Tuomas Aaltonen je nájemný vrah. Velmi schopný vrah, neboť má možnost dostat se k zakázkám, jež by se daly označit za lukrativní. Bohužel pro něj ale z vrcholu existuje pouze jediná cesta. Po nesplněné objednávce, kdy navíc málem přijde o život, se Toumas rozhodne na nějakou dobu zmizet ze scény. Jenže netuší, že se o několik planet dál chystá něco, co by to jeho zmizení mohlo docela dobře prodloužit na věčnost.

Za mnoho a mnoho let, někde daleko v blíže nespecifikované části vesmíru se lidstvo konečně dostane ke hvězdám. Nicméně zase tak velká idylka jako z některých optimistických vizí to není. V současné době existuje lidská civilizace v podobě dvou obřích korporátních společností, které jsou jakýmsi konečným výsledkem monopolizace. Člověk již nežije ve státě, ale je zaměstnancem jedné ze dvou firem, z nichž každá vlastní určitý počet planet. A ani v této podobě si nekonkurují, neboť zatímco jedné korporaci se nedostává surovina x, druhá má naopak přebytky a za to potřebuje něco jiného. Jakkoli by to mohlo znít dokonale, ani zde byste na utopii nenarazili. Oba korporáty připomínají nejčernější vize Západu vykreslené komunistickými ideology. Z úsilí mnohých tyje hrstka vyvolených, etnické obyvatelstvo planet živoří a je na mnoha místech doslova zotročeno.

A protože se ani jednomu z hráčů nehodí narušit současné status quo, přichází na scénu třetí mocnost. Entika je vším tím, čím korporátní říše nejsou. Světem s vyspělou technologií, schopnou provádět teraformace v extrémně krátkém čase. Entika je místo, kde nano a piko dostávají své reálné využití. A právě díky tomu se někteří obyvatelé tohoto ráje rozhodnou zbavit své sousedy utrpení.

Nebylo by to ale tak zábavné, kdyby jisté osoby tajně neplánovaly vyměnit utrpení některých za utrpení všech a v důmyslně promyšleném plánu nezamýšlely získat titul vládce všehomíra. Takže zatímco se starý svět rozpadá pod dohledem technologických bohů, aby ze zbytků bylo možnost stvořit mnohem svobodnější existenci, jinde je připravována kontrarevoluce, která si klade za cíl postihnout všechny tři politické subjekty. Tedy dokonce i hrdou Entiku.

Autorce se podařilo přijít s poměrně originálním námětem, kdy postavila dva mocenské giganty proti trpaslíkovi, jehož schopnosti oba protivníky dalece předčí. Technologie, které se zde objevují, mají ve většině ohledech velmi reálný základ a je fascinující pozorovat, v jakých oblastech jsou lidé schopni je využít.

Na druhou stranu, Čas oblevy je zejména časem vyhozených nápadů. Hlavní hrdina má velké množství stejně důležitých kolegů a kolegyň, přičemž autorka se snaží poodhalit čtenářům dění z mnoha koutů galaxie. Což by vzhledem k rozsahu knihy nemusel být problém, kdyby čtenáři nemuseli pravidelně skákat z jednoho místa na druhé po cca stránce a půl. K ilustraci toho, jak lze zabít pečlivě budované napětí, tento styl funguje dokonale. Neexistuje nic, co by dokázalo čtenáře frustrovat víc než nadějně vypadající scéna, kdy jedna z hlavních postav nevědomky kráčí do pasti, kterou vzápětí vystřídá úplně jiný svět, v němž se jiná hlavní postava poprvé po dlouhé době potká s rodiči. Výsledek tak připomíná spíše zahálčivé přepínání programů v televizi nežli napínavou space operu.

A když už to vypadá, že Čas oblevy zůstane průměrným románem s nevyužitým potenciálem, vzpomene si autorka doslova na poslední chvíli, že měla v plánu zakomponovat do děje i hrozbu mimozemské invaze. Když se k tomu přidá poslední kapitola v duchu hlavní hrdinové po čtyřiceti letech, není divu, že jediné, na co zvládne čtenář myslet, je konec. Čas oblevy je space opera, která potřebovala víc času, aby se autorce povedlo vypiplat ji do podoby dobrého románu. Přes všechnu nedokonalost je ale v textu poznat dostatek potenciálu k tomu, aby se příští autorčino dílo dostalo svou kvalitou na opačný pól hodnocení.

• Vendula Brunhoferová: Čas oblevy
• Brokilon, 2017
• Obálka: Lukáš Tůma
• 543 stran, 348 Kč (v e-shopu Fantasye již za 313 Kč)