Kdosi stál na vrcholu vysoké věže a shlížel na svět pod sebou. Z toho místa viděl jako na dlani město i zemi kolem pokryté vířící temnotou. Vlny temnoty, které se valily přes stavby a nechávaly za sebou jen trosky.
Díval se. Byl vysoký, urostlý, s mohutnými svaly, stál nehybně na vrcholu, ostré oči hleděly na to, co se dělo dole. Dlouhé černé vlasy spletené do copů povlávaly kolem ošlehané tváře, střapaté konce občas udeřily do klů trčících zpod spodního rtu. Smaragdově zelená kůže v podvečerním slunci zářila stejně jako nesčetné amulety, šperky a trofeje, které nosil na krku a široké hrudi. Těžké pláty brnění, jež pokrývaly hruď, ramena a nohy, byly celé černé, spojované bronzovými nýty. Okraje a hrany byly pozlacené, což vypovídalo o důležitosti jejich nositele.
Viděl toho už dost. Pozvedl obrovské černé kladivo, o které se dosud opíral. Kamenná hlavice světlo spíše pohlcovala, než odrážela. Vyrazil ze sebe výkřik. Byl to válečný řev, jehož zvuk bil do okolních budov a kopců a odrážel se ozvěnou zpět. Černé vlny pod ním se zastavily. Pak se zčeřily, jak se tváře obrátily vzhůru. Každý ork z Hordy se zastavil a zíral na osamocenou postavu tam nahoře. Znovu zařval a pozdvihl kladivo. Tentokrát mu celá černá masa odpověděla ohlušujícím řevem a voláním. Horda poznala vůdce.
Uspokojen odpovědí spustil Orgrim Doomhammer nezaměnitelnou zbraň k boku a černý příval dole se dal opět do ničivého pohybu.

Dole za městskými hradbami ležel ork zabalený do kožešin, které označovaly vyšší postavení. Vedle něj leželo složené drahé oblečení. Těch šatů se nikdo nedotknul týdny. Ork ležel bez hnutí, jako kdyby byl mrtev, nepěkná tvář zkroucená bolestí nebo soustředěním, bohatý plnovous zježený kolem úst.
Najednou se všechno změnilo. Ork se s nádechem posadil, kožešiny odpadly ze zpoceného těla. Otevřel oči. Zprvu nic neviděl, poté spánek začal ustupovat a on prozřel.
„Kde…?“ zeptal se. Přistoupil k němu kdosi vyšší, obě hlavy byly příjemně překvapené. Jakmile jej ork spatřil, zbystřil zrak. Zmatek vystřídala ostražitost a vztek. „Kde to jsem?“ zeptal se znovu. „Co se stalo?“
„Spal jsi, Gul’dane,“ řekl ten druhý, poklekl k loži a podal mu číši. Ork ji vzal, přičichl k ní, obrátil do sebe jedním hltem a otřel si ústa volnou rukou. „Spánek podobný smrti, bez hnutí. Skoro jsi nedýchal. Mysleli jsme, že tvůj duch už odešel.“
„Skutečně?“ zavrčel Gul’dan. „Báli jste se, že jsem vás opustil a nechal na milost Blackhandovi?“
Dvouhlavý ogří mág však řekl: „Blackhand je mrtev.“ Jedna hlava mlaskla, druhá souhlasně pokyvovala.
„Mrtev?“ Gul’dan si napřed myslel, že se přeslechl. Cho’gallův chmurný výraz hovořil za vše. „Cože? Jak?“
I když pohyb Gul’danovi působil malátnost a studené pocení, vydrápal se do sedu.
„Co se stalo, když jsem spal?“
Cho’gall se nadechl k odpovědi, ale ke slovu se nedostal, protože vchod do stanu se náhle otevřel. Dovnitř se vřítili dva orkové, popadli Gul’dana za paže a postavili na nohy. Ogr se rozhněval a začal protestovat, ale do stanu se vmáčkli další dva orkové s pozdviženými sekerami a zastoupili mu cestu. Ti první dva vytáhli Gul’dana ze stanu.
„Kam mě nesete?“ vykřikl a snažil se vyprostit ze sevření. Nebylo to k ničemu. I kdyby byl zcela zdráv, válečníkům by se nevykroutil. Teď se však sotva udržel na nohou. Táhli ho dál a on viděl, že je veden do velkého, dobře stavěného stanu. Do náčelnického stanu.
„On převzal vládu, Gul’dane,“ řekl tiše Cho’gall, který je následoval v bezpečné vzdálenosti. „Když jsi byl v bezvědomí. Zaútočil na Stínovou radu a většinu pobil! Zůstal jsi jen ty, já a několik nižších černokněžníků.“
Gul’dan potřásl hlavou a snažil si to ujasnit. Stále se cítil zmatený a nesoustředěný, což se v té chvíli vůbec nehodilo. Avšak to, co mu Cho’gall řekl, ho zmátlo ještě víc. Blackhand je mrtev? Stínová rada zničena? To bylo šílené!
„Kdo?“ zeptal se a snažil se ohlédnout přes ramena válečníků k Cho’gallovi. „Kdo to udělal?“
Ale Cho’gall zpomalil krok a oběma tvářemi přešla hrůza. Gul’dan se podíval zpátky před sebe, kde uviděl obrovitého válečníka v černé plátové zbroji s ohromným kladivem, které zlehka držel v rukou. Gul’dan pochopil.
Byl to Doomhammer.
„Takže jsi už vstal,“ zavrčel Doomhammer, když se stanuli před ním. Strážci pustili Gul’danovy paže tak nečekaně, že padl na zem. Pohlédl vzhůru a byl zaražen hněvem a zlobou, již spatřil ve tváři svého věznitele.
„Já…“ začal, ale Doomhammer do něj vrazil tak prudce, až Gul’dan poodletěl několik stop zpátky.
„Ticho!“ zařval nový vůdce Hordy. „Nedovolil jsem ti promluvit!“ Přistoupil blíže a pozvedl Gul’danovu bradu hlavicí strašlivé zbraně. „Vím, co jsi udělal, Gul’dane. Jak jsi ovládal Blackhanda a tu vaši Stínovou radu.“ Zasmál se smíchem plným hořkosti a znechucení. „Ano, vím o nich. Tvoji černokněžníci ti už nepomůžou. Mnoho z nich zemřelo a ti, co přežili, jsou v řetězech a pod dohledem.“ Naklonil se blíž. „Teď vládnu Hordě já, Gul’dane. Ne ty nebo tví černokněžníci. Teď už nás nikdo nebude zrazovat a podvádět, nebo nám lhát!“ Doomhammer se napřímil, takže čněl nad Gul’danem do výše jako věž. „Kvůli tvému pletichaření zemřel Durotan. To však byla tvá poslední oběť, která nezůstane bez pomsty! Už nebudeš z ústraní ovládat náš lid! Už nebudeš rozhodovat o našich osudech a zneužívat nás pro své mrzké zájmy! Lid se od tebe osvobodí!“
Gul’dan sklonil hlavu a rychle přemýšlel. Věděl, že Doomhammer může působit problémy. Mocný válečník byl příliš chytrý a čestný, aby se nechal tak lehce oklamat. Byl druhý po Blackhandovi, náčelníkovi klanu Blackrock, kterého Gul’dan zvolil jako loutku do vedení Hordy. Blackhand byl velmi mocný bojovník, jenž nepochyboval o své chytrosti, a tak se dal snadno ovládat. Gul’dan a Stínová rada byli skutečnými vládci a Gul’dan řídil radu stejně snadno jako náčelníka.
U Doomhammera to už tak snadné nebylo. Nehodlal se zařadit do zaběhnutého pořádku a šel vlastní cestou vázán pouze věrností ke svému lidu. Jistě věděl o tom, co se dělo v pozadí, byl svědkem toho, co považoval za zlořád. Když pak usoudil, že viděl dost, nedokázal se už držet stranou a začal jednat.
Vhodnou chvíli si Doomhammer zvolil jistě velmi pečlivě. Bez Gul’dana byl Blackhand zranitelný. Nebylo jasné, jak se dozvěděl, kde sídlí Stínová rada, věděl však o ní a většinu jejích členů odstranil. Naživu nechal pouze Gul’dana, Cho’galla a několik dalších. V této chvíli stál nad Gul’danem s napřaženým kladivem, aby ho zabil také.
„Zadrž!“ vykřikl Gul’dan schoulený a s tváří zakrytou oběma rukama před úderem.
„Prosím!“
Doomhammer se zarazil. „Cože? Mocný Gul’dan prosí? Tak dobře, ty pse, pros! Pros o milost!“ Kladivo sice nekleslo, ale aspoň ho neudeřilo. Zatím.
„Já…“ Gul’dan pochopil, co musí udělat. Doomhammer ho nenáviděl za to, že zosnoval vraždu jeho přítele Durotana a orky jakožto národ pokojných lovců přeměnil v Hordu válečnických bestií. Stačila jakákoliv sebemenší záminka a strašlivé kladivo by mu jediným máchnutím rozdrtilo hlavu a pokrylo se krví, chomáči vlasů a kusy mozku. To nemohl připustit.
„Skláním se před tvou mocí, Orgrime Doomhammere,“ odhodlal se nakonec Gul’dan a snažil se vyslovit každé slovo jasně a nahlas tak, aby ho slyšeli všichni okolo. „Uznávám tě jako náčelníka Hordy a jsem ti oddán. Budu ti sloužit, v čemkoliv budeš chtít.“ Doomhammer se uchechtl. „Ještě nikdy jsi nedal najevo oddanost. Až teď,“ poznamenal pichlavě. „Proč bych zrovna teď měl uvěřit, že jsi něčeho takového schopný?“
„Protože mě potřebuješ,“ odvětil Gul’dan s hlavou pozdviženou vstříc náčelníkovu zraku.
„Pobil jsi Stínovou radu a upevnil svou moc nad Hordou. Tak se to mělo stát. Blackhand nebyl dost silný na to, aby nás vedl. Ale ty jsi, a proto žádnou radu nepotřebuješ.“ Olízl si rty.
„Ale potřebuješ černokněžníky. Potřebuješ naši magii, protože lidé ji mají také. Bez magie podlehneš jejich moci.“ Zakroutil hlavou. „A černokněžníků zbylo jen velmi málo. Já, Cho’gall a hrstka nováčků. Jsem příliš užitečný na to, abych byl zabit z pouhé pomsty.“ Doomhammer ohrnul rty, zavrčel, ale kladivo odložil. Chvíli mlčel a jen hleděl na Gul’dana. Šedé oči byly plné nenávisti. Nakonec přikývl.
„To, co říkáš, je pravda,“ připustil. Musel se hodně ovládat, aby slova vyřkl. „A já stavím zájmy Hordy nad vlastní,“ vycenil kly. „Gul’dane, nezabiju tebe ani zbylé černokněžníky, ale pouze pokud budete užiteční.“
„Ach ano, budeme velmi užiteční,“ ujistil ho Gul’dan a sklonil se v pokoře až k zemi. Jeho mysl už byla v pohybu. „Vytvořím pro tebe bytosti, jaké jsi ještě neviděl, mocný Doomhammere. Válečníky, kteří budou sloužit jen tobě. S jejich silou a naší magií rozprášíme mágy tohoto světa, zatímco Horda pobije jejich armády.“
Doomhammer přikývl a zamyslel se. „Dobře,“ řekl nakonec. „Právě jsi mi slíbil bojovníky, kteří budou schopni bojovat s lidskými mágy. Pusť se do toho.“ Na ta slova se otočil a odebral k odchodu. Orkští válečníci se k němu přidali a nechali Gul’dana, stále klečícího, s Cho’gallem, který stál opodál. Bojovníci se mezi sebou smáli, jak odcházeli.
K čertu s ním! pomyslel si Gul’dan, když se díval na náčelníka, který právě vcházel do svého stanu. A k čertu s tím lidským čarodějem! Zavrtěl hlavou. Možná by spíš měl proklínat vlastní netrpělivost. Ta ho totiž hnala k tomu, aby vstoupil do Medivhovy mysli, kde hledal vědění, jež mu mág slíbil, ale pořád ho před ním skrýval. Byla pouhá nešťastná náhoda, že se ocitl uvnitř mágovy mysli v okamžiku, kdy umíral, a jeho duch byl oslaben. Chytil se do pasti, ze které se celou dobu nemohl vrátit do svého těla, takže nevěděl, co se děje kolem. To dalo Doomhammerovi příležitost, aby se chopil moci.
Teď však byl aspoň při smyslech a naživu. Dostal další šanci k uskutečnění svých plánů, protože zoufalý a nebezpečný čin, který vykonal, nebyl marný. Gul’dan získal od mága vědomosti, jež potřeboval. Brzy už nebude potřebovat Doomhammera ani Hordu. Bude všemocný i bez nich.
„Shromáždi všechny ostatní,“ řekl Cho’gallovi a vstal. Byl sice zesláblý, ale na nohou se udržel. Neměl mnoho času. „Udělám z nich klan, který bude sloužit mým cílům a ochrání mě před Doomhammerovým hněvem. Bude se jmenovat Stormreavers a ukáže celé Hordě, čeho jsou černokněžníci schopní. Ani sám Doomhammer to nebude moci popřít. Shromáždi také svůj klan.“ Cho’gall byl náčelníkem klanu Twilight’s Hammer, který byl posedlý koncem světa a tvořili jej obávaní bojovníci. „Budeme mít spoustu práce.“

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).