Rok antologií,
Předvánoční shon spojený s několikanásobným nárůstem prodeje knih a následná povánoční inventura zcela rozbouraly všechny moje plány a předsevzetí, které jsem s Fantasyí měl. Proto byl poslední tři týdny provoz na stránce trochu… nu, postavme se k tomu čelem, zamřelý. Teď se snad konečně vrací vše do normálu a recenze i články by se měly objevovat v daleko pravidelnějším rytmu. I přes přehršle práce, nebo spíš právě proto, neboť to byla práce vesměs podobná pásové výrobě, jsem měl čas dumat o tom, co loňský rok naší fantastice přinesl. A došel jsem k jednoznačnému závěru – byl to rok antologií českých editorů.
Jenom počítejte se mnou: Fajkusova Legie nesmrtelných, Jirešovy Legendy české fantasy, Němcovi a Kudláčovi Orbitální šerloci, Šustovy Trochu divné kusy 2. A nebo výroční Polaris 2006, v níž se objevují povídky takových autorů, jako jsou Neil Gaiman či Neal Asher.
(Omlouvám se zároveň všem ostatním, které jsem pominul, není v tom zlovolný záměr.)
Hlavní přínosy těchto antologií vidím dva. Za prvé se konečně ze souborů prací českých a slovenských autorů staly promyšlené záležitosti, ne prosté souhrny nejlepších povídek z rozličných soutěží. Což nakonec vedlo i k tomu, že pravidelně začali přispívat opravdu ti nejlepší spisovatelé, které v české fantastice máme. A že se práce těchto špiček objevují ne rozesety náhodně, ale jsou cíleně koncentrované na jednom místě. A za druhé se v antologiích českých editorů začaly objevovat zahraniční povídky.
Samozřejmě, můžete namítnout, že cestu současnému boomu prošlapali už v předchozích letech Martin Šust (první Trochu divné kusy) nebo Ondřej Jireš (Čas psanců, Písně temných věků). A o několik let dříve Polaris svou první výroční antologií. A měli byste pravdu. Jenže jedna vlaštovka jaro nedělá a teprve v okamžiku, kdy se takovýchto projektů objeví více, se dá hovořit o trendu. Proto byl rok 2006 rokem antologií – z trnité cesty prvních prospektorů se konečně stal trend.
Doufejme, že letošek tato má slova jenom potvrdí.
8. ledna 2007, Jiří Popiolek