Rok se s rokem sešel a překladatel Roman Tilcer a jeho nakladatelství Medusa přináší další vynalézavý horor od dosud nepříliš známé americké autorky. Tentokrát jde o Gwendolyn Kiste a její zahloubané podobenství o rozpadajícím se světě tradičního ocelářského města, kde atmosféra zmaru zachvátila i pět holek, kterým po maturitě tak trochu chyběl směr. Co vlastně byly Rezavé panny zač? A mohou ještě někomu ublížit?

Phoebe už má k padesátce blíž než ke čtyřicítce a v životě si leccos zažila. Jedno ji ale pořád spolehlivě dokáže vyvést z míry – návrat do rodného Clevelandu po 28 letech dobrovolného vyhnanství. Kdysi, po slavnostním zakončení střední školy, totiž byla z první ruky svědkem prazvláštní proměny, která se tu stala jejím pěti nebohým spolužačkám, včetně vlastní nejbližší kamarádky. V atmosféře 80. let, kdy se tradičně ocelářské město ocitlo na pokraji zhroucení celého průmyslového odvětví, se všeobecná atmosféra zmaru na pěti dívkách podepsala doslova – kůže se jim začala trhat o roztříštěné sklo a kusy rezavého železa, které jako by vyrůstaly přímo z kostí. Nyní se naopak píše rok 2008, zuří další krize (tentokrát finanční), otec Pheobe je převezen do hospicu a rodný dům se má bourat kvůli nové stavbě. Ale sociální i nadpřirozené problémy nikam nezmizely.

Čímsi magický styl

Gwendolyn Kiste za román Rezavé panny získala cenu Brama Stokera i cenu This is Horror a není se co divit. Její styl je čímsi magický – lehká snová atmosféra se postupně propadá do čím dál většího bizáru a projevů nadpřirozena, nikdy ale vlastně nesklouzne k jasnému odhalení toho, co se v Clevelandu odehrává, a místo toho si vystačí s pouhými náznaky. Zatímco čtenář hltá další a další stránky v očekávání rozuzlení a nějakého vysvětlení, řadu detailů si musí sám domyslet, protože to autorka nechává na něm.

Místo toho se Kiste soustředí spíše na popisy kulis chátrající dělnické čtvrti, nepřímé charakteristiky postav a jejich vztahů či na dialogy, v nichž si lidé navzájem nerozumějí. Phoebe vypráví příběh na přeskáčku z minulosti i z přítomnosti, míchá naivitu svého mladého já s odstupem dospělého, a přesto vlastně celou dobu zůstává ve víru událostí bezradná. Kouzlo autorčiných sil je ale právě v tom, že dokáže gradovat příběh a vodit čtenáře za nos tak dlouho, až se člověk dočte na konec, aniž by věděl, jak se tam ocitl.

Gwendolyn Kiste v pěti bodech

1. Americká spisovatelka, vyrůstala ve státě Ohio.
2. Pozornost si získala už jednou ze svých prvních knih, Rezavé panny (2018), která se odehrává v jejím rodném Ohiu. Získala za ni cenu Brama Stokera i cenu This is Horror.
3. Ceny Brama Stokera získaly i její další romány Boneset & Feathers (2020) a Reluctant Immortals (2022).
4. Kromě knih má na kontě i řadu povídek. V češtině se objevily příběhy Všemožné způsoby, jak umrtvit holku (na webu nakladatelství Medusa), Holky z Hororu (v časopisu Pevnost) a Osm lidí, kteří mě zavraždili (výňatek z deníku Lucy Westenrové) publikovaná v časopisu A2.
5. Žije s manželem a kočkami na statku u Pittsburghu.

Díky tomu si vlastně ani nevšimnete, že postavám schází propracované osobnosti (není ale přesně v tom nedostatku směřování hrdinů pointa?), protagonistka se nechová vždy úplně logicky (avšak nechováme se tak i my, když přijde na náš domov a naše blízké?) a to, co se stalo Rezavým pannám, vlastně nikdy nikdo pořádně nevysvětlí (vážně ne?). Ať už vědomě nebo ne, Gwendolyn Kiste vytvořila dokonale nespolehlivý román, kde se člověk nemůže chytit vůbec ničeho, možná s výjimkou onoho všudypřítomného zmaru a rozpadu, do něž se všechno propadá. Právě to ale z Rezavých panen dělá výborného zástupce plíživého body horroru a také podobenství o pochmurné bezcílnosti, s níž si hrdinové nevědí rady a často ji sami umocňují. Suma sumárum, opět výborný výběr nakladatelství Medusa.

• Gwendolyn Kiste: Rezavé panny
• Medusa, 2023
• překlad: Roman Tilcer
• ilustrace: Eva Paprstkářová
• obálka: Marcela Bolívar
• 248 stran, 369 Kč (v e-shopu Fantasye již za 332 Kč)