Řeka bohů, Ian McDonald
 |
Člověka odedávna fascinovala temná noční obloha protkaná zářivými hvězdami, bujnou imaginací uskupených do souhvězdí připodobňujících známé bytosti a symboly. Snad ještě víc v nás koluje touha překonat sama sebe – sestrojit člověku podobnou bytost. Snah už tu bylo několik, od hliněného Golema (ač šlo spíše o mýtus), DaVinciho humanoida, až po každým rokem schopnější japonské roboty. A tak, ať se nám to líbí, nebo ne, je možné, že se jednoho dne objeví třeba sintel 3. generace a lidský intelekt se stane pouhým stínem UI. Vyvstává otázka palčivější, než je existence jiné galaktické civilizace: Co se stane dál? Rozdrtí nás vražední terminátoři ovládaní Skynetem? Nebo je všechno jinak?
Přestože je Řeka bohů plnokrevnou science fiction, je v rámci svého vymezení (science) prací spíše komorní (nepouští se do příliš daleké, těžko předvídatelné budoucnosti, a tak vykreslený svět nikterak nevybočuje z toho, co bychom v roce 2047 mohli očekávat). Ovšem z hlediska fikce je prací nebývale povedenou. Autor nepodlehl pozlátku laciných fantastických prvků, s nimiž sice lze čtenáře okouzlit, ale rozhodně ne po celý rozsah románu, a obohatil svůj příběh o elementy mainstreamové literatury: důrazem na postavy, fiktivní svět a myšlenky. Proto si McDonald vybral neokoukané prostředí a zaměřil se na tamní kolorit a život, pro bouřlivější vývoj přimíchal i polické, sociální a další třenice, rozsekal příběh na několik samostatných dějových linií (typicky reprezentovaných jednou z podařených figur), které se místy zčásti protínají, aby poté některé z nich pokračovaly samostatně dál, zvolil pohled třetí osoby s důrazem na odlišný úhel pohledu na dění právě prostřednictvím téměř desítky neotřelých hrdinů s rozdílnými charakterovými vlastnostmi. Nakonec promyslel pozadí a důsledky vědecko-technického pokroku po všech stránkách, ať už jde o přízemnější, ale stále zásadní sociální a morální aspekty, nebo ty ekonomicko-politické, přičemž se nevyhnul ani filozofickým. Výsledkem je pestrá mozaika, jež pozornému čtenáři vydrží v paměti dlouho po odložení knihy, ačkoliv samotné vyvrcholení nemusí být pro někoho zcela uspokojivé (definitivní). Na tom ale paradoxně nesejde, neboť opravdu důležité jsou jednotlivé dílky skládačky a výchovné poselství pro současnou generaci ukryté mezi řádky.
Vyspělé státy mají pro ekonomické činitele (ať už jde o jednotlivce nebo gigantické korporace) jednu nevýhodu – zákony; zákony bránící některým (pravda, někdy ne nutně nežádoucím) aktivitám. Jenže v době globalizace není problém přesunout zakázanou výrobu/vývoj do rozvíjejících se ekonomik, kde takové bariéry neexistují, a když ano, dodržují se jen na oko. To je velké nebezpečí, jež nyní přinejmenším ohrožuje životní prostředí, ale v budoucnu by mohlo způsobit daleko vážnější problémy, například ilegálními datovými ráji počínaje a vývojem UI převyšující lidskou inteligenci konče. McDonald si však nevybral (i v roce 2047) rozvíjející se Indii rozdrobenou na několik znesvářených států jen pro svůj ekonomický status. Na lidstvu nadřazenou umělou inteligenci je možné pohlížet jako na boha. A kam jinam zasadit příběh o jejím zrodu než do mytologií opředené a náboženstvím prostoupené země, jakou Indie bezesporu je. (A teče tudy Ganga.) Třetí stimul je ryze prozaický: „…byl jsem na obědě se svým literárním agentem Johnem Richardem Parkerem a tehdejším, vpravdě legendárním editorem Johnem Jarroldem a po iksté lahvi vína jsme hovořili o Kiplingovi, a že jeho Kim je, navzdory současným tendencím, skvělý román o Indii. Tehdy jsem poznamenal, že by bylo skvělé pokusit se napsat SF ekvivalent Kimu.“
Což se nakonec povedlo, třebaže cesta k němu nebyla přímá. Jak je u McDonalda zvykem, nejprve následovalo pečlivé období příprav. A tak navzdory faktu, že se do sbírání materiálu „žánrového Kimu“ pustil v roce 1999, ke klávesnici zasednul o čtyři roky později. Ne nadarmo říká, že: „Mé projekty jsou běh na dlouhou trať.“ Výsledek ale stojí za to. S první stránkou Řeky bohů se před vámi otevírá přitažlivý, exotický, duchovní i děsivý, kastovní, syrový svět, kde se nikdo s nikým nemazlí. Autor si libuje v detailech, nicméně podává je s mírou a tehdy, kdy je potřeba. I to stačí, aby před vámi vzkřísil svět, který žije vlastním, autentickým životem, až dosahuje charakteru cestopisu: ukazuje kuriozity, pozlátka i skutečnosti, nad nimiž by bylo snadné přivřít oči a přejít je pokrčením ramen. McDonald dovede pomocí několika slov či vět vyvolat působivé obrazy, co se zaryjí do paměti. Komické obrazy rozvíjející se země (Ulice začínají v jednom tisíciletí a končí v jiném. Závratně vysoké korporátní mrakodrapy se naklánějí nad oprýskanými průchody a dřevěnými domky, které se během dlouhých staletí ani v nejmenším nezměnily. Viadukty metra a nadzemních expresních drah kličkují mezi pískovcovými lingamy chátrajících chrámů.), kde platí jiná pravidla (V titěrné kabince u dveří sedí pokladník. Vypadá na třináct čtrnáct a zpoza své kšiltovky Nike už určitě viděl všechno na světě.). Ještěže Indové tak rádi cestují vlaky: Dlouhé příměstské spoje jsou obalené pasažéry, kteří visí ze dveří, stojí na nástupních schůdcích, leží na střeše nebo zevnitř prostrkují ruce zamřížovanými okny. Vězňové všedních dní.
Jenže sebelepší prostředí bez postav a vynalézavé vypravěčské techniky jaksi nefunguje. Proto se spisovatel rozhodl, že na scénu vyrukuje ne s jedním nebo třemi, ale rovnou s devíti hrdiny, které nechá z pohledu třetí osoby jednat, razit si cestu, užívat si života, objevovat nebo jen přežívat. Indie je hustě obydlená, proč by tomu tak nemohlo být v románu? To byl skutečně skvělý tah. Více figur představuje snazší způsob, jak se vypořádat se zobrazením kastovním systémem přiděleného místa ve společnosti a jeho specifického životního stylu. Korektní Chán s ryzím srdcem odhalí pozadí politických tanečků, hrdý frajírek Šiva ukáže jediný možný způsob, jak se zbavit osudu chudého děcka, Nandha demonstruje lov sintelů a pro svůj zápal nerozlišuje mezi dobrým a zlým, jeho přehlížená Párvatí oddanost čím dál populárnějším, hloupějším mýdlovým operám. Je libo požitkářský život obchodnického synka Višráma nebo následky činů senzacechtivé švédské reportérky Nadžíji? Část s Američankou Lisou má zpočátku dokonce příchuť space opery. Důležité je, že se charaktery vyvíjejí a většina z nich projde transformací. Než se tak stane, odhalíme sociální, nacionální, rasistické a technofobní smýšlení populace, přítomné i v nás, jen ne v tak radikální formě. Inu, rudimentární národy ukazují, že jsme někam pokročili a nakonec na tom nejsme tak špatně – jen doufám, že nás bude v budoucnu víc…
Co by to bylo za budoucnost bez technického pokroku? Na pořadu dne je hoeková realita (virtuální), vizuální kortexy (díky nim vidíte avatary/sintely), bojoví roboti a pokročilá vojenská technika, neuta (třetí pohlaví, chlouba nezákonného chirurgického a genetického lékařství), geneticky modifikovaní, nebezpečně dokonalí, chladnokrevní bráhmani a strojové inteligence (zkráceně sintely). Právě posledně jmenovaní patří mezi ožehavější témata než bráhmani. Proč? Proslýchá se, že v jednom z ilegálních datových rájů pracují na sintelu 3. generace, mnohonásobně převyšujícím běžnou lidskou inteligenci. A to je důvod k obavám? Ano, protože verze vyšší než 2,5 je zakázaná a tudíž nebezpečná. McDonald nabourává zažitý mýtus o soutěživosti (zákeřnosti) UI, který ve společnosti převládá. Ono je to těžké. Lidstvu je vlastní dravost, již má v sobě zakódovanou od prvopočátku; byla důležitá pro vystoupání člověka po evolučním žebříku až na současnou úroveň vládce tvorstva a jistě bude hrát důležitou roli i následující milénia. V každém případě je jisté, že aby byla UI takový sviňák, jako je člověk, bude se to muset nejprve naučit – jestli na to bude mít žaludek.
Měl-li bych knihu oznámkovat, udělím 9/10: Řeka bohů je prvním do češtiny přeloženým románem britského spisovatele Iana McDonalda a rozhodně by neměla uniknout vaší pozornosti. Příběh je zasazený do báječně vykreslené Indie blízké budoucnosti plné paralel, přesto promlouvá k současnosti a nutí k zamyšlení, neboť je jakousi moderní výpovědí o povaze člověčenstva. A stejně tak provokující tezí o slepici a vejci. Jde o mozaiku, kde víc než jinde platí, že její síla spočívá v jednotlivých dílcích. A to je důvod, proč se ke knize vrátit a vytěžit z ní další skrytá poselství, která promění její poklesky (pomalý a roztěkaný rozjezd, občasný převis postav nad dějem) v malichernosti.
- Ian McDonald: Řeka bohů
- vydaly: Argo, Triton, Praha 2009
- přeložil: Aleš Drobek
- obálka: Stephan Martiniere
- 440 stran / 379 Kč
