoucí recenzent), jenže na to má nejen málo stránek, ale i málo postav a málo zápletek. Tou druhou výtkou, za kterou by autor zasloužit naplácat na holou, je fakt, že první dva díly vyšly s odstupem jednoho roku a další díl dosud není napsaný, takže také nevyjde dřív než před Vánocemi 2010. Vzhledem k tomu, že na sebe díly navazují, stejně jako osud jednotlivých postav, je to doba prostě příliš dlouhá. Knihy by měly vycházet s odstupem několika měsíců, aby čtenář nezapomněl předchozí události a nemusel tak s každým novým dílem číst ten předchozí. To je také důvod, proč bych nikdy nedoporučil předchozí dva díly jako vánoční dárek (proto také tato recenze vychází ze solidarity s vydavatelem až po Vánocích), stejně jako nemohu doporučit číst Zlatý kříž a Runový meč, dokud nebude na světě závěr. Pokud Renčín udrží vysoce nastavenou laťku a poslední díl bude skutečně hutný a stejně zábavný a napínavý jako díly předchozí, bude tím pravým vánočním dárkem a skutečným čtenářským zážitkem teprve kompletní trilogie.
Ať se na mě autor a jeho vydavatel nezlobí, ale číst každý díl s odstupem jednoho roku je jako přerušovaná soulož. Té také roční pauzy nesvědčí. I tak bych Runovému meči dal 80%.
- Pavel Renčín: Runový meč
- vydalo: Argo, Praha 2009
- obálka: Jiří Husák
- 312 stran / 298 Kč
