Robokalypsa: Daniel H. Wilson vytvořil originální, ale nedotaženou sci-fi řežbu, Daniel H. Wilson: Robokalypsa
 |
Robokalypsa vypukla v malé podzemní laboratoři, v níž se Archos, geniální stroj, vymkne kontrole neopatrnému vědci, který ve svém výtvoru viděl obrovský potenciál, ale přecenil vlastní schopnosti. Ďábelský robot vzápětí ovládne veškerou elektroniku na Zemi, aby v jeho jméně vyhladila lidstvo. Zní to povědomě? Autor se nikterak netají tím, že si vzal na paškál námět již několikrát propraný řadou filmů a knih. Přichází však s jeho originálním zpracováním. Originalita se ale bohužel automaticky nerovná kvalitě.
Oklahomský rodák Daniel H. Wilson si pro své dílo vybral téma, které je mu, jakožto držiteli doktorátu z robotiky, velmi blízké. Celý román pojal formou retrospektivní zpovědi, v níž Cormac Wallace pomocí jakési „černé skříňky apokalypsy“ rekapituluje události od počátku osvobození Archonta až po závěrečný souboj. Originalita celého díla tkví v tom, že vypravěč pracuje se záznamy z kamer, nahrávkami či daty získanými samotnými roboty, jenž prolíná osobními zpověďmi některých postav. Určité kapitoly proto obsahují podrobný popis dění zachyceného všemožnými kamerovými systémy, jiné zase přepis rozhovoru připomínající interview v novinách. Výsledkem je mozaika nejdůležitějších událostí vedoucích k závěrečnému zúčtování.
Nepochybně zajímavý nápad, ovšem v knižní podobě příliš nefunguje. Nevšední způsob vyprávění společně s nedostatkem návaznosti mezi jednotlivými kapitolami totiž nejen brání plnému ponoření se do příběhu, ale hlavně poškozuje postavy. Robokalypsa v podstatě sleduje osudy nezajímavých jedinců bojujících za záchranu lidstva, o jejichž životě a minulosti přináší jen velmi kusé informace. Pro vytvoření užšího pouta se čtenářem dostávají příliš málo prostoru, který obvykle nepřesáhne dvě kapitoly o deseti stránkách. Výsledek budí dojem chladné odtažitosti, díky níž jejich boj o přežití dvakrát nenadchne. Nelze se tak ubránit dojmu, že po jejím přečtení zůstává v ústech jakási pachuť nedostatečně dochuceného díla.
Krvavá akce slouží jako plácačka na mouchy
Odhlédne-li se od zmíněných nedostatků, z Robokalypsy jasně čiší přímočarost, díky níž děj plynule odsýpá a o zábavu není nouze. Autor se nikterak neuchyluje ani k přehnaně komplikovaným úvahám a raději je nahrazuje kvalitní akcí. Celkový dojem zlepšuje i samotný závěr, kdy se pozornost soustředí pouze na úzkou skupinu spolubojovníků, jejichž osud celý děj řádně vygraduje.
Daniel H. Wilson v pěti bodech
- Američan Daniel H. Wilson, rodák z města Tulsa v Oklahomě, vystudoval robotiku na Carnegie Mellon University.
- Na začátku své tvorby publikoval hlavně knihy pro děti a povídky, zabrousil i do světa komiksu.
- Robokalypsa získala ocenění Alex Awards za román pro dospělé i dospívající, ve Spojených státech se jí dařilo také v prodejnosti.
- V roce 2012 vydal Wilson další technothriller Amped o následcích implantátů, které léčí mozkové dysfunkce a zároveň dodávají jeho nositelům nadlidské schopnosti.
- Momentálně žije v Portlandu společně se svojí ženou a dcerou.
Wilsonovo originální pojetí si vybralo svoji nemalou daň vyvolávající rozpačitý dojem. Avšak román má i své přednosti, jak dokazuje Steven Spielberg, pod jehož taktovkou se Robokalypsa chystá na stříbrné plátno, kde možná dostane i onu chybějící špetku napětí. Knižní verze si jistě najde řady zastánců mezi těmi, kdo nehledají hluboké dílo debatující o smyslu lidské existenci a urputné snaze neustále přesahovat naše možnosti, ale spíše touží po přímočaré sci-fi řežbě.
- Daniel H. Wilson: Robokalypsa
- Euromedia Group, 2013
- překlad: Erika Hájková
- obálka: Will Staehle
- 374 stran, 279 Kč (v e-shopu Fantasye již za 251 Kč)
