Můžete ho zbožňovat, nesnášet, ignorovat nebo cokoli mezi tím, ale na jednom se většina lidí shodne. Londýn je prostě kouzelný. Totéž napadlo před nějakou dobou i policistu Petera Granta, když byl převelen do speciální jednotky, která se zabývá magií a nadpřirozenými jevy. Od té doby dělí Peter svůj čas mezi výuku kouzel (která bohužel vůbec není o mávání hůlkou) a objevování, jak moc je hlavní město opravdu nasáklé magií.

Jakmile se někde objeví zločin, angličtí policisté se již cestou na místo činu modlí, aby nenašli nic příliš neobvyklého. Jinak se jim začne pod nohy plést malý, ale zato nesmírně otravný oddíl řešící… Inu trestnou činnost spojenou s magií. Je to jako když při stavbě domu narazíte na starověké pohřebiště. Zanedlouho znáte všechny archeology jménem a práce na stavbě se zaručeně protáhnou. Tentokrát je spouštěcím mechanismem budoucí katastrofy jedna nevinně vypadající smrtelná nehoda. Zanedlouho se k tomu přidá víc než podivná sebevražda a když se Peterovi náhodou dostane do rukou opravdu hodně cenný titul pojednávající o průmyslovém využití magie, je jisté, že o zábavu bude mít policie postaráno.

A když se ukáže, že nepřítel číslo jedna (interně známý jako Muž bez tváře) má zájem na bytovém komplexu jménem Skygarden, vzal by si každý řadový člen integrovaného záchranného systému nejraději dovolenou. Protože ať už má Muž bez tváře s touto stavbou jakékoli plány, bude nejlepší nacházet se dostatečně daleko. Obzvlášť když poslední setkání Petera s hlavním záporákem skončilo pořádnou katastrofou a mnohamilionovými škodami na majetku.

Ben Aaronovitch v pěti bodech

1. Narodil se v roce 1964 v Londýně.
2. Je synem bývalého úspěšného ekonoma Sama Aaronovitche.
3. Má dva sourozence. Jeden je herec a druhý novinář.
4. Jeho série o Peteru Grantovi se považuje za jednu z nejúspěšnějších městských fantasy.
5. Napsal tři romány ze světa Doctora Who.

Zatímco v předchozích dílech hlavní hrdina prohluboval svou znalost magických bytostí, které obývají Londýn a arcinepřítel a mocný mág v jedné osobě se sem tam objevil, aby na jeho existenci čtenáři nezapomněli, tentokrát je všechno jinak. Autor sice nabídne nějakou tu novou bytost, ale spíš jenom tak na doplnění. Stejně tak se objeví i staří známí, zejména Otec a Matka Temže s rodinou, nicméně i ti zde hrají druhé třetí housle. Hlavní pozornost je zaměřena na odkrývání tajemného plánu Muže bez tváře. Je to přeci jen nějaký ten pátek, co se objevil na scéně, a kromě nápaditých experimentů na lidech a zvířatech a jednomu epickému souboji s čarodějem v zácviku toho moc neukázal. Přišel tedy čas, aby si napravil reputaci.

Ben Aaronovitch pokračuje ve skvěle rozepsané sérii, v níž nechybí atraktivní prostředí anglického hlavního města, magické artefakty a bytosti, plus samozřejmě i spousta typického anglického humoru. A zatímco minule se zdálo, jako kdyby se autor nedokázal nabažit prvotního zkoumání londýnských zákoutí, tentokrát svou pozornost naplno věnuje jedinému cíli. Přiblížit čtenáři záporákův tajný cíl. Nebo spíš plán k jeho dosažení, neboť každý správný záporák usiluje o získání co největší moci. Ostatní věci pak už většinou jdou samy. A to se autorovi daří skvěle. Vyprávění je stejně jako v předchozích dílech správnou kombinací napětí a zábavy, přičemž čtenář si ani neuvědomí, že se kromě konce knihy dostává blíž i k pochopení některých skutečností spojených s magií. Zbývá jen počkat si na další díl.

• Ben Aaronovitch: Prokleté domovy (Řeky Londýna 4)
• Argo, 2017
• Obálka: Kateřina Bažantová
• Překlad: Milan Žáček
• 260 stran, 298 Kč (v e-shopu Fantasye již za 268 Kč)