Je to nepochybně spisovatelská výzva, vyprávět o člověku téměř tak starém, jako je samotný vesmír. Nechce-li se autor spokojit s nepravděpodobnými obezličkami jako cestování časem, musí být trochu vynalézavý. Ale jak ukázal Frederik Pohl, jde to. A kvalitně!

Svět na konci času vypráví vlastně příběhy dva… aniž by se za celou dobu protnuly, i když jeden přímo ovlivňuje prostředí toho druhého.

Hlavní postavou prvního je Wan-To, energetická bytost žijící v jádru hvězdy, jejíž stáří je z dlouhodobého hlediska v podstatě shodné se stářím vesmíru. Wan-To je na tak nepředstavitelnou bytost překvapivě lidský, ba malicherný. Většinu času tráví hrátkami s částicemi, manipulací s hvězdami jen tak pro zábavu… a hlavně rozepřemi s rodinou. Wan-To totiž udělal tu chybu, že v záchvatu osamělosti vytvořil několik svých kopií, kterým je teď jedna galaxie příliš malá a snaží se navzájem zničit.

Tenhle kosmický pohled je velmi zajímavý, zvláště když čtete, jaký dopad mají jejich náhlé výstřelky na osudy celých civilizací bytostí z hmoty.

Hlavní hmotnou postavou knihy je Viktor, z počátku pubertální chlapec na kolonizační vesmírné lodi. Tenhle chlapec netuší, že se jednou stane nejstarším žijícím člověkem ve vesmíru. Ba zajímá ho jen, jak okouzlit starší ženu, do které je zakoukaný. Ze soustředění ho příliš nevyruší ani náhlá exploze hvězdy, kolem které prolétají.

Viktor je pak čtenářovým průvodcem při osidlování nové planety, alespoň do doby, kdy je nucen udělat nedobrovolný skok v čase…

Kapitoly obou postav se prolínají, přičemž Wan-To je aktivním činitelem, zatímco Viktor a lidé se spíše snaží přežít za měnících se podmínek, aniž by o Wan-Toově existenci měli tušení.

„Lidská“ část příběhu je klasickým vyprávěním o cestovateli v čase (i když ne tak doslova, jak si možná představíte) a o tom, jak se vypořádává s různými prostředími a společenskými uspořádáními. Autor v ní nenabízí žádné překvapivé zvraty či přidanou hodnotu, ale s postavami se dá snadno sžít, jejich osudy nešustí papírem, a tak jde o příjemné, relativně snadné čtení.

Opakem je příběh Wan-Toa, který nabízí mnohé podnětné myšlenky, ale při vší autorově snaze o zjednodušení je jeho ideálním čtenářem diplomovaný fyzik, neboť ve všech těch tachyonech a dalších částicích, s nimiž si Wan-To hraje, je pořádná fuška se vyznat.

Dohromady tvoří tyto části mix, který sice nemá potenciál (ani ambice) patřit mezi kánony žánru, ale žádného fanouška poctivé sci-fi rozhodně neurazí. Navíc, kolik knih vám umožní s jejich hrdiny prožít mnoho miliard let a podívat se až do časů umírání vesmíru?

• Frederik Pohl: Svět na konci času
• Laser, 2018
• Překlad: Hana Ederová
• 472 stran, 399 Kč (v e-shopu Fantasye již za 359 Kč)