V literárním světě existuje několik typů románů. Jedním z nich jsou romány, které způsobí rozruch v době vydání, protože pracují s aktuálními společenskými problémy. Po vyřešení problému ale zájem o díla poleví. Opačný případ představují díla, která v době vydání nepůsobí příliš hrozivě, ale s každým dalším rokem jejich poselství nabývá hmatatelnějších a nebezpečně realistických obrysů. Tím případem je dystopie Příběh služebnice od kanadské autorky Margaret Atwoodové, která se v minulém roce dočkala nového vydání těžícího z popularity kvalitní televizní adaptace s Elisabeth Moss v hlavní roli.

Margaret Atwoodová ve svém díle vytvořila svět, ve kterém by chtěl žít jen málokdo z nás. Svět, kde každý zoufalý skutek a výpad proti společnosti plodí jen bolest. Nacházíme se v blíže nespecifikované budoucnosti, kde porodnost klesla pod únosnou mez a k moci se v USA dostali náboženští fanatici. Společnost je rozdělená do společenských kast a každý jedinec se stává součástí bolestivého soukolí, jež má dopomoct k jedinému – k početí potomka bez ohledu na city a zdraví zúčastněných.

Hlavní postava služebnice Fredova nás provede nehostinnou vizí budoucnosti, kde ženský hlas nemá význam a snaha o vzepření se osudu je předem prohranou hrou. Cílem každé služebnice je sloužit svému pánu, své přidělené „rodině“, aby jim mohla porodit vytouženého potomka. Po splnění úkolu jsou veškerá pouta násilně zpřetrhána a služebnice je přeložena k novým majitelům.

Autorka se ve svém díle nepokouší o příběh epických rozměrů, ale zaměřuje se především na detaily, které jsou nedílnou součástí našich životů. Nemusí se nutně jednat o konkrétní věci, ale například také o každodenní rituály. Teplý vánek proudící otevřeným oknem za horkého letního dne a možnost klidné relaxace u dobré knihy za přítomnosti rodiny. Právě tyto momenty a pocity, které mohou provázet čtenáře běžně, si Fredova jenom představuje. Vypravěčské mistrovství Atwoodové nespočívá ve stavbě dramatického oblouku, ale v práci s pocity hlavních postav.

Forma vyprávění je zpočátku problematická, neboť autorka umně splétá síť z několika vzpomínkových linií s tou hlavní zasazenou do přítomnosti. Fredova nechává nahlédnout do svého dětství, dospívání nebo výcvikových táborů. Zprvu nahodilé střípky z minulosti bolestivě vykreslují charakter hlavní postavy, která si musí projít očistcem, aby došla vytouženého vykoupení. Vykoupení, které je v závěru podané překvapivě, až kontroverzně.

Seriálová sezóna 2017 přinesla jeden z nejsilnějších televizních zážitků za dlouhé roky. Příběh služebnice dokázal dojmout, vystrašit a uvést v depresi nejednoho diváka. Knižní předloha, jež letos oslaví 32. narozeniny, na tom není jinak, ale nenudí ani čtenáře seriálu znalého. Román není příliš o ději, ale spíše o detailech a pocitech. Právě tyto aspekty ponoří čtenáře do hluboké emoční masáže, na jejímž konci čeká nečekané vysvobození. Je dobře, že se díky televizní adaptaci kultovní předloze dostává větší pozornosti, neboť téma a zpracování je v současné době až hmatatelně reálné.

• Margaret Atwoodová: Příběh služebnice
• Argo, 2017
• Překlad: Veronika Lásková
• Obálka: Eoin Ryan
• 336 stran, 298 Kč (v e-shopu Fantasye již za 268 Kč)