Psí hvězdy, melancholická dystopie, Peter Heller: Psí hvězdy
 |
Takřka celá populace vymřela na neznámou chřipku a zbylo už jen pár jedinců, kteří se snaží v nelítostném světě přežít. Žijí ze dne na den a dělají věci, o nichž si nemysleli, že by jich byli kdy schopni. Jedním z nich je i Hig, jemuž na chřipku umřela celá rodina. Spolu se svým psem Jasperem a parťákem Bangleym se snaží vypořádat se světem, který se změnil.
Petera Hellera, autora Psích hvězd, lze s klidným svědomím označit za dobrodruha. Už od svých studijních let rád sjížděl divoké vody střední a jižní Ameriky a z těchto cest vzniklo několik zápisků. Následně začal pravidelně přispívat do časopisů, jako je například National Geographic. A odtud už vedl jenom malý krůček k tomu, aby vydal svoji prvotinu, Psí hvězdy, se kterou sklidil úspěch.
Když celou zemi zasáhne chřipka
Psí hvězdy vyprávějí příběh Higa, jednoho z mála, který byl imunní vůči chřipce, jež vyhladila skoro veškeré lidstvo. Spolu se svým parťákem Bangleym obývají staré letiště a navíc vlastní malé letadlo a dostatek benzínu na to, aby podnikali kratší výpravy po okolí. Díky tomu se lépe ubrání před nájezdníky a snadněji se jim hledají zásoby.
Peter Heller vytvořil velmi ponurou a temnou verzi naší Země, jež byla zasažena neznámou nemocí, a umně vylíčil, co taková situace dokáže udělat s člověkem. Z Higova vzpomínání lze poznat, že dříve nebyl takovým drsným cynikem, jakého ho čtenář poznává, nýbrž romantickým snílkem, který toužil stát se básníkem. Epidemie mu ale změnila celý život a on teď musí dělat věci, jež by za běžných okolností nedokázal.
Na rozdíl od něj se zdá být Bangley s nastalou situací spokojený. Ve svém srdci to je pravý zálesák, co se vyžívá ve velkých zbraních a prsatých holkách, nejlépe obojím najednou. Higův rutinní život se ale změní v okamžiku, kdy na radiovém přijímači v letadle uslyší volání o pomoc. Po těžkém rozhodování a vlivem událostí se nakonec rozhodne signál následovat. Není ale jisté, zda se dokáže vrátit zpátky.
Prazvláštní styl Psích hvězd
Velkou výsadou Psích hvězd je, že se se čtenářem vůbec nemazlí. Nesnaží se mu nějak sáhodlouze vysvětlovat, co se vlastně stalo, prostě to musí člověk brát jako fakt a vypořádat se s tím stejně jako hlavní hrdina. Díky tomu se dá s Higem velmi snadno ztotožnit a napnutý čtenář mu pak drží palce.
Peter Heller v pěti bodech
- Narodil se v roce 1959.
- Je především dobrodruh, který ze svých cest vydal nejedny zápisky.
- Pravidelně přispívá například do časopisu National Geographic.
- Jeho prvotinou je postapokalyptický dobrodružný román Psí hvězdy.
- V roce 2014 mu vyšla další kniha, jež nese název The Painter.
Další devízou Psích hvězd je jejich jazyková stránka. Heller si na první pohled vůbec neláme hlavu se spisovnými výrazy a jednoduše mluví tak, jak mu zobák narost. Nevyhýbá se vulgarismům, je dost úsečný a často přeskakuje mezi současností a vzpomínkami. I přes to všechno ale dokáže být Heller poetický a plný citu. Celou knihu navíc napsal ich-formou, což jenom umocňuje zážitek z četby. Velkým překvapením může být pro nejednoho čtenáře také to, že Heller nepoužívá uvozovky pro oddělení přímé řeči, což nutí k ještě větší čtenářově pozornosti.
Forma zvítězila nad obsahem
To, jak budou Psí hvězdy na čtenáře působit, záleží na tom, kolik knih s podobnou tématikou má přečteno. Po stylistické stránce jsou sice velmi působivým dílem, ovšem o stránce obsahové se to říci nedá. Heller se totiž nedokázal oprostit od stereotypů, které dystopické romány provázejí. Hig je například typický chlápek, jehož nejlepšími přáteli jsou pes Jasper a drsňák Bangley, co se vyžívá ve velkých zbraních a holkách z playboye. Jak už to tak bývá, Bangleyho metody ochrany letiště se Higovi občas příčí. A to je pouze začátek. Podobných věcí nalezne čtenář v knize spoustu a ty více sečtělé asi nijak neohromí. Je jenom škoda, že se Heller nepokusil vymanit ze stínu svých předchůdců. Nedá se však říct, že by kniha nebyla zábavná, ale absence zajímavějšího a originálnějšího příběhu jí lehce ubírá na atraktivnosti.
Ve výsledku jsou tak Psí hvězdy spíše melancholicky komorním příběhem, který se čtenáře nesnaží nijak ohromit promyšleným příběhem nebo akčními scénami. Autor naopak vyzdvihuje svou lásku k přírodě a pokouší se přenést alespoň malinký kousek ze své záliby na čtenáře. A je nutno podotknout, že se mu to i daří.
Psí hvězdy Petera Hellera rozhodně nejsou špatnou knihou a určitě si zaslouží pozornost. Je ale pravdou, že více než svým obsahem či poselstvím zaujmou hlavně stylem psaní a melancholickou náladou, která čiší z každé stránky.
- Peter Heller: Psí hvězdy
- Albatros Media – Plus, 2014
- překlad: Petr Eliáš
- obálka: Vasil Artamonov
- 320 stran, 349 Kč