Restaurant na konci vesmíru Douglase Adamse nabízí pestré a absurdní menu, Douglas Adams: Restaurant na konci vesmíru (Stopařův průvodce Galaxií 2)
 |
Stopařova průvodce po Galaxii by si měl přečíst každý. V první řadě proto, že to je kultovní záležitost, a v řadě druhé proto, že člověk nikdy neví, kdy mu zboří planetu a postaví místo ní dálnici. Je dobré být vždycky připraven. Arthur Dent je totiž normální člověk jako všichni ostatní, ale přesně tohle se mu v předchozím díle přihodilo. A co se nevyžádaných dobrodružství týče, ani v Restaurantu na konci vesmíru nebude mít klid.
První díl končil cestou za jídlem, ale Restaurant na konci vesmíru jí zdaleka nezačíná. Vlastně na jídlo dojde až v polovině knihy, těsně před úplným koncem existence, několik stránek po velkolepé lekci gramatiky pro cestovatele časem. Ale ještě předtím se rozbije pohon Srdce ze zlata, posádku navštíví mrtvý Zafodův předek, Zafod sám zase zavítá do hlavního štábu Stopařova průvodce a čtenář bude poučen o čaji.
Jak je vidět, pokračování vyloženě vyžaduje, abyste si nejprve přečetli předchozí díl. Ale ani tak nemáte stoprocentně zaručeno, že z toho, co se v knize stane, budete moudří. Pouze se zlehka zvednou vaše šance na pochopení toho, co se zrovna děje. Spousta otázek ale stejně zůstane bez odpovědi, takže nemá smysl si s tím zbytečně lámat hlavu. Vždyť ani samotný Průvodce nedokáže odpovědět na všechno (v takových případech se ovšem často mýlí svět, zatímco Stopařův průvodce má pravdu).
Ústřední figurka předchozího dílu, pozemšťan Arthur Dent, se dočká v pokračování pouze minimálního prostoru. Místo něho si místo na výsluní nezabral nikdo jiný než prezident Galaxie Zafod Bíblbrox. Ani na ostatní postavy se příliš nedostane, i přesto jsou ale nezapomenutelné například pasáže s depresivním robotem Marvinem, po jehož výstupech čtenáře napadne, že kdyby Marvin chtěl, mohl by se jednoduše stát hlavní hvězdou celé série (což samozřejmě nechce, beztak by všichni určitě jen předstírali, že ho mají rádi).
Douglas Adams v pěti bodech
- Celým jménem Douglas Noël Adams.
- Občas označován i jako Bop Ad, k čemuž došlo misinterpretací jeho nečitelného podpisu.
- Byl velkým milovníkem techniky a ekologickým aktivistou.
- Na památku jeho díla je 25. května pořádán po celém světě Ručníkový den.
- Zemřel v květnu roku 2001 na infarkt.
Příběh Restaurantu na konci vesmíru je dost jednoduchý a upřímně řečeno, hraje druhé housle. Zatímco většina knih doplňuje čas od času děj nějakou vtipnou situací, Douglas Adams na to šel naopak a výsledkem je tak spousta absurdního humoru, mezi nímž chvílemi zmateně vykoukne dějová linka. To samozřejmě neznamená, že by se v knize nic nedělo a příběh stagnoval, jen působí dojmem, že jeho hlavním účelem je pouze doplňovat všechno to absurdno, které se začne na čtenáře valit hned od prvního odstavce a přestane až na poslední stránce knihy.
Tak je to ovšem správně, protože satira a humor je hlavní parketou autora a čtenář jistě sám přijde na to, proč se Adamsova série stala tak kultovní záležitostí. V hlavním taháku knihy se ale skrývá i její achillova pata – pokud někomu nebude britský humor po chuti a nebude si užívat všechny ty situace, kdy mu v hlavě proběhne věta “Jak tohle někdo mohl vymyslet?“, pak pro něj z kouzla Restaurantu na konci vesmíru nezbude zhola nic.
Restaurant není tak skvělý jako předchozí díl, ale příliš za ním nezaostává. A vlastně má všechno to, co si čtenáři od pokračování mohli přát. Díky Argu má teď nyní i pevnou vazbu s fešnou obálkou a spoustu nádherných ilustrací od Dana Černého, které čtenáři pomůžou třeba v případě, že by si nedokázal dostatečně živě představit, jak vypadají nejznámější alba kapely Postižená oblast. Kniha zkrátka stojí za zakoupení – a čtenáři se možná i dozví, jaká že to vlastně byla ta prvotní otázka vesmíru, života a vůbec.
- Douglas Adams: Restaurant na konci vesmíru (Stopařův průvodce Galaxií 2)
- Argo, 2015
- ilustrace: Dan Černý
- 254 stran, 279 Kč (v e-shopu Fantasye již za 251 Kč)
